Dar od Boha

Docela v pohodě drámátko, i když někdy trochu táhlé. Potěšila mě psychodelická pasáž PINK FLOYD. Herci v pohodě. Otec Elvis i matka to určitě neměli jednoduché. A co bylo mazec v té době, a nejen v americe?? No přece to kouření, všude a vždy. Příšerná móda. Kouřilo se v nemocnici, na Vánoce u stolu, prostě všude. I u nás tomu tak bylo. Janžurka a Stellinka Zázvorová s cigárem na obrazovce, i Bouhdalka. A pak nešiřte reklamu a nekažte mládež!!! (09.08.2014)

Tematicky velmi zajímavý snímek. Příběh je opravdu obsáhlý, daří se výborně zachytit život jedné rodiny během dvaceti let. Atmosféra 70. let je zachycena zajímavě, poutavě a dovede diváka naprosto pohltit. Jak je zde již zmíněno, je třeba vyzdvihnout filmovou hudbu, která nádherně doplňuje jednotlivé pasáže a dopomáhá vykreslit pocity zmateného hrdiny, který touží najít "své" místo na světě, což je samozřejmě i zásluha hlavního představitele role. Právě zejména díky hudbě na mě snímek působíl spíše melancholickým dojmem. V některých chvílích jsem se pousmál, ovšem byl to spíše pokřivený úsměv, nikoli veselý smích. Snímek rozhodně není jen dalším přírůstkem do ohromné řady snímků o hledání vlastní identity, film se totiž štěpí do několika závažných tematických rovin (rodina, drogy, sexuální život, atmosféra a vývoj doby, víra) a v tom spočívá jeho výjimečnost. Skoro jsem se až divil, že ten film drží pohromadě a dává smysl. Dar od Boha je jedním z nejpovedenějších a nejoslovujících snímků posledních let, který si ovšem jen tak znovu nepustím. Film na působil opravdu velmi melancholicky a při sledování jsem neměl nejlepší pocit, osud rodiny Beallieuových mi přišel možná až příliš krutý... (06.07.2007)

Silné momenty střídají silnější. Vyváženost dramatu a komična je učebnicové, evoluce postav do detailu proprcovaná, avšak celkově vzato v tom vidím jakýsi částečný emoční a uměle vyvolaný tvůrčí podraz, který nás diváky manipuluje k obrazu svému a nedává nám , skrze tu veškerou emocionální a snadno uvěřitelnou vydíračku, moc na výběr. Je to něco, jako když o pracovní pauze přijdete do hospody na oběd, v menu jsou poškrtaný všechny jídla, kromě hrachový kaše, kterou stejně jako všichni, co s Vámi v té hospodě sedí, nejíte. Přesto si jí dáte a zjistíte, že chutná zázračně dobře, jako by ji Vám seslal sám bůh (ten křesťanský samozřejmě).... (13.09.2009)

Oklieštieme z Mallickovho "filozofického šepotu" líniu o rodinnom nažívaní a priraďme si ju nachvíľu sem, k ďalšiemu identifikovaniu nielen seba samého, ale aj celých dekád a vzápätí zistíme, že Vallée nadväzuje, resp. si zasadzuje vlastný - vyjadrovacou štruktúrou obdobný, ale predsa odlišný - "Tree of life." Terrence sčasti pomenoval zeitgeist 50's na území amerického Texasu a Jean-Marc akokeby kontinuálne pokračuje cez 60. až po 80. roky v jeho definovaní na predmestí kanadského Montrealu.Tiež to zložité formovanie vrúcneho vzťahu otec-syn, kedy sa hrany navzájom obrusujú, názory sa rozchádzajú, nedorozumenia pribúdajú a nájdenie konsenzu nemusí vždy vyjsť...alebo môže, po dlhodobej drine môže. Tiež ta nesmierna láska matka-syn, kedy matka rozprestiera ochranné krídla nad svojími potomkami, čaká na nich iba s otvorenou náručou, cíti ich znepokojenie/bolesť aj na diaľku a najviac prežíva ich stratu. Výchova ovplyvnená dobou, patriarchálna diferenciácia rolí muž-žena, nepriestreľná pobožnosť, uznanie zázrakov za právoplatné javy, mnohodetnosť, homosexualita ako jedno obrovské X. Noel je v nevýhode, sám proti sebe, sám proti všetkým, spojenec sa kde-tu objaví a hneď aj zmizne, iskra nádeje miestami zažiari, ale pri narodeninových alebo vianočných posedeniach opäť zhasne. Je to generačný/osobnostný boj, vôbec nie ľahký, vôbec nie komediálne ladení, práve naopak krutý ako sám život a keď už zaznie vtípek, tak impresia ako od Andersonovcov. "C.R.A.Z.Y." má okrem bystrého názvu aj ihravý scenár a spracovanie, občas to síce zaváňa predynamizovanosťou a zopár nekoncepčných vsuviek by som takisto vedel oželieť, ale i tak som nadmerne spokojný, žiadne rúžové okuliare ani emočné vydieranie, vynikaví herci, doslova "golden soundtrack"- proste malý filmík s veľkým F, ktorý nehľadá cieľ, ale cestu. Aneb ako píše susedov plagát: "happiness is not the destination, but the journey." (20.04.2012)

Skvělý kanadský film o tom, jak nesnadné může být dospívání v rodině s 5 bratry a otcem posedlým hudbou svého mládí, když máte dojem, že jste asi homosexuál a nevíte co s tím :-) komická poloha střídá tragickou jako na drátku, všechno propojuje úžasný soundtrack. Jsou to vlastně takové kanadské Pelíšky. (16.02.2007)