Dar od Boha

Filmy spadající do proudu queer cinema mají často společnou jednu věc: krom hlavního hrdiny, obvykle alterega autora, působí všechny ostatní postavy jako ploché karikatury. Divák je tak odsouzený bez dalšího do pozice přitakávající hlavní postavě, která si uzurpuje všechny jeho sympatie. Stejně tak i v tomto filmu nám hrdina hned v úvodu sdělí, že jeho bratři jsou idioti, otce vykresli jako primitivní machistickou postavu a snad jen matka působí jako živoucí postava. Je to zřejmě dáno tím, že takovéto filmy slouží jako osobní terapie autora a obecný pohled na problém ustupuje subjektivní potřebě autora. Zároveň však odsuzují takový film do pozice minoritního dílka pro spřízněné duše, protože ne každý divák bude ochoten na tuhle hru přistoupit. Gregg Anaki, který stál na začátku zrodu proudu této kinematografie se tomuto omezení úspěšně vyhnul tím, že jako karikatury ztvárnil všechny postavy a převedl tím film do formy podobenství, které žádnou z postav neprotěžuje. (22.09.2010)

**** Už jen z toho důvodu že je manžel z podobné početné rodiny, kde se o dívku nezavadí a opravdu co bratr to jiný jedinec s jiným zájmem. Děj zasazený do šedesátých let, způsob vypravování a skvělá muzika to vše mě hodně sedlo. Závěr loučení synů s otcem při odchodu z pohřbu mne dostal snad ze všeho nejvíc. (16.02.2015)

C.R.A.Z.Y. je dvouhodinová a neuvěřitelná pouť s nesčetným množstvím peripetií a dramat, jejíž cílem je poznání sebe samého v nejsložitějším období lidského života - v dospívání. Sledujeme osud jedné (ne)typické rodiny, jejíž členové prožívají své malé i velké radosti a strasti. Herecké obsazení bylo vybráno skvěle a každý aktér zcela odpovídal svému charakteru. Vážná linie filmu byla obohacena fantaskními výjevy a to celé bylo podtrženo lehce humornou rovinou, která zajišťovala jistou míru odlehčení. Celá stopáž byla plně využita a je až neskutečné, kolik děje se do ní vešlo. Zkrátka film, který si na nic nehraje a snaží se poukázat na problémy, které se mohou týkat jakékoli rodiny, kdekoli na světě. (06.06.2011)

Oklieštieme z Mallickovho "filozofického šepotu" líniu o rodinnom nažívaní a priraďme si ju nachvíľu sem, k ďalšiemu identifikovaniu nielen seba samého, ale aj celých dekád a vzápätí zistíme, že Vallée nadväzuje, resp. si zasadzuje vlastný - vyjadrovacou štruktúrou obdobný, ale predsa odlišný - "Tree of life." Terrence sčasti pomenoval zeitgeist 50's na území amerického Texasu a Jean-Marc akokeby kontinuálne pokračuje cez 60. až po 80. roky v jeho definovaní na predmestí kanadského Montrealu.Tiež to zložité formovanie vrúcneho vzťahu otec-syn, kedy sa hrany navzájom obrusujú, názory sa rozchádzajú, nedorozumenia pribúdajú a nájdenie konsenzu nemusí vždy vyjsť...alebo môže, po dlhodobej drine môže. Tiež ta nesmierna láska matka-syn, kedy matka rozprestiera ochranné krídla nad svojími potomkami, čaká na nich iba s otvorenou náručou, cíti ich znepokojenie/bolesť aj na diaľku a najviac prežíva ich stratu. Výchova ovplyvnená dobou, patriarchálna diferenciácia rolí muž-žena, nepriestreľná pobožnosť, uznanie zázrakov za právoplatné javy, mnohodetnosť, homosexualita ako jedno obrovské X. Noel je v nevýhode, sám proti sebe, sám proti všetkým, spojenec sa kde-tu objaví a hneď aj zmizne, iskra nádeje miestami zažiari, ale pri narodeninových alebo vianočných posedeniach opäť zhasne. Je to generačný/osobnostný boj, vôbec nie ľahký, vôbec nie komediálne ladení, práve naopak krutý ako sám život a keď už zaznie vtípek, tak impresia ako od Andersonovcov. "C.R.A.Z.Y." má okrem bystrého názvu aj ihravý scenár a spracovanie, občas to síce zaváňa predynamizovanosťou a zopár nekoncepčných vsuviek by som takisto vedel oželieť, ale i tak som nadmerne spokojný, žiadne rúžové okuliare ani emočné vydieranie, vynikaví herci, doslova "golden soundtrack"- proste malý filmík s veľkým F, ktorý nehľadá cieľ, ale cestu. Aneb ako píše susedov plagát: "happiness is not the destination, but the journey." (20.04.2012)

Skvělý kanadský film o tom, jak nesnadné může být dospívání v rodině s 5 bratry a otcem posedlým hudbou svého mládí, když máte dojem, že jste asi homosexuál a nevíte co s tím :-) komická poloha střídá tragickou jako na drátku, všechno propojuje úžasný soundtrack. Jsou to vlastně takové kanadské Pelíšky. (16.02.2007)