Obsahy(1)
Původní partitura byla v žalostném stavu: noty nedbale znamenány, linky porušené, papír samá šmouha. Věnoval jsem rekonstrukci tu největší péči: šmouhy jsem vygumoval, linky podle pravítka obtáhl, bříška čtvrťových not začernil, k osminkám a šestnáctkám přidělal ocásky. Myslím, že dnešní podoba díla obstojí i před nejpřísnějšími měřítky. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (156)
Čím více tenhle divadelní záznam sleduji, tak v něm nacházím čím dál větší zalíbení a herecké uznání všech přítomných. Je zde skvělý seminář, fantastické písničky, které na sebe báječně navazují, a nic neztrácení na půvabu, komediálním výkonu, a chuti si jej pustit znovu. I s trochou přiznání - v pozadí je slyšet velice příjemný smích jedné z divaček. ()
Většina komentářů zde odsuzuje samotnou opera Úspěch. Je jasné proč. Protože je to jediné Cimrmanovo dílo, které není podbízivé a přístupné všem vrstvám populace. V každé jiné hře jsou momenty, kterým se smějou ti chytří, ale jsou tam i takové, které pochopí i slabomyslnější, v každé jiné hře. Jen zde, v této opeře, je pro plný požitek nutno znát trošku vážnou hudbu, mít ji rád, mít rád operu. Protože pak v celé té opeře vidíte velkou parodii na všechny možné opery a skladatele, postřehnete jemné vtipy (inž. Wagner zpívá na melodie z Wagnerových oper, český inženýr Vaněk na Smetanu atp.). Kdo operu nezná, ten nepochopí. Svěrák a Smoljak se zde pustili na tenký led, protože obliba opery v dnešní době je minimální, nikomu to nic neříká. Proto si myslím, že všichni, kdož zde tak vehementně kritizujete operu, činíte tak jen a jen z nepochopení. ()
[4,5*] Jedna z najlepších Cimrmanoviek, pri pozeraní ktorej som až slzil. Ako vidím hodnotenie, ktoré je výrazne nižšie ako u iných hier, tak podozrievam väčšinu užívateľov, že to vôbec nepochopili. Buď im Smetana, či Wagner nič nehovoria, alebo nerozumejú srande na účet českej veľkohubosti. Seminár je skvelý, opera mala prekvapujúco vysokú hudobnú úroveň, aj keď humoru tam už bolo menej. ()
Tato hra překypuje inteligentní parodií nejen na české vlastenčení, ale i na operní hudební postupy, aniž by sklouzávala až k podbízivé trapnosti. Proto možná není úplně pro každého, což kamera krásně zachytila i v občasných záběrech na ne úplně chápavé výrazy některých diváků. O to je mi ale sympatičtější. ()
Páni začínajú tým, že je to osvetový večer. V ich podaní je osveta to správne slovo a v ktorejkoľvek hre. Pohladenie pre dušu. Výstupy hercov založené na najmenších detailoch. Som rada, že som túto hru videla medzi poslednými a už som sa len tešila z jednotlivých výstupov. Pre mňa to bolo maximálne uspokojenie, vôbec nie ich slabší počin. Pristúpila som na ich hru. „Učí se dobře, jen v počtech trochu pokulhává. (Hudba). To byl asi reparát.“ „Třetí věta symfonické básně Kovář Jursa, ta je pozoruhodná tím, že se nedochovala“. „Norský badatel Skansen ve své knize: Kam se poděla třetí věta...“ Vyvrcholenie prednášky, prečo má Dr. Hraběta na uchu číslo 13, musí oblažiť dušu každého projektanta kabín. Úspěch českého inženýra v Čechách – je perfektná paródia! „Kdybyste na to laskavě mrkl, mělo to výrábět cukr“. ()
Galéria (10)
Zaujímavosti (14)
- Původně se opera hrála z pásku a ne s živými muzikanty. Nakonec to však zaměnili. Miloň Čepelka o tomto řekl: „...ale pak jsme si řekli, že to je lepší s živou hudbou. Za prvé to vypadá líp a zadruhé když někdo v opeře udělá chybu, tak si s tím dirigent poradí, kdežto pásek ten jedu furt dál a celá opera může jít... rovnou do háje. Jediná možnost je začít znova od místa, kde ta chyba nastala“. (mnaucz)
- Původně mělo představení 2 části, ve kterých se přednášelo. 1. skoro shodná s tou současnou. Ve 2. byly ještě přednášky o „Kabině pro začínající houslisty“ (v současnosti v 1. půli), dále přednáška „Poezie pro mlynářské děti“ (vypuštěna na začátku 90. let) a „Osud mamutí opery Panama“ (vypuštěno kolem v roce 2006). Po té následovala opera. (mnaucz)
- 27. května 1998 vystoupili pánové Zdeněk Svěrák, Miloň Čepelka, Petr Brukner, Bořivoj Penc a Pavel Vondruška v Rudolfinu v rámci festivalu Pražské jaro s představením Cimrman v říši hudby. Podle Zdeňka Svěráka hudebně erudované publikum „oceňovalo i pasáže, které jindy procházejí bez většího ohlasu“. (mnaucz)
Reklama