Na hraně lásky

Ten film ani v úvodu nepozdravil, což neodpouštím, protože jak by řekl Svěrák, jsem Vítací typ, a ten když je opomíjen, je smutný. Světla svítí, lahváče se povalují v rohu, čili atmosféra slušná, jenže i přes svou romantickou vlnu (tu já rád) se dočkám jen chladnýho odstupu. Od všech. Keiru nemám na pozadí svého notebooku jen tak, je pro mě docela dobrou múzou, něčím... asi takovým básnickým pojmem, tak. To se mi to kecá do cizího filmu, když sám nejsem schopný racionálně popsat svoje myšlenky, že jo? A lepší už nebudu! Vlastně ani Mayburyho film, který by si měl přečíst příručku o tom, jak se naučit emotivně vyjadřovat.... a když toho nebyl schopný film, tak alespoň já: "Takže, Dobrý den!" (12.10.2009)

Jednu hvězdičku za kladnou postavu té jedné kostřičky z čápa. Jinak příběh plný idiocie, rádoby "poetických a intelektuálních" žvástů, které by zajímaly leda tak mého učitele češtiny, šílených postav, z nichž většina absolutně nemá tušení, co vlastně chtějí. Vera sice něco tvrdí, ale absolutně se podle toho nechová. Dylan se ukázal býti totálním kryplem, který zamořuje film i mou diváckou náladu. Pak se dvě kostry z čápa vezmou, odjedou pryč a pravděpodobně žijí šíleně až do smrti na strmém útesu kdesi v zapadákově na konci Walesu. Příšerně roztahaná, nudná debilita, která se sice tváří, že je dojemným romantickým příběhem ze druhé světové války. Pravdou je, že druhá světová se odehrávala na pozadí, jakože... jen tak mimochodem, byla válka. Fakt díky za ztrátu dvou hodin mého života. (05.01.2015)

Na hraně lásky na první pohled vypadá jako filmový parazit snažící se zopakovat úspěch o rok staršího Pokání. Nasvědčovala tomu účast Keiry Knightley v podobné úloze, zařazení do období 2. světové války, trailer, který servíroval scény ne nepodobné právě těm z Pokání (Keira na pláži, odloučení vlivem války, atd.), dokonce i jeden z plakátů na tento film na mě působí jako vykrádačka plakátu určeného pro propagaci majstrštyku Joe Wrighta. Po shlédnutí filmu ale mohu s klidem říct, že tato podobnost je jen a pouze marketingovou záležitostí, kdy se producenti snažili Na hraně lásky prodat jako "něco, co je podobné a tudíž i stejně dobré jako Pokání". Na hraně lásky je ve skutečnosti méně rozmáchlým a intimnějším příběhem lásky, přičemž kdybych chtěl oba zmíněné film nějak odlišit, nazval bych Pokání epikou, zatímco v Na hraně lásky vidím převážně lyriku - příběh zde není tak košatý a komplikovaný, o to více prostoru je zde věnováno samotným postavám, což je třeba, neboť všechny postavy z milostného čtyřúhelníku jsou stejně důležité a je tedy třeba, aby jim byla věnována vesměs stejná pozornost. Nenapadá mě lepší označení pro tento film než melodrama, které je příjemně staromódní a postavy v něm mluví, jakoby předčítaly z "krásné literatury", jako by každá z nich byla nadaným básníkem (tím je ve skutečnosti jen jedna z postav), který dokáže bez většího rozmýšlení proměnit normální dialog v krásný kus poezie, což sice nepůsobí moc věrohodně, ale ve výsledku to filmu přidává na poetice. Divadelní kořeny jsou z tohoto filmu velmi cítit. Dialogu jsou opravdu skvěle napsané a příběh celkově, i když zpočátku vězí nějakou dobu v mrtvém bodě, s přibývající stopáží graduje a závěrečná katarze je dojemná, tragická a velmi efektivní. Někdo bude mít možná zpočátku problém se samotnými postavami, neboť ty jsou v úvodu jen letmo načrtnuty, což je problém který se s každou další minutou a jejich postupným vývojem pomalu rozplývá a v druhé polovině se z nich vyklubou vrstevnaté charaktery, které jsou hlavními pilíři celého filmu. Pokud jde o vizuál, jedná se o čiré orgie - barevná škála, kompozice, prolínačky, tónování...prostě nádhera. Pro takový druh filmu jsou velmi důležité herecké výkony, které dávají scénáři konkrétní tvar. V Na hraně lásky se sešli talentovaní zástupci mladé generace - Cillian Murphy snad ani špatně hrát neumí, Keira Knightley dokazuje, že dobová dramata jsou její parketou a v tomto filmu ze sebe vyždímala to nejlepší (vedle Pokání samozřejmě), Matthew Rhys mi byl po většinu stopáže velmi nesympatický, což se dá vzhledem k jeho roli považovat za úspěch a Sienna Miller po Interview opět dokázala, že vedle béček typu G. I. Joe utáhne i seriózní film. A zpívající Keira je úžasná! 90% (09.08.2009)

U TEOL jsem vazne trpel. Silena nuda a vsichni 4 herci jsou neskutecne nesympaticti, otravni, hnusni a s prisernym anglickym prizvukem. Jedine co za to stoji jsou obcasne stylove zabery. Abych byl IN, budu to porovnavat s Atonement - 2 tematicky, casove i vizualne podobne filmy se stejnou hlavni hereckou, ktere odlisuje jediny rozdil - Atonement je vyborny film, The Edge Of Love je shit. Bohuzel to nezachranuje ani Angelo Badalamenti, jehoz soundtrack se na Daria Marianelliho vubec nehrabe. Co se tyce Keiry Knightley, to je zvlastni pripad, kdyz jsem ji videl poprve, prisla mi beautiful, napr. prave v Atonement byla super a dokonce sem ji mel chvilku v topce, ale pak se mi zacala cim dal vic hnusit a ted ji uz nemuzu absolutne vystat. Ztrata casu. 2/10 (04.10.2009)

Z počiatku sa vlastne nič moc nedeje. Príbeh sa ťahá a ťahá... a ťahá. Príliš veľa poézie a spievania mu u mňa tiež moc nepridalo. Jeden " pompézny šmejd " oprašuje prach z truhlice spomienok a útočí na city ponechávajúc napospas manželku so synom, kým druhý " krváca za krajinu a platí za hriechy doma " . 36. minúta do konca filmu, zlom! Láska opadáva, jak listy zo stromov na jeseň a hrdinovia vychladnú ako uhlie v peci. Začne skutočná dráma a ja sa prebúdzam. Kiera hrá štandartne vynikajúco, ale zdá sa mi , že Sienna Miller bude čoskoro nová hviezda. No a nedá mi nepoznamenať, že Cillian Murphy so svojimi nezábudkovými očami vyzerá ako úlisné hovädo! Kľudne to mohlo mať o 30 minút menej. (21.03.2009)