Pokánie

Silný milostný příběh na pozadí druhé světové, kterému nepřálo štěstí, kvůli falešnému obvinění ze znásilnění. Konec mě definitivně emocionálně odzbrojil a celý film ve mě zanechal velmi silný dojem, což se u mě zas tak často nestává. Keira Knightley a James McAvoy zahráli více než přesvědčivě a jen potvrzují, že jsou obrovskými přísliby do budoucnosti. Joe Wright se po Pýše a předsudku definitivně zařadil mezi nejlepší režiséry současnosti a nemůžu se dočkat jeho dalšího film The Soloist. Při absenci nominace Amerického gangstera držím palce Pokání, aby získal sošku nejen pro nejlepší film (opět nechápu nominace pánů z Akademie, kde je nominace pro Wrightovu režii???)....... (28.01.2008)

Strhující upřimnost (Titanic) v harmonii s dokonale sofistikovanou procítěností (Anglický pacient) se potkaly v nejlepším filmu roku 2007. Ze začátku usedlou a šikovně nastříhanou rozprávku vystřídá po půl hodině STRHUJÍCÍ a neuvěřitelně osobní příběh, jehož originalita a promakanost nemá v posledních deseti letech obdoby. Závěr doslova bere dech. Ve všech aspektech brilantní, dokonale vybroušené a v moderním filmu nevídané dílo. Nečekal jsem, že se ještě někdy podaří natočit něco takovéhleho. (06.08.2008)

Pokání je opravdu film k pokakání, zejména co se audiovizuálního zpracování týče - uhlazené záběry, jimiž zářivě prostupuje světlo, jakoby nás chtěly skrz obrazovku omámit... Nebo při nejmenším podbarvit dojem a emocionální působení, na kterém je celý film postaven. A to je jak jeho největším kladem, tak i záporem, neboť od filmu bych očekával víc, než jen obří sekvenci zamilovaných, snových a drastických záběrů, prokládaných touževnými pohledy a vzdycháním. Narativní linky nejsou zcela ucelené, Joe Wright nám jednoduše sděluje jen to, co potřebujeme vědět, aby se nás jeho Pokání co nejvíc dotklo. Jakoby samotné vyprávění bylo odsunuto až na druhou kolej, člověk pak leckdy může mit problém řádně se do příběhu vcítit a onu ústřední lásku a touhu hlavních postav na plno prožívat... Ale stále se jedná o tak extrémně působivou zálěžitost, že nemohu pod 8/10 (03.02.2008)

Král kostýmů podruhé a úplně jinak. Bylo by snadné a alibistické srovnávat s upovídanou Pýchou. Atonement totiž jede po úplně jiných kolejích, s jediným shodným aspektem. Oba filmy jsou pro mě natolik osobní, že s každou další projekcí rostou. A tak přestože Wright režisér a vizuální perfekcionista stále občas překonává Wrighta vypravěče, výtky mizí právě proto, že audiovizuální stránka překonává ve velkolepých nebo naopak komorních scénách drtivou většinu toho, co jsem v životě viděl. Právě Pokání, jehož knižní předloha je jednou velkou intimní psychologickou studií, není žádným bonbonkem pro adaptaci. Mistr Joe je mezi současnými tvůrci v jednom ohledu naprosto jedinečný. Dokáže vést herce tak, že ve svých rolích naprosto splynou se svou postavou a z plátna tak křičí touha, láska, skryté emoce a bezmocnost. A já cítím, jak křičí právě ke mně a to TAK hlasitě - a já jim rozumím. V tuto chvíli se mi proto zdá, že některá pokání budou činěna navěky. Štěstí je totiž někdy hrozně daleko. (14.03.2008)

Tento film jsem sledoval asi jako kdybych četl knihu, kde člověk je zabořen do čtení a nemůže se od příběhu odpoutat a chce aby pokračoval dále a dále a o pauze se nedá ani mluvit. Asi tak jsem se cítil na konci filmu, jak u dobře napsané knihy plné emocí. A tak Pokání hodnotím 5 hvězdičky jelikož mě Joe Wright opět svou prací nadchnul... (19.02.2008)