Uhol pohľadu

Postavy si Hrají na Honěnou, scénář na scHovávanou. Bašta popkornového relativismu, která nabízí ideově obstarožní, ale nečekaně svižnou a formálně precizní skládačku. Jen škoda, že perspektiva, která by mě bývala zajímala nejvíce, se rozplynula, že odpovědi, které měly být alespoň naznačeny, zůstanou někde ve skriptu v poznámce pod čarou. Deset minut, miláčku? Tssss.... 7/10 (12.07.2009)

Z mého úhlu pohledu se jedná o velmi napínavý film, který ale funguje... eh, čo to tárám, leptá vaše mozkové jarní závitky jen jednou, totiž napoprvé. On si totiž zakládá na různém nahlížení na jeden kritický okamžik a tak z nepříliš zajímavého a náhodami propleteného vyšetřování učiní skutečně napínavou a zajímavou šou. Ale opravdu jen na poprvé. To kouzlo z druhým sledováním filmu rapidně zmizí. Jednak víte, kdo je ten zlý... eh, čo to tárám, kdo jsou ti zlí a jednak i ty různé úhly pohledu... eh, čo to tárám, různé pohledy zúčastněných přestanou být tou hlavní devízou filmu. Na poprvé čtyři na prodruhé tři, nechávám tři, protože ten hrdinný prezident to na konci filmu úplně poslal k šípku. To si pak člověk akorát řekne: "O čem to, doprdele, bylo? O tom, jakej je americkej prezident fuck kůl borec? Nebo šlo jen o akci?" No, můj dojem je, že nejdřív šlo nejspíš o akci, ale pak tvůrci ukázali karty a jasně dali najevo, že chtějí naznačit, že americký prezident je fuck kůl borec. (22.01.2013)

Španělsko, náměstí, starosta, proslov, prezident, výstřel, zmatek, výbuch, výbuch... Stop! Rewind: výbuch, výbuch, zmatek, výstřel, prezident, proslov, starosta, náměstí... Stop! Další pohled (posuneme se o několik úhlů dál). Play... Vantage Point, roll out! Trochu mi to připomnělo hru: opakuju slova po předchozích lidech a pak přidám své vlastní. A další zopakuje všechna předešlá slova včetně mého a vyřkne své. A tak pořád dokola. Zde samozřejmě v trochu upgradeované verzi. Hlavní ale je, že to funguje. Dynamický spletenec několika různých pohledů na problém. Zajímavý, napínavý a odsýpající stejně rychle jako jedna epizoda jackbauerovky. Navíc absolvujeme prohlídku Salamancy prostřednictvím výborné automobilové honičky s několika působivými crashy. Když si ale začne sám prezident hrát na hrdinu a ufňukaná malá holka kličkuje čtyřproudovou silnicí jako zábavním parkem, napadne mě jenom: wtf nebo ježišmarjá, proč?? Mohlo to být perfektní, takhle "jenom" hodně dobré. P.S.: Drsný look Dennise Quaida by odzbrojil i Ironhidea... 40 miliónů dolarů(rozpočet)/150,5 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) (30.04.2008)

Přál bych si, aby se točilo víc podobně zajímavých a netradičních thrillerů. Ze začátku jsem si opravdu liboval, ukázání jedné události z různých pohledů, tzn. z pozic různých lidí, bylo velmi zajímavé. Takovéto filmy, kdy se děj vrací znovu a znovu na začátek a příběh není vyprávěn v jedné příběhové linii, mám hodně rád. Navíc tady se jedná i o zajímavé téma. Takže jak říkám, ze začátku to bylo parádní, napínavé a naprosto nepředvídatelné. Těšil jsem se co příjde dál. Bohužel závěrečné dění mě dost zklamalo, protože se z toho jednak stal typický americký akční film s hodnými, zlými a těmi neutrálními, kteří se dostanou mezi obě strany (příběh malé holčičky a její maminky si mohli odpustit) a jednak se to na můj vkus až moc zamotalo. O náhodnosti setkávání jednotlivých postav a o štěstí a nebojácnosti černocha a jeho kamery ani nemluvím. Když opomenu nějaké divné momenty, tak jsem se bavil velmi dobře a napětí bylo velice slušné. 75% (16.01.2011)

Úhel pohledu má tak dynamickou režii bourneovského ražení, že jsem na chvíli zapomněl na své předsudky vůči akčním filmům a uvažoval dokonce i o páté hvězdičce. Jenže s přibývajícími minutami se dostávala na povrch určitá prvoplánovost snímku, kdy scénář začal vršit jedno klišé vedle druhého a v ději se objevovaly logické díry. Moment, kdy unesený americký prezident začne statečně zápasit s teroristy, definitivně rozhodl o pouhých třech hvězdičkách. Přesto nejde o podprůměrný kousek, film má rychlé tempo a nabízí řadu napínavých scén. Celkový dojem: 65 %. (24.04.2009)