O 28 týždňov

Lahůdka chutnající jako krví nasáklá jahůdka! Infikovaní lidé se mění ve sprintující zombie rychleji, než se stačíte poškrábat na zadku, a tentokráte prohánějí po opuštěných a strašidelně tichých ulicích Londýna nejen navrátivší se populaci, ale i speciální jednotku vojáků, kteří jsou pak nuceni poslouchat a vykonávat podivné rozkazy. A to musí v téhle notně krvavé řezničině řešit hlavní postavy ještě rodinné vztahy, které nemají zrovna růžový nádech. Režisér Fresnadillo svůj úkol zvládnul velice dobře, nájezdy na město jsou úchvatně mrazivé, stejně jako spousta vizuálních obrazů (okamžik útěku podzemním tunelem mi hodně připomněl Sunshine). Film obsahuje několik špičkových scén, jmenovitě úvodních deset minut, dále "polní masakr motorovým rotorem" a třeba tepelné vyhlazení londýnského ostrova nebo kulometná palba vrtulníku na ujíždějící vozidlo. A kvůli lidem jako John Murphy začínám přicházet na chuť instrumentálním skladbám. 61,5 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) (09.10.2007)

Že se poslední dobou rejžuje na pokračování trháků, na to už jsme si zvykli, ovšem pokračování výdělečného, leč velkolepě nenápadného 28 dní poté (2002) mě přiznám se trocha překvapilo. Ovšem tohle nebylo překvapení jediný - Juan Carlos Fresnadillo na režijní stoličce (mno dobrá, dostal šanci se ukázat), celkem slušný scénář s překvapivou porcí zvratů, který nevaří z vody a nesnaží se utáhnout děj jen na větším procentu akce a taky obsazení Roberta Carlylea, kterej mi ještě nedávno dělal v obýváku striptýz v Do naha (žádná soukromničina, tohle bylo celorepublikový číslo:)). Co mě nepřekvapilo a jak konsens dvojek praví, akce je zkrátka hustší, vystupňovanější, efekty četnější a mohutnější, konfrontace se „zlem“ drsnější a nekompromisnější. Jednička v rukou nezávisláka Danny Boylea se občas prala s takovou jistou neúmyslnou laciností, především na záběrech chorobou zdecimovaného města a právě o tuhle záběrovou surovost a nevyumělkovanost se tady snaží trošku křečovitě (kupříkladu neuspořádaně poblázněná pasáž rozšíření nákazy a následné evakuace). Naopak ubylo hluchých míst, která původní film (i přes poměrně hustou atmosféru) neustále zpomalovala. Naštěstí se nevytratila ta britská kytarovka v nosný hudební smyčce, která připumpovává na znepokojivosti i ve chvíli, kdy se zrovna po place nehoní parta těch „co nemaj sračku“ ale jen nějakou tu celkově agresivnější chřipku (hudba Johna Murphyho je vůbec celkový plus). A další velký rozdíl je ve stylistice postav, protože tady vlastně není nikdo jakoby jasně hlavní charismatický hrdina, nikdo nemá „kejhák“ jistý. Výsledkem tak je svěžejší a akčnější podívaná, která nabízí více překvapení na úkor prosté plynulosti děje, více potu, krve a bolesti, tak jak si doba žádá. Pokud jsem prvnímu dílu dával 7/10, pak tady musím jít ještě o bod nahoru, nejen za to, že nešlo o lacinou těžbu uranu z peněženek návštěvníků kin, ale za to, že se příběh a jeho vyústění někam posouvá (otevřený konec tak ponechám bez komentáře). [8/10] (17.10.2007)

Zajímalo by mě, jak pojmenují třetí díl, nejspíš Po všem. První část byla ne sice dokonalá, ale přesto docela napínává zombiárna. Jediným kladem druhého dílu je ale Robert Carlyle a to čistě jen herecky, protože jeho postava od půlky ději vyloženě škodí. Kdybych poznal Catherine McCormack, možná bych ji taky dal za klad, ale věru vypadá jaksi úplně jinak. Nejdřív z formální stránky. Nesnáším stroboskopickej střih. Přecházejí mi z něj oči a nedokážu se vyznat, co se na obrazovce děje. Nejmíň dvě třetiny jsou tady takhle stříhaný a to ještě snímáno ruční rozházenou a zrychlenou kamerou. Vidět to v kině, asi bych spolkl meč a hodil šavli. Další věc, je to jako obvyklé dvojky zbytečně krvavé a násilné. No, zbytek formy patří spíš jen tomu liduprázdnýmu Londýnu, kterej je čistej jako dětská prdýlka a auta jsou pečlivě seskládaný na kraj chodníku nebo zaparkovaný v podzemních garážích. No a k obsahu, který byl tedy o poznání horší. Nic než natahovaná stará žvejkačka, co se jí pořád nemůžete zbavit z prstů. Leitmotiv stále přítomného "milujícího" tatínka nebo zvláštně nelogické chování nakažených vůči mamině (nejdřív ji jen pokousali a utekla ze zavřenýho domu, ale pak ji roztrhali), naprosto nelogický chování armády jako jednotlivců i celku (já vím, říká se, že to jsou gumáci, ale takhle přeci jenom ne), nehledě už k tomu, že pokud by nějaká takováhle epidemie vypukla v Británii, těžko by se to nedostalo na kontinent už dávno předtím. Vsadil bych se, že v třetím pokračování budem sledovat osudy drsných pašeráků a zločinců (alá Alien 4), kteří se z nějakýho jinýho kontinentu (nejlíp Austrálie) vypraví do Evropy a pokusí se odvézt pár nakažených domů, aby si z nich udělali předložku ke krbu, hlídací psy, prodali je nějakým boháčům jako suvenýry nebo prostě jen je použili jako obyčejné biologické zbraně (i když v třetím dílu zbude už jenom ta Austrálie, tak proti komu?) Tenhle film je dalším ze zbytečných fláků, kterými nás toto desetiletí zásobuje doslova nehorázným stylem. A to i když vezmu v potaz, že některý starší zombiárny mám docela rád. Tady ale vlastně ani těch zombíků moc nebylo, a přesto to byly ty nejsympatičtější postavy vůbec. (10.09.2007)

Oproti jedničce je tu jasný odklon od hororové atmosféry (resp. snahy o ní) a film se stává krvavou jízdou po Londýně. Zábavnost rozhodně vzrostla od mdlého prvního dílu a konečně vidíte postavy, u kterých není zdaleka jasné kdo umře. Dokonce jsem se dočkal i několika scén, které jsem opravdu chtěl někdy vidět a čekal jsem který režisér ve svém filmu propustí právě tu krvavou strunu své fantazie. Jak lehce se pomocí vrtulníku dají vytvořit z pole jatka nám režisér ukazuje s chutí a konečně pořádnou dávkou krve. Rozhodně 28 týdnů poté není i přes všechny patrné nedostatky špatný film, který by zklamal. Ukazuje jinou stranu mince zombie hororů, v které se nešetři krví a mrtvými lidmi i masožravými potvorami co je ještě před pár okamžiky honili. Ať žije krev a těším se do Paříže. (31.07.2007)

28 Weeks Later ani na podruhé nezklamalo a přineslo divákovi další porci parádní britské zombie akce servírované pěkně po částech. Pro ty, co s oblibou koukají na post-apokalyptické zombie filmy, je 28 WL opravdu dobrá volba, která je podkreslená výbornou hudbou pro zvýraznění již tak skvělého diváckého zážitku. 9/10 hvězdiček vyjadřuje, že vše, co jsem čekal od tohoto pokračování k filmu 28 dní poté, se naplnilo . . . 85 % (11.02.2009)