Moje čučoriedkové noci

I když je zde tento film přijímán celkem vlažně, tak mně se líbil a nepřišlo mi, že by jediným světlým bodem bylo herecké obsazení, které jsem bral spíše jako přednost pro film. Všichni hlavní herci se mi líbili, pro mě do té doby neznámá Norah Jones mě překvapila a nejlepší výkon odvedly Natalie Portman a Rachel Weisz, nicméně ani pánové - Jude Law a David Strathairn - se nemají zač stydět. Každá postava měla své určité kouzlo, trápení a životní strasti, přes něž se buď dostala, nebo ne. (08.09.2012)

Také se Vám stává, že nemůžete v noci spát? Stejný problém má i Elizabeth, před kterou ční obrovská kopice nevyřešených odpovědí, na něž neustále klade otázky. Dosud se nevyrovnala z rozpadu dlouhotrvajícího milostného vztahu a její nitro prožívá ochromení. Jak jen se s nastalým chaosem vypořádat? Odcestovat a nechat vše za sebou? Zapomenout? Cesty je svedly, když byli na dně. Nejdřív prohodili pár slov, potom vět a nakonec celá souvětí… Nabalují se, až tvoří dokonalou pavučinku, která jim proplete osudy. Oba zhrzení, oba osamělí, smutní, jen těšící se na další návštěvu, kdy se zase posunou o kousek dál v roli objevování svých srdcí. Tón udáván vůní sladkého borůvkového koláče se zmrzlinou, který obměkčí nejednoho. Jsou si tolik podobní, hledají, tápou, chtěli by milovat a být milováni, ale jak dlouho ještě budou čekat, než přebolí zklamání, které utrpěli? Noc změní se v den, Elizabeth utíká. Na své cestě poznává tolik odlišných charakterů, skrze ně se učí poznávat samu sebe. Je jen němý pozorovatel lidských osudů, je svědkem nenávisti, hlouposti a zjišťuje, jak si lidé neváží bytostí, které milují. Berou je jako samozřejmost, ale když je ztratí, je pozdě a oni zjistí, že jim ani nevyjádřili své pocity, naposledy jim nevěnovali slůvka útěchy a porozumění. Procestuje celou zemi, aby zjistila, pro koho její srdce bije… Krásný příběh lásky, plný něhy, nádherných záběrů jak už zpomalenýcch (které mi zpočátku vadily, ale u nichž jsem ráda zjišťovala, kterým směrem nás chce režisér ubírat), nemluvě o snímání prostředí kavárny zpoza prosklených výloh. Pozadí prokresluje jemná, ničím nerušící hudba unášena v rytmu folku, na níž se podílela sama Norah Jones, Cat Power nebo Ry Cooder. Nechte se unést a zabředněte do světa symboliky… (20.05.2008)

Tak tohle bylo pro mě zklamání jak hrom, tak nudnou podívanou s hvězdným obsazením jsem nečekal. Celou dobu jsem čekal něco, ale to něco bohužel nepřišlo. Nejsvětlejší okamžik filmu se nachází v době, kdy se na scéně objeví Natalie Portman, jinak je to celé nemastné a neslané. Mé hodnocení 1,5 hvězdičky... (01.02.2009)

I když má Kar-wai Wong svá nejlepší léta za sebou, tak si vzal ginko, pořádně si nainhaloval a ukuchtil borůvkový koláč, který už jen pohledem dává zabrat chuťovým buňkám, avšak když ho okusíte, je to jedna báseň. Takové vizuální orige jsem dlouho nezažil, na někoho mohou působit po čase laciným dojmem, ale já se nenechal vyvést z míry a vychutnával sladkou chuť. Hlubší myšlenku jsem v tom našel a zamyslel. I přes delší pasáže a statické záběry kamery mě to vůbec nenudilo, spíše jako by koláč zaskočil a nechal mě místy úplně v tranzu z průběhu, který neměl velký rozsah, ale dokázal i přesto zaujmout a oslnit, tak trošku vaření z vody, mouky a borůvek :-) Jones, Law, Portman i Weisz bez chyby. Scénář načechraný. (16.06.2008)

Od "Wong gok ka moon" točí Wong Kar-wai stále jeden a ten samý film o osamělosti jedince v hektickém moderním světě, o nesnadné a často marné cestě za láskou a k sobě samým. S audiovizuální estetikou, která bere dech. Proto i banální, předvídatelný, lineáně vyprávěný příběh v dimenzích americké popkultury může působit inovativně. Jeden režisér, jeden autor, jeden příběh, jeden sen, jeden film. Moje borůvkové noci. Dokonalý kruh. (08.06.2010)