Kasandrin sen

Nástup Allenova osmého životního decénnia jakoby ochromil umělcovy síly; naplňuje se věk a život nebo naopak nastupuje zoufalá touha nestárnout? Jisté je, že jak příběh, tak výběr protagonistů i režie ze všeho nejvíc připomínají hodně vycucaný citrón. Vše - pohybujeme-li se v obvyklých allenovských uměleckých standardech - jakoby bylo vylisováno v pomyslných herbářích. Papír v takových případech snad víc šustět nemůže. Otázka, zda herci v takto chatrných námětových kulisách mají co hrát, je to do další, co nám vytane na mysli, pohlédneme-li do těchto vyprázdněných obrázků stříbrného plátna. A tak Allenovi poněkud nekasandrovsky přeji, aby se z tohoto intermezza co nejrychleji zotavil a vrátil svému oddanému divákovi to, co mu v tomto případě viditelně dluží: rozvernou neurotickou rozkňouranost protagonistů svých skvělých příběhů a dějem a nápady prosycené portréty dalších postav. Tvůrčí neopakovatelnost svého výrazného uměleckého zjevu. (26.03.2011)

Vypadá to bohužel, že Match Point byl jen šťastnou výjimkou, nikoliv důkazem toho, že Allen je zpátky v plné síle. Snaživí herci a Glassova atmosférická hudba nezakryjí smutný fakt, že zápletka je spíš chtěná než osudově nevyhnutelná. Zbývá jen předvídatelná moralita o tom, že vražda je špatná. To mi od Woodyho Allena přijde dost málo. (16.02.2008)

Je to Woody a zároveň to není Woody. Je to jak od nějakého (ne)pěkně cynického filmaře, který nemá zrovna nejlepší mínění o stavu současné morálky západní společnosti. Rozhodně tedy nejde o klasickou allenovku, ale zase bych netvrdil, že je v tom zcela nerozpoznatelný. Nezapírám, že bych to možná raději viděl na divadelních prknech, kam to dle mého patří, ale na nich bych si zase těžko vychutnal tradičně skvělou práci Philipa Glasse. Ovšem ta není hlavním kladem. Tím je s přehledem ústřední herecké duo. Ti dva by si ještě někdy měli zahrát pospolu. I přes rozdílné přízvuky jsem jim bratry věřil jako málokomu v poslední době. Obavy zda neuvidím McGregora a Farrella, ale Iana s Terrym tedy vzaly za své. (20.07.2008)

Nevyskytuje se zde Allen, jeho alter ego,ani žádné další atributy, typické pro jeho filmy, a přesto, hluboko pod povrchem žije svým životem humorný Allenův duch, probleskující na světlo napříč vážnosti situací, v prvé řadě prostřednictvím herců, zejména výborného Farrella. Rozhodně nepromarněných 108 minut. (08.01.2012)

Čekal jsem něco ve stylu Match Pointu, a to také dostal (přestože dřívější Allenův počin mě chytl o něco více). Na filmu se mi líbilo to postupné dávkování adrenalinu divákovi a budování napětí (zda a jak „to“ bude provedeno). Vlastně vůbec celá ta Woodyho práce s publikem a jeho emocemi, ale ještě více myšlenkami byla parádní. Divák je nucen dumat nejen nad tím, jak se má postavit k hlavním hrdinům (fandit jim? Odsoudit je?), avšak také, jak by se zachoval on v jejich kůži, což je podstatně nepříjemnější a zajímavější (kam až by člověk zašel a co by u toho asi cítil? A kdyby překročil onu hranici, dokázal by se vyrovnat s výčitkami?). K bezproblémovému „naladění“ na morální dilema napomáhají svými výkony Ewan s Colinem, kteří si jako bratři dost sedli, a především v divákovi plně vyvolali tu představu 2 vystrašených lidí, kteří mají svým činem rozhodnout o své budoucnosti. Ano, netvrdím, že jde tematicky o něco originálního, ovšem v tomto případě (mně osobně) nezáleží ani tak na tom „co“, ale „jak“ to bylo zpracováno. A to platí nejen o celém tomto filmu, nýbrž i závěru, který jistě překvapí (opět, ne tím, co se nakonec stane, ale jak). A já jsem celkově spokojen, a proto dávám slušné 4*. (05.04.2015)