China Blue
Obsahy(1)
V ilegálně natočeném snímku China Blue se dozvídáme, co by před námi Čína i maloobchodníci z celého světa raději zatajili – totiž jak ve skutečnosti vzniká oblečení, které si kupujeme. Hrdinkami filmu jsou dívky Jasmine a Orchid, které se snaží zvládat drsné pracovní prostředí továrny na džíny. Jejich životy se protínají s životem dalšího hrdiny, majitele továrny pana Lama. Snímek nabízí pohled z vrcholu i dna tovární hierarchie a posouvá tak složité problémy globalizace na osobní úroveň. Jako miliony dalších dívek opustila i Jasmine rodnou vesnici a vydala se za pracovním místem ve vzdálené továrně. Počáteční nadšení z toho, že vypomůže rodině, rychle střídá zklamání z dlouhé pracovní doby a opožděných platů. Jedinou útěchu nachází v přátelství s ostatními dělnicemi. Pan Lam zase musí přijmout přehnaně nízké výkupní ceny a rychlé dodací lhůty, aby mu západní odběratelé přihráli nové zakázky. A tak snižuje zaměstnancům platy a nutí Jasmine a její kamarádky pracovat nepřetržitě. Dělnice se bojí, že v práci usnou, a tak si na oční víčka připevňují kolíčky na prádlo. Jediným východiskem z neúnosné situace by byla stávka, ta je však v Číně nelegální. (Doc Alliance Films)
(viac)Recenzie (14)
Do zkouknutí tohoto dokumentárního filmu jsem neměl úplnou představu o tom, co vše stojí za čínskou velkovýrobou. Člověka to nutí zamyslet se nad celkovým dopadem pro naši společnost. Pro nás je výhodné nakupovat levně a spotřební věci vyměňovat stále za nové. Škoda, že za tím vším stojí nešťastné lidské příběhy. ()
Jiný kraj, jiný mrav. V případě asijské výroby ryze amerických gatí platí spíš: Jiná Čína, jiná špína. Zatímco v ČR se řeší minimální mzda či délka rodičovské dovolené (a myslím si, že tyto debaty mají smysl, nechci je smetat pod stůl nebo je snad zametat pod koberec!), v čínské fabrice nedostanou zaměstnanci třeba 3 měsíce plat, ale stejně tam pořád chodí, protože je drží aspoň vidina budoucího štěstí, případně vzpomínky na minulé neštěstí... I když mě nejdřív napadlo, že jsem se měla stát střihačkou nití, protože bych na tom nic nezkazila, při představě 7 pracovních dní s patnáctihodinovou směnou a s bydlením na oné ubytovně, kam si můžu "pohodlně" přinést oběd, jsem si rázem zase trochu víc vážila svého teplého místečka na své židli. Jak se ale dostat z kruhu ven? Když budou zákazníci zboží kupovat, pracovní podmínky se nezlepší, když zboží kupovat nebudou, podmínky se nezlepší, ale navíc dojde ještě k propouštění... ()
I když je to hnus, co se v Číně děje, nebudu zastírat, že jsem až tak moc překvapená nebyla. Zaujala mě postupná transformace Jasmíny z poměrně spokojeného nováčka na ostřílenou a nespokojenou zaměstnankyni. Co mě opravdu dostalo byly přibližné výše platů a celkové náklady na výrobu riflí, kde jsem nevěřila vlastním očím. Celkově zajímavá podívaná, ale pro mě tak nepředstavitelná a vzdálená, že si z toho asi žádné morální ponaučení neodnesu. ()
Skvělý film. Každý ví jak to je, ale nikdo na to nemyslí, nic s tím nedělá a o nic se nestará, než o to jak co nejlevněji nakoupit. Jediné co mě mrzelo, že to nebylo delší, že toho nevíme víc a nedovíme se jak to bylo dál. Ale vlastně můžeme být rádi, že jsme mohli vidět aspoň to. Nejvíc řeči o tom, že média popisují Čínu jako něco hrozného a přitom je to demokratický stát....Nebo, že velký šéf oné továrny je zastáncem volnějšího pracovního režimu (nebo tak něco). Jak to asi vypadá v továrnách kde tak volnomyšlenkářského šéfa nemají? A taky to bylo řečeno krátce potom co si J. vyslechla přednášku začínající slovy: Jsme tady velmi přísní.... A tak bych mohla pokračovat dál. Film zkrátka ukazuje vše. Navíc nic nezveličuje a nehraje na city a tím zůstává objektivní. ()
,,V LIFENGU S RADOSTÍ VYRÁBÍME RIFLE PRO CELÝ SVĚT. NIKDY NEZMEŠKÁME TERMÍN, I KDYBY NAŠI ZAMĚSTNANCI MUSELI PRACOVAT CELOU NOC.“… /// Hnusnej pohled za ,,riflovou“ oponu, odtajňující pravou cenu NAŠICH riflí. Šestnácka Jasmína zdrhá z venkova do víru velkoměsta (chlast, kino… ZAPOMEŇ! Práce, ví totiž, co je její povinnost vůči rodičům!). V telce totiž říkali, že Čína vstupuje do nový éry… ,,CIZINCI ČÍNĚ MOC NEROZUMÍ“ pravil majitel textilní továrny… Má pravdu, a ani tenhle dokument tomu zřejmě moc nepomůže. Ovšem mohli bysme leccos pochopit. Třeba až uvidíte tu návštěvu obchodní delegace… Super dokument, ve kterým to, vo čem slýcháte, můžete i vidět. A to je Čína. Co teprve Bangladéš! 15 tejdnů s Jasmínou, který vede k drsnýmu obvinění západní společnosti, nelze jinak než doporučit. A to i přesto, že vím, že tahle mince má dvě strany. Tohle je totiž žurnalistika. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Mým snem je brát 6 centů za hodinu. 2.) Pochopím, proč u nás nejsou textilky. /// PŘÍBĚH ***** ()
Galéria (3)
Reklama