Na hraně lásky

Běžné téma trojúhelníku v lásce. Dvě ženy milují jednoho muže, tento muž (ačkoliv je ženat) miluje sobecky jinou ženu, na kterou má jistou choulostivou vzpomínku z mládí. Obě ženy se přátelí, ale má to své hranice, protože každá nejlepší kamarádka je obvykle i nejlepší milenkou (jiného) manžela. Zkrátka : ve vyhrocené situaci se pozná charakter svůdníka, který sobecky lže u soudu jen, aby zpřetrhal rodinné svazky a vztah své bývalé milenky ke svému manželovi a dítěti. Nic převratného, dá se na to koukat, ale já jsem se nudila. Filmy tohoto typu nemám ráda a nesnáším falešné kamarádství a už vůbec ne lidi s charakterem, jaký nám tento film ukazuje. (05.04.2010)

Ukáže vám kouty básníkovy mysli, pohnutky zhrzené ženy, psychiku vojáka a srdce ženy, která neví koho milovat. Příběh na mě přesto všechno působil chladně a někdy jsem nechápala chování postav. Věcí druhou je však to, že hudba a obraz dělá víc než slova vyslaná do větru. Fouká na vás svěží anglický poryv. Opravdu mi přišlo, že kdyby jsme zastavili film v jakékoliv minutě, dostaneme neskutečně propracovanou obrazovou scénu, ze které by byla nádherná fotografie. Příběh má moje téměř nulové sympatie, avšak provedení roznáší pochyby na kopytech. Srovnání s Pokáním je na místě, Wrightův příběh má srdce v krásném dárkovém balení. Na hraně lásky je prázdná krabice,přesto s krásným balícím papírem, díky kterému zbystří vaše oční buňky. 80% (18.08.2009)

Nemůžu si pomoct, ale postavu Dylana bytostně nesnáším, chová se, jak kdyby mu měl sloužit celý svět, a i jeho žena i kamarádka se teda chovali, jak kdyby je měl pod palcem. Mám tenhle film moc ráda, ale vždycky strašně trpím za Williama, protože jeho žena a její přátelé mu udělali ze života peklo. Jsem fakt ráda, že pro něj to má dobrý konec. (16.08.2015)

Já teda nevim, ale Na hraně lásky mi příliš nesedlo. Ucházející Keira Knightley v roli Very, která neví co nebo koho vlastně chce a dělá jedno prapodivné rozhodnutí za druhým...no nejen ona, všichni se chovají nějak zvláštně, krom Williama (Cillian Murphy), jehož pohnutky plně chápu. Mizerný děj se vzpamatuje z kómatu někdy 30 minut před koncem a zachraňuje tu více než hodinu trvající nudu předtím. No jo no, další zmršený námět obalený pozlátkem zvučných jmen a výborné výpravy. Určitě zklamání. 40% (17.06.2009)

Komu zvoní? Krásky na Olympu lásky šátrají po stránkách poetiky červené knihovny, aniž by se vytrácely z útočišť dramatu. Svatební noc s tím pravým si představují. Ze rtů se polibky imaginárně protínají, stylizovanou růž z lynchovských kabelek vybírají. Kraj lásky, okraje citů rozervaných, pošramocených, vánkem duše zanesených. Láska stýskající si v poetické smýkavosti. Milostný čtyřúhelník vyhnaný ze scény jako poklad bez ceny. Lakonická rozkoš usmívá se mezi řádky. Karty lásce rozdané, city z dárkového koše rozbalené. Básník básnivý slovy duši opájí, rdousí ješitnost, myšlenky žárlivosti oddálí, svou "hvězdu" pochválí. Cínový vojáček z nitra veršů skutečný život přináší. Poznamenán, sám nešťasten. Podmanit si, všeho schopen. Miloval, však temnotou polapen. Oči modré jako chrpa, jako studánka, v níž utonout je slastí ducha. Pohled jeden jediný, jak pokorný, skromný, eroticky chtěný. Noční polibky něhu neminou, v tříštivém zrcadlení, v zlatavém loži milenců za oponou. My, smrtelníci, dotkli se a nasytili velkého světa vášně, však v komůrkách půvabů samotné existence lásky tápeme. Můj milý, má milá, kdo místo v našich srdcích zaplní. Milovaní, rozhození, do drahých poloviček zamilovaní? Vyprávějme o dvoření, o lásce jako o sladkém zjevení. Nejdramatičtější poklona pro lásku, která tahá za nitky zrození, dokáže být krotkou šarlatánkou, smířlivou hostitelkou, laskavou básnířkou velkých nadějí. Chci žít, umění mistra slov a snů už je dávno pryč, srdce se rozskočí, muž minulosti o romanci mládí pomlčí. Jedny dámské šaty postačí. Propouštím, odpouštím. (17.05.2015)