Keurosing

Prežívate nekontrolovateľné stavy depresie a z nejakej sado-maso pohnútky si ich potrebujete ešte prehĺbiť? Zdá sa vám, že hospodárska kríza vás dostala na kolená a že horšie sa vám už vodiť nemôže? Alebo sa zaujímate o politiku a ste zvedaví, až kam nás môžu doviesť sociálni demokrati? Pozrite si Crossing. (29.06.2009)

Říkají li vám doma Čuně, je to ještě v pohodě, maximálně si z vás ostatní děti dělají prdel. Říkají li vám doma Čuně a jste ze Severní Koreje, prdel si z vás nikdo nedělá, ale žádná výhra to taky není. Říkají li vám doma Čuně, jste ze Severní Koreje, otec rube uhlí a matka profesionálně vykašlává krev, máte dost velkou šanci na to, že v prdeli opravdu budete. Totálně. A to nejen proto, že vám rodiče při nejbližší příležitosti naservírují vašeho nejlepšího přítele. Na česneku. *** Castingově přesný ťamanský chlapeček s kukučem flašinetářské opičky rozehráva sociální melodrámu tak tklivou, že by se i Maryčka Magdónová stydlivě krčila v koutě pro trapné komediální postavy. Pan Bezruč by zajisté zamáčkl slzu a začal by svou novou sbírku "Korejské písně" asi takto: "Z Nula+KK v pchjongjangském slamu slyšíme chrchlat chlapcovu mámu // Z lopoty než otec vrátí se z večera, s matkou již lomcuje akutní tubera // Zaplakal Čun Jong-Suk ... " (11.04.2010)

Par detailu bych vytknul, treba jak to Jong-suk vyresil v praci, kdyz sel na brigadu do Ciny...Jinak se ale jedna o vytecne drama s vice nez zajimavym nametem. Pro divaka je asi nejatraktivnejsi pasaz ze samotne Severni Koreje (zde by jizni sousede mohli ve filmove produkci zabrat a tocit vice takových filmu..., i kdyz to asi nebude tak jednoduche, jak to vypada), ale film jako takovy nemá sanci nudit, spise divaka sokovat. Coz se dle recenzi dari a na cloveka to pusobi velmi silne. (09.10.2018)

Neviem, ale tento film na mňa emocionálne vôbec nezapôsobil a to sa tvorcovia naozaj snažili. To fňukanie otca ani syna ma ale vôbec nepresvedčilo, dokonca ani scény z tábora, aj keď tam zomierali deti. Proste niečo tomu chýbalo, čo by mi ponúklo pravé emócie, všetko boli len namodelované situácie, ktoré by na papieri mali zabrať, ale chýbala im uveriteľnosť. Ako keby chceli Južní Kórejci za každú cenu urobiť zo Severnej to najväčšie peklo, aké môže byť, aj keď verím, že horšie to je už len v niektorých afrických štátoch. Keby tam naozaj všetci obyvatelia treli takú biedu, tak neverím, že by bola rodinka Kimovcov ešte stále pri moci. Jediným momentom, keď to mnou aspoň na chvíľku pohlo, bol chudák Bělouš. (28.11.2015)

Vynikající a ojedinělá jihokorejská sonda do života severokorejských uprchlíků. Velmi smutný, ale pravdivý film. Koho toto téma zajímá víc, doporučuju knihu Pchjongjangská akvária, která právě vyšla v dotisku. Nějaké info k filmu: Ze strachu ze zásahu Severní Koreje se natáčelo na utajených místech v Jižní Koreji, Číně a Mongolsku a herci nesměli o filmu mluvit, dokud nebyl dotočen. Do kin se dostal až čtyři po dokončení. Příběh je založen na skutečném příběhu severokorejského uprchlíka Yoo Sang-juna, který se pokusil v roce 2002 dostat v Pekingu na španělskou ambasádu a v Severní Koreji po sobě zanechal hladovějící ženu a syna. Crossing je první jihokorejský film, který je o životech Severokorejských uprchlíků. Před samotným natáčením proběhli asi roční přípravy, během kterých štáb zpovídal kolem sta severokorejských uprchlíků (v Jižní Koreji jich je celkem asi deset tisíc), aby byl příběh co nejautentičtější. Uprchlíci filmu pomáhali mnoha způsoby, poskytli spoustu cenných informací o životě v Severní Koreji i řadu fotografií a byli přítomni celému natáčení. Představitel hlavní role Cha In-pyo nejdříve odmítl ve filmu hrát, protože očekával propadák. Když ale uviděl fotografie hladovějících severokorejských dětí, tak se podle vlastních slov rozplakal. Cha, který je v Číně dobře známý díky svým seriálovým rolím, je nyní bezplatným velvyslancem kampaně proti zneužívání dětí a sponzoruje na dálku třicet dětí z celého světa. Některé výrazné scény se štáb rozhodl z filmu vystřihnout, protože je považovali za natolik šokující, že by jim v Jižní Koreji nikdo nevěřil. Před dvěmi měsíci byl film jako součást Severokorejského týdne svobody promítán v Kongresové knihovně ve Washingtonu. Na projekci bylo kolem sto lidí, včetně několika kongresmanů. Přítomen byl například Peter Beck, výkonný ředitel Americké komise pro lidská práva v Severní Koreji, Kim Sung-min, bývalý uprchlík a nyní vedoucí radia Svobodná Severní Korea nebo zástupci japonského velvyslanectví. Z jihokorejského velvyslanectví nebyl přítomen nikdo. Všichni přítomní několikrát během filmu propadli v pláč a po skončení filmu zůstala řada z nich zaraženě sedět v křeslech. Peter Beck o filmu řekl, že je to nejlepší natočený film na toto téma a doufá, že ho uvidí co nejvíce lidí, aby pochopili situaci v komunistické zemi. An In-ok, severokorejský uprchlík, jehož životní příběh je téměř totožný s tím filmovým, proplakal téměř celý film. Uvedení doprovázel benefiční koncert a bude nahráno album „Cry with us“ (Plač s námi), jehož výtěžek půjde na pomoc dětem v Severní Koreji. Čtyři dny po premiéře filmu byl film zpracován do formátu dětské knížky. S ohledem na závažnost tématu a konkurenci letních blockbusterů se dá říct, že zaznamenal i divácký úspěch. Navíc byl zakoupen i do japonské distribuce. (01.05.2009)