Agent 117

Cekal jsem traparnu nejtezsiho kalibru, ale nakonec jsem se celkem slusne bavil. Film jako parodie na bondovky funguje skvele, ale zase to neni takova uchylarna jako Austin Powers, ale precejen to tocili francouzi, takze to taky tak uplne normalni neni. Agent 117 vypada v ramci moznosti slusne, nehraje uplne nejhur a co je nejdulezitejsi, jeho postava neni zadnej dement. Sice sem tam neco nevi, neustale se posmiva arabakum a ma neskutecne priteplaly vzpominky na kamarada (jedny z nej scen filmu), ale na druhou stranu se dokaze chovat charismaticky, vysetrovat a balit zensky. No a dve "bondgirl" co dostal jsou solidni. Jinak zapletka je v pohode a sem tam se tu objevi nakej hodne dobrej vtip. Jinak film prijemne ubiha a nenudi, takze nevidim duvod, proc dat nizsi hodnoceni. (22.12.2007)

Řidší děj a 100 minut, to je pořád dost nesourodá kombinace, nicméně oceňuji, že se tu za každou cenu netlačí na pilu. Vtipné momenty jsou a není jich málo, ale nemají takovou údernost a tah na branku, jak by si divák zřejmě přál. A samozřejmě je rozhodující, zda si k téhle parodii na 007 našel cestu před nebo po fenomenálním úspěchu The Artist. Ten byl jakousi komplexní poctou americkému filmu, Agent 117 je zparodování nejslavnějšího špióna, úžasně světáckého úsměvu, gentlemanství i tak trochu Francie. Nabízí nijak sofistikovaný kus, slabší komedii, cudně nevinnou romanci, povrchní akci, navíc nijak zvlášť nepracuje s konvencemi obsahu vyprávění i formy špionážních kousků. Režisér Michel Hazanavicius sice pár odkazů a pomrknutí nabídne, ale (stejně jako několik slušných nápadů) postrádají lehkost a hravost jako v případě jeho o pět let mladšího debutu na mezinárodní scéně. Ze šedi průměru mu pomáhají především stejní herci (jako v The Artist): natvrdlý narcis Jean Dujardin i režisérova manželka Bérénice Bejo, která kouzlí svým úsměvem i kukadly jak zrcadly. Možná bych je příště rád viděl spolu v nějaké dramatické roli. (19.10.2015)

Jsou komedie a pokusy o komedii. Tohle je pokus o komedii, respektive parodii na bondovky, což je prokletý subžánr. AGENT WC40, JOHNNY ENGLISH, AGENTI NULA NULA, to je jedna tragédie za druhou, se ctí z toho vyšel jen Myersův ŠPIONÁTOR (a později ŠPIÓN). AGENT 117 je nenápadná, sympatická věcička s vytlemeným hlavním představitelem, která sice není nikdy vysloveně trapná, ale ani nikdy vysloveně vtipná, člověk se prostě tu a tam pousměje švihlým dialogům, u kterých mám vzhledem k mnoha hluchým místům podezření, že je překlad hodně pokazil. (18.03.2007)

Originální parodie na bondovky se sice nemůže pochlubit zrovna bohatým dějem a je postavena v podstatě jen na zářivém úsměvu hlavního hrdiny, nicméně její humor je sympaticky jemný, možná místy až vytříbený. Rozhodně se tu netlačí na pilu a nevytvářejí se humorné situace za každou cenu. I tento sympatický rys dělá ze sledování filmu příjemnou podívanou. (03.04.2012)

Agent 007 si svým počínáním přímo říká o zparodování a já mám radost vždy, když k tomu dojde. Zvlášť když Jean Dujardin dává své tupé jedna-jedna-sedmičce tak úžasně světácký úsměv, že před ním roztaje i nádherná Bérénice Bejo. Oba jsou zkrátka úžasní a já přesto smutně roním slzu, protože příběh nefunguje a občasný skvělý fórek vyskakuje z hromady nudy natolik nečekaně, že jsem si nejsem zcela jistý, zda je skutečně vtipný. Nicméně vypínání a zhasínání světla ve slepičárně považuji za velmi inspirativní metodu vyšetřování a pokud mne někdy bude nějaký muezzin otravovat svým nesmyslným halekáním, tak již vím, kterak mu to zatrhnout. (21.08.2014)