Moje čučoriedkové noci

Na základě dokumentu Buenos Aires Zero Degree jsem si udělal velmi jasnou (i když možná mylnou) představu, jak probíhá natáčení pod taktovkou Wong Kar-waie: parta lidí bez scénáře a ujasněného uměleckého konceptu se přemisťuje z místa na místo. Filmují a věří, že z toho vzejde něco zajímavého. I tentokrát vzešlo a také tentokrát mám neodbytný dojem, že „making of“ (vznikle-li někdy nějaký) bude zábavnější než samotný film. Už jen ta historka o Wongově touze pracovat s Norah Jonesovou (při jejím půvabu není divu), kvůli které absolvoval cestu do Států, protože by bylo příliš komplikované ji učit čínsky… rád věřím v její pravdivost. A to i po zhlédnutí Borůvkových nocí, které mimo jiné udělují lekce mezilidské nedůvěry. Příběh je prostinký: ženy opouštějí své muže, muži opouštějí své ženy a všichni si postupně uvědomují, jak snadno lze ztratit něco těžce vydobytého. Ano, hodnotu mnohého si uvědomíme teprve když o to přijdeme. Po skončení této promenády krásných hereček a výborných herců mi chyběla hodina a půl života. Borůvkové noci jsou jako třpytky oslňujícího lesku: na pohled stejně lákavé, ve skutečnosti stejně zbytečné. Modrá je dobrá a Natalie, Rachel i Norah si po jedné borůvkové hvězdičce zaslouží. Zaslouží si také role v lepším filmu, ale to je na jiné vyprávění. 70% Zajímavé komentáře: Adrian, k212, Mahalik, liuk, Sobis87 (12.06.2008)

Nestandardní ale o to působivější romantika, která se nevidí každý den. Film začíná víceméně klasickým způsobem, kdy se setkávají dva osamocení lidé, avšak ve chvíli, kdy se film začne ubírat vyšlapanou cestou nechá reřisér hlavní hrdinku odjet napříč Amerikou. Film je vyprávěn epizodicky a zaměřuje se především na postavu Elizabeth a necháva jí na své cestě potkávat samé zajímavé postavy, které mají své vlastní příběhy. Ať už to je alkoholický žárlivý policista nebo vášnivá hráčka pokeru. A právě epizoda s hráčkou pokeru v podání skvělé Natalie Portman je jedna z nejlepších z celého filmu. Co se týká herců tak všichni zúčastnění podávají velice dobré výkony. Zpěvačka Norah Jones rozhodně překvapila a i když celý film stojí na ní hravě to zvládla. Jude Law už si zahrál několik romantických rolí, avšak tato je pro něj atypická a jeho hrdina není klasickým romantickým hrdinou jaké normálně ve filmech vídáme. Rachel Weisz a David Strathairn si zde zahráli jen vedlejší role ale i tak jsou jejich postavy zajímavé a dobře zahrané. A Natalie Portman je jak už jsem psal skvělá a i když zde nevypadá tak dobře jako v jiných filmech její hráčka Leslie je jednou z jejích nejlepších postav. Od režiséra Wonga jsem neviděl žádný z jeho předchozích filmů takže nevím jak moc se odchýlil od svého stylu ale jeho režie je na vysoké úrovni a celý film drží pěkně pohromadě. Určitě se nejedná o klasickou romantiku a film plyne dost pomalu ale rozhodně má co nabídnout i když vytoužený polibek přijde až na konci filmu. (20.12.2008)

Ostatní koláče jdou na dračku, jen ten borůvkový často zůstává nedotčený. I ten se stane tématem k povídaní pro inteligentního kavárníka Jeremyho a nešťastné Elizabeth, která nenachází odpověď na věčnou otázku „proč“. Přítelem opuštěná se tak vydává cestou napříč Spojenými státy a nebude v tom sama. Standardně dobrý Jude Law, překvapivě dobrá Norah Jones (jinak skvělá písničkářka bez skandálů), nadprůměrně sexy Natalie Portman (i s krátkým sestřihem) a výtečný David Strathaim (coby truchlící opilec). Umělecké kvality čínského režiséra Wong Kar-waie si moc příjemně pohrávají s atmosférou (občas až příliš) a i když je to jednoduché jako Kolumbovo vejce, moc příjemně se to spolu s hlavní hrdinkou prožívá!! (10.04.2008)

A mě se to zrovna líbilo :) Víte jak je rozšířené takové to všeobecné mínění, že je tenhle film moc hezky natočen, ale vlastně o hovně? Tak hezky natočen je opravdu, ale já jsem si tam našel i docela jasný děj. Norah Jones prostě neví co dál s životem. New Yorku už má po krk, tak začne cestovat a potká lidi. Na konci prozře a je s Jude Lawem (nejspíš). Takových filmů je spoustu a jsou hodnocené lépe, tak nevím proč zrovna borůvky jsou tak haněné. Asi je to jak s tim koláčem ve filmu. Nemůžeme ho vynit z toho, že ho nikdo nechce. Já ten film ale zhltnul se stejnou chutí, jak Norah Jones ten koláč. :) (14.07.2008)

Nemůžu na borůvkové noci přestat myslet, pořád vzpomínám na Stvořeni pro lásku i na 2046 a vidim v tom spojení, rukopis se nezapře a já uvažuju i o pětce, ale na tu bych je musela sjet ještě jednou. Každopádně, když jsem na to pozdě v noci koukala, tak se ve mně rozhostil takovej pocit, jako kdybych byla na drogách nebo co, neumim to moc popsat. Že je to vlastně banalita, jsem si pod vlivem očarujícího vizuálu, hypnotické hudby a průzračné Norah odmítala připustit. I ta myšlenka ... že abychom něco seznali jako šťastný nález, musíme to napřed na chvilku opustit ... jinak máme pocit, že bychom o něco podstatného přišli. A přišli. Díky za tu chuťovou kompozici, těším se napříště. (22.06.2008)