Ru guo - Ai

Muzikál o lásce. Možná jen na první pohled. Velkým zjednodušením by se dalo Perhaps love přirovnat k Moulin Rouge, ale nebylo by to zcela přesné. V centru dění je milostný trojúhelník, režisér, herec a herečka. Režisér navíc natáčí film o dalším milostném trojúhelníku. Tyto dějové roviny se vzájemně proplétají a divák přichází na další netušené souvislosti a čeká ho i pár překvapení. Jak už napovídá název filmu Snad láska, tak láska je ve filmu v mnoha podobách, ale ani jedna není čistá. Co se týče muzikálových vystoupení, tak ty jsou celkem pravidelně rozesety v průběhu celého filmu a jsou velmi zdařilé. Kaneshiro sice nezpívá jako Caruso, ale emocemi rozhodně nešetří. Po vizuální stránce nejsou tak okázalá a pompézní jako v Moulin Rouge, jejich choreografie je jednodušší, ale přišlo mi, že jsou pevněji zakotveny v příběhu a většinou ho posouvají dál. Na film se tím pádem opravdu příjemně kouká, téměř celý je podbarvený nádhernou hudbou a věřím, že většina z Vás příjemně uteče. Nekoná se ani žádné citové vydírání, což je způsobeno hlavně tím, jaký má film konec. Nechci ho prozrazovat, podívejte se sami. (13.11.2006)

Nejsem si jist, jak to vlastně skončilo a budu to chtít vidět znova. Pojďme po bodech. 1) Už jen proto, protože se jedná o první muzikál v Číně za posledních čtyřicet let, jsem to chtěl vidět. Připadne mi však, že Číňané nemají (právě kvůli zmíněné pauze) tento žánr jednoduše "pod kůží". Viděli zahraniční muzikály, mají představu, jak by muzikál měl vypadat, ale to, co vytvořili, není muzikál, jako spíš muzikálový film (možná místy maličko křečovitý až kopírující). Což konec konců nemusí být negativum. 2) Líbila se mi milostná linie mezi Takeshi Kaneshirem (můj oblíbený herec) a Xun Zhou (viděl jsem ji poprvé, ale líbí se mi), naopak mi připadne nedotažený vztah Jacky Cheung (kterému jsem prostě nepřišel na chuť) a Xun. 3) Kdyby to byl evropský nebo americký muzikál, obsahoval by mě známe skladby. Je to ale čínský muzikál a obsahuje skladby, které jsem slyšel poprvé. Ale neříkám, že zlé. 4) Odhaduju, že jako Evropanovi mi dost velká část symboliky zůstala skryta (už jen proto, že jí bylo moc na jedné hromadě najednou). 5) SPOILER: Nadchla mě drobnost. Hlavní hrdinka ve spánku jemně skřípe zuby. Když chce partner spát, přiloží jí na ústa prst (nebo mezi zuby), potom přestane. Toto je přesně jedna z drobností (skrytých specifik), které muži na svých partnerkách milují. Konec SPOILERU. 6) Každopádně je to film minimálně pěkný. Mísí se v něm (možná překombinovaně) realita, film, který se tvoří a vzpomínky. Moje pocity jsou trochu rozpačité, ne však tak zásadně, abych po prvním vidění dal jen tři *. (04.07.2011)

Chtěl být režisérem, ale neuspěl...stal se slavnou filmovou hvězdou. Dnes je při natáčení muzikálu konfrontován se ženou, která jej dvakrát opustila kvůli kariéře. Film o filmu, film o lásce, film o snech. Srovnávat jej s o třídu lepším Luhrmannovým Moulin Rouge se sice nabízí, ale je to povrchní náhled: v "Ru guo - Ai" se prolíná nejen natáčení a soukromý život, ale i současnost s minulostí a sny s realitou. Ústřední trojice své role také odzpívala, a přestože výborní byli všichni, hlavně kvůli hereckému výkonu Jacky Cheunga film stojí za vidění (nejmilejší Takeši, kvůli kterému jsem si film pustila, jistě promine.) (08.06.2010)

Na to kolik mám v Perhaps Love námitek se sama sobě divím, že tomu dávám čtyřku (ovšem slabou). Začnu od žánrového zařazení k muzikálu (to není výtka, spíše upozornění) - ano, je tam pár typicky muzikálových scén, kdy na plátně všichni tancují a zpívají rázné nebo tklivé písně, ale jej jich pomálu a většina je součástí filmu, který hlavní hrdinové natáčí. Pravdou je, že hudba a písně hrají téměř nonstop, ale většina je spíš doprovodná, takže nějakých častých tanečně-hudebních scén se divák nedočká. Když už tam tedy někdo začne předvádět nějaké krokové variace, většinou za moc nestojí, je to prostě něco tisíckrát viděné, bez svěžího vánku originality, navíc s ne zrovna povedenou kamerou (často se jen zabírá mumraj tanečníků, bez většího zaměření na postavy). Hlavní hrdinové skřivánky v hrdle taky nechali při natáčení v přívěsu, ale čert to vem. Pokárala bych i člověka zodpovědného za zvuk, často to působí, že je každý zvuk pouštěný z jiného zdroje a vše tak nějak slátané dohromady (což je u hudebního filmu trošku problém). Co se týče obsahu, tady bych pochválila vykreslení vztahu mezi Takeshi Kaneshirem a Xun Zhou, naopak linka s režisérem, která měla dodat na dramatičnosti a přidat nějakou tu motivaci k jednání hlavní ženské hrdinky, je natolik očesaná, že se zdá téměř zbytečná. V podstatě i prolínání života hrdinů s filmem působí samoúčelně a funguje méně než v zde několikrát zmiňovaném Moulin Rouge. Když si tedy zrekapituluji, proč mě tenhle film přece jen svým způsobem fascinoval, tak mi vyjdou dvě muzikálové scény (Kaneshiro nemůže spát a tanec v uličce) a milostný příběh ústřední dvojice (i tím jak je zakončen). (08.09.2008)

Já dám zatím čtyři hvězdičky, ale až si to pustím po druhé (po třetí, po čtvrté), tak možná půjdu na maximum. Tohle není lehká a povrchní záležitost. To je něco, co člověk musí vidět víckrát, aby postřehl a vychutnal si všechny skryté myšlenky. Stejně jako si srovnal v hlavě kdo s kým a proč. Teď mám pocit jako kdybych rychle snědla svoji oblíbenou polévku tří chutí a ty chutě vlastně vůbec nerozlišila. (01.08.2013)