Ponyo z útesu nad morom

Ponyo je animáč spíš pro hodně malé děti. Je spíš o atmosféře, má takovýten příjemný japonský styl. Všechno je takové malebné, milé a má to i hezkou hudbu, ale upřímně řečeno to byla pro mě často slušná zívačka. Příběh to nemá kdovíjaký, nakonec se z toho vyklube variace na Malou mořskou vílu... která je ale vzhledem k nízkému věku protagonistů docela ujetá. Ve filmu nijak nefunguje drama, protože ani nemá pořádné záporné postavy. Je to spíš hezky udělaný film o tom, jak si děti hrají. (5/10) (06.02.2021)

Tenhle Miyazaki patří k tomu slabšímu co jsem od mistra viděl, ale to neznamená, že by snad Ponyo nebyl dobrý, jen to dokazuje genialitu tvorby tohoto výjimečného japonského režiséra. Děj plyne dosti pomalu a nechá diváka, aby si užil jedinečnou pohádkovou atmosféru. Film přímo hýří nápady, roztomilými postavičkami a dokáže prozářit i dosti zakaboněný den. Tudíž znovu smekám před Miyazakim a jen doufám, že tohle nebude poslední mistrovo dílo. (27.09.2008)

Jak již z mnoha koutů zaznělo - nejslabší Mijazaki, jakého jsem zatím viděla a to jsem ho viděla téměř celého. Skoro bych i řekla, že u tohoto filmu docházely síly, trošku se vykrádalo z vlastního díla a nebyla vůle dotáhnout film k něčemu napínavému. Ona v podstatě i Kiki je pohodový příběh, kde se moc neděje, ale vidíme u ní vývoj apod. To zde chybělo. Nic se vlastně nestalo, pokud nepočítáme drobnosti jako vstání babek z vozíků. Malá mořská víla bez zla, padouchů, ale zato s pětiletými. Barevný poklidný příběh, který je sice Mijazakovský, ale jakoby bez duše. (05.10.2016)

Ponyo jako dítě člověka a přírody je archtetypáním zobecněním základních principů japonské kultury, která žije v těsné vazbě na přírodu - uctívá ji, má z ní strach, je její součástí, žije s ní v symbióze. Příroda si bere i dává, je útočná i ochranitelská... Jsou to stejné principy, z jakých čerpá Godzila, podobné principy na kterých stojí Ótomova Akira, ale i starší Miyazakiho Totoro. A právě Totorovi se Ponyo podobá nejvíce. Je to film plný dechberoucích obrázků a dokonale propracované, ale nikdy nevysvětlené mytologie - Miyazaki vrství jeden neuvěřitelný obrázek za druhým, a nutí tak diváka přijmat to jako nedílnou součást fikčního světa. Nejsou tu žádné vysvětlivky, takže si člověk musí ledasco domýšlet, a v tom tkví skutečné Miyazakiho mistrovství. Celý film je jedno velké vyjádření o lidech, přírodě, budoucnosti, skryté pod formou filmu pro děti. Na první pohled absentující myšlenky (jak zaznívá v mnohých komentářích) jsou tak vpleteny do dokonalého celku, který je čistou esencí toho, proč je Miyazaki génius. (23.04.2017)

"A tvoje máma?" -"Tu mám ráda! Je velmi děsivá." Mám dojem, že jsem byla připravena o velké finále. Všichni jsme věděli, že přijde. Hrdinové věděli, že za ním putují. Čaroděj nám všem řekl, že bude. Bohyně nám všem řekla, že bude. Matka se bála, co se stane, až přijde. Potom hrdinové doputovali, řeklo se že "už je to tady". A bylo po všem. Mám dojem, že jsem byla připravena o velké finále. (25.11.2012)