Študentka

Milostný film jak víno ze studentského prostředí. Velice pěkná romance. Zde jsem ten závěr před zkušební komisí na konci prožíval neskutečně s nimi, jelikož jsem se na tento film koukal večer před ranním plněním státní zkoušky, kterou jsem nakonec splnil, ale byl jsem totálně napnutý jak struna, u toho jejich mluvení z patra před komisí. (16.03.2011)

"V osum večeře, v deset u něho, o půlnoci doma, zopáknu si Moliéra a Zolu a ve dvě jdu spát.." Tak nejen skvělé dialogy Daniele Thompson, ale zejména přirozené herecké výkony Sophie Marceau a Vincenta Lindona, kterým to prostě věříte od začátku do konce, dělají ze STUDENTKY jednu z nejkrásnějších milostných romancí filmového plátna 80. let. (23.06.2010)

Studentka je příjemná komedie, ve které Sophie Marceau jistě potěší všechny své příznivce v roli dobře vychované, leč svéhlavé měšťanské dcerky. Autorka scénáře sepsala příběh podle osvědčeného vzoru Mejdanů a Claude Pinoteau ho lehkou rukou inscenoval. Klišé o emocionálním umělci na jedné straně a racionální intelektuálce na straně druhé je zasazeno do slušně vykresleného studentského a muzikantského prostředí. Kdo si chce tedy užít skoro dvě hodiny lehké filmové podívané, tomu Studentka jistě udělá radost. (06/1991, Iva Hejlíčková) (30.05.2020)

Pekný film, romanticko až umelecký, chýbal mi nejaký väčší presah celé to bolo o naháňaní sa dvoch duší, ktoré sa milujú a nevedia sa chápať, ale potrebujú sa. Taký žáner čisto orientovaný na jedno, na lásku, bez možnosti niečím prekvapiť. Už len kvôli Sophie sa ale prekoná každý chlap dopozerať to, nech už by mal z romanťárny akúkoľvek husiu kožu, zas tam totiž bola celá zoologická záhrada vrátane kôz a bobra. (06.01.2023)

Francouzský film z 80. let, celkem triviální, předvídatelný, až naivní děj. Zápletka je opravdu téměř nijaká a vyplnit tím 103 minut by nešlo, pokud by je ovšem vesměs nevyplňovala půvabná a temperamentní Sophie Marceau, která je asi hlavním tahákem i obsahem filmu. A jenom kvůli ní to stojí za vidění. Přihrává jí Vincent Lindon, u něhož jsem si dlouho nemohl ujasnit, zda mě rozčiluje, nebo baví. On to má tak opravdu na hraně, chvílemi působí jak postava z němé grotesky, trochu jako Laurel. Další zajímavý moment je zachycení reálií 80. let. Oblečení, auta, muzika ... bylo to asi to esteticky nejhorší z 20. století, jestli ne z celého milénia, ale je zajímavé se na to takhle s odstupem mrknout a trochu se tím pohledem a poslechem potrápit. O půvabu a šarmu Sophie Marceau svědčí i to, že i těch příšerných hadrech a střevících dokáže vypadat půvabně. A další věc která mě na tom baví je nahlédnutí do drobných reálií života ve Francii a v Paříži. Když koukám na český film reálie jsou většinou všední, známé. V anglosaské produkci je to obdobné. Je to tak časté a obvyklé, že to je samozřejmé. Ale Francie, to je jiná planeta! Něčím je to hodně blízké i naší socialistické minulosti. Takové to lopocení, pachtění, formálnost, byrokratičnost a škrobenost profesorů a činovníků, maličké byty, lpění na formálních zkouškách, které jsou strašně těžké, ale zároveň vlastně samoúčelné a k ničemu převratnému nevedou, drobné kverulanství a opozičnictví, absence patosu. Zároveň ale vysoké kulturní povědomí, zapálenost pro nejrůznější společensko - politická témata a samozřejmě vždy důležité a vynikající jídlo a pití. No prostě nahlédnout do Francie je vždycky zajímavé a tenhle film toho, možná úplně neúmyslně, nabízí v tomto ohledu hodně. Celkově jsem byl já osobně s filmem hodně spokojený, užil jsem si to, ale z objektivního hlediska je to maximálně průměrný snímek. (03.11.2010)