Ponyo z útesu nad morom

Krásné, milé, rozpustilé. Zatím poslední Miyazakiho film, tentokrát zaměřen (hlavně) na malé děti. Vykouzlil mi infantilní úsměv na rtech, ale nemůžu se vyhnout srovnání s Totorem, který byl dějově bohatší a postavy byly propracovanější. Velmi pěkný film, který vám uteče jako voda. Jeho předchůdci však zůstávají nepokořeni. (P.S. ideální na podzimní deštivé dny... ) (17.10.2008)

Morský svet je čarovný. Oproti nemu pôsobí ten náš pozemský ako nezaujímavé miesto - kde ale žijú veľmi zaujímavý ľudia. Miyazaki tentokrát ubral, čo sa týka fantastičnosti jeho postáv a svetov a snažil sa spraviť niečo podstatne rozprávkovejšie, deťmi obľúbenejšie. Epických scén tu nie je veľa. Nie je to temné, je to len po všetkých stránkach zaujímavo vyrozprávané. Posolstvo obsiahnuté v tomto filme nie je natoľko naliehavé aby viedlo k zamysleniu, aj keď tvorí naozaj skvelú kulisu pre príbeh. Na druhú stranu ale musím podotknúť, že som bol trochu sklamaný. To čo by si ma ako diváka dokázalo získať som tu nenašiel. Až teda na prvú pol hodinu a Ponyov návrat k Sosukemu. Tie boli obrovským vrcholom tohto filmu. Od vtedy to začalo akosi upadať a za celý čas sa to potom nevedelo postaviť späť na nohy. Isté čaro sa ale Ponyovi nedá uprieť. Film, ktorý si tentokrát užijú viac deti ako ich rodičia. (01.09.2011)

Píše se rok 2008. Temný Rytíř bez problémů válcuje svoji konkurenci ve všech státech světa. Když najednou se stane něco, s čím producenti absolutně nepočítali, ohromný propadák v japonských kinech... čím by to tak mohlo být? Ponyo je ta správná odpověď. Stavět se proti novému filmu zbožňovaného režiséra prostě nebyl dobrý nápad. Miyazaki tentokrát zvolil jeden z civilnějších fantasy příběhů, což asi nebude po vůli milovníkům Mononoke-Hime, nebo Naushiky. Ale kdo se s radostí podvolí návratu do desíti let, bude unešen. Sice schází nějaký rozvitý ústřední děj, ale to Miazakimu nebrání pohrávat si s emocemi diváka, jak mu je libo. Stále nechápu, jak se mu daří, tak jednoduše ve mě probouzet radost, dojetí, obavy a úsměv, který mi div nepotrhá tváře. V porovnání s jeho předchozími filmy bych měl za sebe hodnocení trochu snížit, ale když je přejdu a vzpomenu si jak dlouho mi zůstal po filmu dojatý úsměv, tak nemůžu bodovat jinak. (20.05.2009)

Skôr na menšie publikum mierené dielko, ako by som vopred očakával. Mijazaki sa trochu opakuje, čo mi zase tak nevadí, jediný problém je tá všadeprítomná roztomilosť a melodramatickosť. Mierne som tápal aj v rozpracovanom fikčnom svete a jeho fyzikálnych zákonitostiach. Trochu som mal pocit, že sledujem druhú časť väčšej série a nevidel som prvú, expozičnú časť. Rodinné hodnoty sú univerzálne a aj tá infantilita pôsobí detsky úprimne a vkusne, takže dilema v hodnotení, 70% a tsunami na mňa. (02.07.2017)

Překrásná, po výtvarné stránce bezchybně zpracovaná pohádka, která dozajista nadchne každé malé dítě. Dospělí znalí Miazakiho tvorby však budou s největší pravděpodobností postrádat filosofickou hloubku předchozích snímků (viz. "Princezna Mononoke" a "Cesta do Fantazie"), neboť právě díky ní jsou tak úchvatné a nezapomenutelné... (08.06.2011)