Knjiga rekorda Šutke
Shutka Book of Records
Réžia:
Aleksandar ManićKamera:
Dominik MiškovskýHudba:
Varhan Orchestrovič BauerHrajú:
Jašar DestaniObsahy(1)
Kusturicovsky laděné příběhy a hudba z Cabiriiných nocí Federica Felliniho se slévají v energií nabitý zážitek připomínající jízdu na kolotoči. Šutka je největší romská osada na Balkáně. Alespoň podle slov tamějšího rybáře, který je hlavním protagonistou dokumentu natočeného v koprodukci s Českou televizí a především průvodcem po šutských uličkách, kde v každé z nich najdeme minimálně jednoho místního, ne–li dokonce světového šampióna, lhostejno v čem. Důležité je, že ve svou výjimečnost věří a že je lidé uznávají.
Film je především zábavnou cestou za neuvěřitelnými disciplínami, osudy a hlavně rekordy, na které nenarazíte nikde jinde na světě. V rozbujelém společenství se najde místo pro vyznavače nejrůznějších náboženství, sportů nebo svérázných hudebních stylů. Najdete tu derviše, který se umí přemisťovat v prostoru, souboje cvičených hus, vymítače upírů, místní televizní stanici i hudební průmysl, kterému šlape na paty místní hudební pirát. Zlí duchové jsou vymýtáni ohněm nebo pouhou silou vůle a populární písně jsou skládány za méně než 15 minut. Bůh miluje Šutku, neboť zde je uctíván nejvíce na světě. Šutku nehledejte na mapě - je to stav mysli.
Film získal Diváckou cenu festivalu Jeden svět 2006 a byl vybrán jako zahajovací film festivalu Finále Plzeň 2006. Dále získal cenu srbské kritiky jako nejlepší srbský film roku. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (48)
Boratovsky laděný (pseudo)dokument o "šampionech" neoficiálního města všech "sněhuláků". Bizarní obyvatelé, kteří jsou mistři ve svých "oborech" nám předvádějí své znalosti a dovednosti. Na své si přijdou jak homosexuálové tak boxeři. Rozmanitost šampionství je opravdu nevídaná. Vrcholem KRŠ je soutěž v poslechu audiokazet s tématem.... no, neřeknu. Film se vyplatí vidět z mnoha důvodů. Potěšující je participace naší domoviny. Vypravěčem je dr. Kolja a nejen jeho srbo-chorvačtina je kouzelná. Narozdíl od Vás vím, co znamená slovo "čičko" - patří mezi nejpoužívanější slova dokumentu... ()
Na knize rekordů Šutky je nejproblematičtější její žánrové vymezení. Hranice mezi dokumentem a hraným filmem sice může být poměrně volná. Dobře to dokládají například "inscenované" dokumenty Karla Vachka a nebo naopak mystifikační dokumenty Petra Zelenky. Ovšem téměř bytostně důležité je dát divákovi šanci přesně rozlišit jedno a druhé. Zatímco u Vachka intenzivně vnímáme, že ve svých dokumentech prostřednictvím inscenovaných situací a promluv hledá autentickou výpověď, že mu jde o jakousi pravdivost (samozřejmě zcela subjektivně vnímanou, chápanou a sdělovanou) u Zelenky naopak víme, že sdělované rozhodně pravda není, což nám ovšem nebrání hledat hlubší sdělení. Kniha rekordů Šutky má svá hlubší sdělení rozhodně také a dokonce lze tvrdit, že kvůli nim vznikla, ale už nedokážeme rozlišit, hrají-li jednotliví protagonisté na plátně sebe sama, nebo jen roli jim přiřknutou scénářem... Kde končí a kde začíná pravdivá výpověď? Těžká otázka... Přitom základní myšlenka filmu, totiž to, že Romové ve své bezelstnosti jen dobře demonstrují takřka odvěkou snahu většiny lidí (a mužů zvláště ;o) v něčem vynikat (přičemž mikroklima zapadlého a ničím nevynikajícího městečka je tím pravím místem pro předvádění takových osobních rekordů) je závažná a hluboce pravdivá. To vše navíc sdělováno navýsost vtipnou a originální formou. Jen se zdá, že zmíněná vtipná a originální forma má někdy až příliš navrch... Navíc se nám může snadno stát, že skrze všechny nánosy nezvyklosti, orientalismu a absurdity přehlédneme onu bazální složku výpovědi. Je přece tak snadné pochopit film jen jako svědectví o vzdálené, neskutečné a kdoví jestli pravdivé podivnosti a nikoli jako metaforu nás samých, úctyhodných obyvatel střední Evropy, jimž je všecha podivnost, absurdita a podivínství na hony vzdáleno... 70% ()
Bizarní živočichopis a groteska v jednom.Dokument, u kterého jsem se výborně bavila. Pestrobarevné rázovité figurky, skvělá atmosféra, nekašírovaná radost. Spontánní balkánská jízda s tím správným hudebním doprovodem. Šutka je místo s největší koncentrací roztodivných šampionů, z pohledu úctyhodného středoevropana asi jedno z nejbídnějších míst na zemi. ()
1 % - Nuda, totální a nedozírná. Asi nemám to správné pochopení pro tenhle druh filmového umění, pro tyhle mozaikovité hrané dokumenty, vůbec nechápu, co to mělo znamenat. Nevypointované situace, tam, kde se diváci měli smát, ticho v sále. Jít na tohle je ztráta času, ukrutánsky dlouhých 78 minut. Vadilo mi odporné zacházení se zvířaty (nakládání koně do auta, husí zápasy), na kterém se producentsky podílela Česká televize. Tedy vlastně my, koncesionáři, jsme si ze svých poplatků zaplatili tuhle nehoráznou sra*ku. Sorry za ten výraz, ale to se jinak označit nedá. ()
"Safet, bombe mi donesi!", či ako to kričal Dadan v Čiernej mačke a bielom kocúrovi. A už to plne chápem. No koniec, toto. Šuto Orizari je najväčšia rómska osada na Balkáne a asi aj na svete. Po dopozeraní tohto filmu sa zaraďuje na zoznam mojich "must see" destinácií! Balkán a Kaukaz sú jednoznačne najzaujímavejšie oblasti sveta, čo sa rôznorodosti ľudí týka. A toto panoptikum je niečo extra. Športové súťaže v púšťaní kaziet s tureckou hudbou, k tomu upíri, šampióni a skrachovanci každého druhu, no nemilujte ich! ()
Galéria (8)
Reklama