Ru guo - Ai

Překvapivě dobrý a kvalitní muzikál, stojící po vokální stránce hlavně na výkonech Jackyho Cheunga. Samozřejmě vynikající je i další součást milostného trojúhelníku, který tvoří Takeshi Kaneshiro a Xun Zhou. Zejména Xun zde dokazuje, že je absolutní herecká špička nejen pro pevninskou Čínu, její vztah s Takeshim byl fakt výborně podán. To neustále prolínání rovin natáčení filmu a vzpomínek hlavních hrdinů je výborně sestaveno, že se v tom někdy člověk i ztratí. Je zde spousta roztomilých detailů, plynulé tempo, silná atmosféra, ty charaktery mě fakt chytly za srdce, čtyři a půl hvězdy si to zaslouží. Update: Viděl jsem to ještě hodněkrát a pořád to na mě účinkuje, to je prostě na plný počet. (30.11.2009)

Muzikál o lásce. Možná jen na první pohled. Velkým zjednodušením by se dalo Perhaps love přirovnat k Moulin Rouge, ale nebylo by to zcela přesné. V centru dění je milostný trojúhelník, režisér, herec a herečka. Režisér navíc natáčí film o dalším milostném trojúhelníku. Tyto dějové roviny se vzájemně proplétají a divák přichází na další netušené souvislosti a čeká ho i pár překvapení. Jak už napovídá název filmu Snad láska, tak láska je ve filmu v mnoha podobách, ale ani jedna není čistá. Co se týče muzikálových vystoupení, tak ty jsou celkem pravidelně rozesety v průběhu celého filmu a jsou velmi zdařilé. Kaneshiro sice nezpívá jako Caruso, ale emocemi rozhodně nešetří. Po vizuální stránce nejsou tak okázalá a pompézní jako v Moulin Rouge, jejich choreografie je jednodušší, ale přišlo mi, že jsou pevněji zakotveny v příběhu a většinou ho posouvají dál. Na film se tím pádem opravdu příjemně kouká, téměř celý je podbarvený nádhernou hudbou a věřím, že většina z Vás příjemně uteče. Nekoná se ani žádné citové vydírání, což je způsobeno hlavně tím, jaký má film konec. Nechci ho prozrazovat, podívejte se sami. (13.11.2006)

Na to kolik mám v Perhaps Love námitek se sama sobě divím, že tomu dávám čtyřku (ovšem slabou). Začnu od žánrového zařazení k muzikálu (to není výtka, spíše upozornění) - ano, je tam pár typicky muzikálových scén, kdy na plátně všichni tancují a zpívají rázné nebo tklivé písně, ale jej jich pomálu a většina je součástí filmu, který hlavní hrdinové natáčí. Pravdou je, že hudba a písně hrají téměř nonstop, ale většina je spíš doprovodná, takže nějakých častých tanečně-hudebních scén se divák nedočká. Když už tam tedy někdo začne předvádět nějaké krokové variace, většinou za moc nestojí, je to prostě něco tisíckrát viděné, bez svěžího vánku originality, navíc s ne zrovna povedenou kamerou (často se jen zabírá mumraj tanečníků, bez většího zaměření na postavy). Hlavní hrdinové skřivánky v hrdle taky nechali při natáčení v přívěsu, ale čert to vem. Pokárala bych i člověka zodpovědného za zvuk, často to působí, že je každý zvuk pouštěný z jiného zdroje a vše tak nějak slátané dohromady (což je u hudebního filmu trošku problém). Co se týče obsahu, tady bych pochválila vykreslení vztahu mezi Takeshi Kaneshirem a Xun Zhou, naopak linka s režisérem, která měla dodat na dramatičnosti a přidat nějakou tu motivaci k jednání hlavní ženské hrdinky, je natolik očesaná, že se zdá téměř zbytečná. V podstatě i prolínání života hrdinů s filmem působí samoúčelně a funguje méně než v zde několikrát zmiňovaném Moulin Rouge. Když si tedy zrekapituluji, proč mě tenhle film přece jen svým způsobem fascinoval, tak mi vyjdou dvě muzikálové scény (Kaneshiro nemůže spát a tanec v uličce) a milostný příběh ústřední dvojice (i tím jak je zakončen). (08.09.2008)

Laska, vyrovnanie sa s minulostou a schopnost vykrocit dalej. Presne o tom je tento jemny, ako padajuca snehova vlocka sa nesuci pribeh. Dve dejove linie, jedna filmova (film je o natacani filmu) a jedna skutocna, sa spolu postupne rozvijaju , aby pomaly a hladko splynuli v jeden, ktoreho zaver neukonci len filmovy pribeh, ale aj pribeh hlavnych hrdinov. Melancholicky, pocitmi, emociami a hlbavou-veselou-smutnou krasnou hudbou nasyteny film, ktory si znova pustim, ak raz budem mat zlomene srdce. Som si isty, ze mi trosku pomoze utisit bolest. (8.5/10) (25.07.2007)

Chtěl být režisérem, ale neuspěl...stal se slavnou filmovou hvězdou. Dnes je při natáčení muzikálu konfrontován se ženou, která jej dvakrát opustila kvůli kariéře. Film o filmu, film o lásce, film o snech. Srovnávat jej s o třídu lepším Luhrmannovým Moulin Rouge se sice nabízí, ale je to povrchní náhled: v "Ru guo - Ai" se prolíná nejen natáčení a soukromý život, ale i současnost s minulostí a sny s realitou. Ústřední trojice své role také odzpívala, a přestože výborní byli všichni, hlavně kvůli hereckému výkonu Jacky Cheunga film stojí za vidění (nejmilejší Takeši, kvůli kterému jsem si film pustila, jistě promine.) (08.06.2010)