Moje čučoriedkové noci

Milostný film, který víc než na příběh a dramatické výstupy, sází na kouzelnou atmosféru nočních měst a setmělých kaváren či barů. Překvapivě nejzajímavěji vypadají scény, ve kterých se moc nemluví a divák si jen může domýšlet, co zrovna ta daná postava prožívá, což díky skvělému herectví všech zůčastněných nebude problém. Největším překvapením je ale samozřejmě křehká Norah Jones, která se před kamerou pohybuje s takovou jistotou a přirozeností, jako by měla za sebou stovku filmových rolí. (17.08.2010)

Mně je to vážně líto, dát jen 3*, ale přes ty dobré herce (Jude Law byl skvělý) mě to nějak nechytlo za srdce. Ačkoliv tam šlo o ty city, o zlomená srdce, o lásku, ani jeden ten příběh jsem nedokázala žít s nimi - jakoby to bylo tak vypočítané na city, až to na mě působilo uměle. Škoda, asi jsem se moc těšila. (21.06.2008)

V Asii jsem nikdy nebyl, tak mám její obraz v mysli založený na filmech. Pak je dost matoucí, když natočí asijský režisér film v USA a USA zde vypadá přesně tak, jak si představuju Asii. Možná že tedy moje představa Asie ve skutečnosti není nic jiného než navyknutí na odlišnosti ve stylu asijských a amerických režisérů a ve skutečnosti nemám ponětí, čím se onen kontinent liší, protože tyhle odlišnosti kamera nezachytila. Jsem ochotný se o tom přesvědčit, když mi někdo zaplatíte letenku. Abych nezapomněl na hodnocení filmu, bavilo a zajímalo mě to velmi, než se to v polovině rozpadlo na malé neforemné kousíčky a už tak zůstalo. (29.12.2013)

Tyhle melancholické borůvky v sobě mají jednu neskutečně silnou věc. Touhu vrátit se tam, kudy jsme kdysi s někým chodívali, kde jsme se smáli a měli pocit, že právě takhle chutná život a tahle chvíle nikdy nesmí pominout. A když pominula, tak z ní chceme ještě alespoň pár minut zažít a zeptat se sami sebe, jestli z našeho tehdejšího já stále něco zůstává. Tyto autentické zážitky ale bohužel skrývá jen linka s Judem Law a větší část se věnuje bloumání sympaťačky Elizabeth. Ne že by se na Norah Jones dívalo špatně, ale její linka je svou epizodičností trestuhodně unavená a celkový dojem tak velmi rychle sráží do fajn průměru. Částečně za to může i nešikovný casting. Aby se ve vedlejších rolích sešly dvě z mých oblíbenkyň, je velká vzácnost, ale Wong je obsadil dost nešikovně. Rachel Weisz totiž určitě není sobecká cop-wife a Natalie pak drzá gamblerka. Při sestříhání do půlhodinkové koláčové romance by se jednalo o jednu z nejpůsobivějších konverzaček všech dob. (02.10.2013)

Kar-wai Wongův americký debut MOJE BORŮVKOVÉ NOCI se pouze zdá být natolik banálním a prázdným, protože uvědoměle využívá schémata a klišé spojené se žánrem romantických filmů a road-movie, ale ta důmyslně ohýbá a pohrává si s nimi. Kar-wai Wongovo specifické voyeuristické filmové vidění není pouhou manýrou, ale naopak snímání postav přes skleněné plochy je od sebe odděluje a narážka na kameru snímající akci v kavárně, která hlavnímu hrdinovi slouží jako takový deník zaznamenávající události kolem, opodstatňuje deníkovou strukturu vyprávění a zároveň nevýraznost hlavní hrdinky, která projíždí děním a to ji výrazně formuje. Opětovně se zde setkáváme se subjektivně vnímaným časoprostorem, ale zatímco ve STVOŘENI PRO LÁSKU časoprostor postavy sdílely a ve 2046 si hlavní postava časoprostor upravuje dle svého vidění a tak ho tříští, v MOJE BORŮVKOVÉ NOCI postavy časoprostor až do samotného závěru nesdílejí, přestože jejich vlastní jsou natolik podobné (scéna s nosem). Unikátní filmařské vidění tak dovoluje nahlédnout na notoricky známá místa poprvé jinak a z herců dostat živelné a dýchající postavy, jimž divák věří, že existují. Rád jsem znovu jedl a miloval v melancholickém koláči Kar-wai Wonga, jenž zachytil momenty spojené s koncem každého starého vztahu a začátkem nového. (19.02.2008)