Réžia:
Roger MichellScenár:
Hanif KureishiKamera:
Haris ZambarloukosHrajú:
Peter O'Toole, Leslie Phillips, Jodie Whittaker, Vanessa Redgrave, Richard Griffiths, Ashley Madekwe, Tom Brooke, Bronson Webb, Andrea Riseborough (viac)Obsahy(2)
Vysloužilí herci Ian a Maurice jsou dávní kamarádi. Oběma mužům je hodně přes sedmdesát, díky svému přátelství se však útrapám stáří snaží čelit s neutuchajícím humorem a nadhledem. Jejich ustálený a zavedený způsob života se změní, když se k Ianovi nastěhuje jako pomocnice v domácnosti mladičká příbuzná z venkova. I když je protivná, nevychovaná a nevzdělaná, světáckého Maurice osudově okouzlí. Pro něj je Venuší z Velasquezova obrazu. Snímek scenáristy Hanifa Kureishiho a režiséra Rogera Michella, zabývající se vztahem třiasedmdesátiletého muže a devatenáctileté dívky, je navzdory tématu prost jakékoliv laciné skandálnosti a předkládá citlivě natočenou úvahu o herectví, stáří, mládí a nalezení vnitřní rovnováhy. Na sklonku života i na jeho počátku. Ke kvalitě snímku zásadním způsobem přispívá herecký koncert pětasedmdesátiletého Petera O'Toolea, který byl za svůj výkon nominován na Oscara. Pozadu nezůstává ani třiaosmdesátiletý Leslie Phillips a debutující Jodie Whittakerová. Nepřehlédnutelná je i Vanessa Redgraveová v roli bývalé Mauriceovy manželky. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (109)
Nedivim se, ze byl O'Toole za tuhle roli nominovan za Oscara. Mozna ho mel i dostat. Je videt, ze byla psana O'Toolovi na telo, kdyz treba vzpomina na vlastni zivot. Skvele ho v tomto civilnim pribehu doplnuji Leslie Phillips, Vanessa Redgrave a Richard Griffiths. Mozna jedna z poslednich velkych hlavnich roli O'Toola. ()
Byla jsem vychována k takové nějaké samozřejmé a pokorné úctě ke stáří, takže mě chování hlavní hrdinky (doufám, že si to její postava bude vyčítat až do smrti) po celý film iritovalo, ale tento osobní dojem naštěstí nedokázal pro mne film snížit. Smutná podívaná, ale nosné téma a reálnost situací i figur. ()
Před filmem bych neřekl, že Peter O'Toole dokáže být v pokročilém věku takový kabrňák a balit o dvě generace mladší holku. A činí tak nenuceným a šmrncovním způsobem, že člověk nemusí být gerontofil, aby tomu roztomilému páprdovi držel palce. Úsměvná linie snímku funguje též zásluhou starého morousovitého O´Tooleova spoluhráče. Vážnější akcent v druhé polovině nemění nic na tom, že Venuše je veskrze milým, pohodovým a citlivým snímkem, za který byl O'Toole nominován na Oskara opravdu po právu. ()
Snímek o stáří, jemuž se daří vyhnout se patetičnosti, aby jeden hledal s lucernou. Venuši se přinejmenším tohle daří (skoro) na jedničku, přičemž rozumným způsobem tematizuje taková tabu, jako když ne sexuální, alespoň citový s hutně fyzický vztah osob toho nejrozdílnějšího možného věku. Kromě neokoukanými postřehy a marností provázející vědomí blížícího se konce prodchnutého scénáře a hudby sestávající z klasických kousků (Dvořák, Mozart, Satie), melancholických motivů a celkem svěžích písniček Corinne Bailey Rae, trčí z filmu nejvýrazněji neopakovatelný Peter O'Toole, jehož ztvárnění muže, podstatně křehčího, než jakým skutečně je (nebo v době natáčení byl) zůstane pro mě asi jeho nejpůsobivější rolí. Způsob, jakým jaksi zoufale a zároveň elegantně a s umem hodným titulu professor-of-a-pussy (jak se o něm vyjádří jiná postava) usiluje o svou pozdní múzu vyvolává sympatie, jaké by se podařilo dosáhnout jiné geronto-hvězdě stříbrného plátna stěží. Velmi dojemný film. ()
Jednak nehodlám akceptovat, že by se veterán nad hrobem zamiloval do devatenáctiletej holky a ta si to ještě nechala líbit a za druhé se všechny postavy filmu chovali jako debilové. Což je velká škoda, bže kdyby se příběh i zpracování pootočilo trochu jiným směrem, mohl to bejt výbornej film. Takhle je jen průměrnej se scénama, který mě lezly krkem. Peter O´Toole dostal nominaci za Oscara spíš za zásluhy, než že by byl tak skvělej. Ale hraje dobře, to zas jo, ale nic víc. ()
Reklama