Hry bez hranic

Několik ryze sentimentálních vzpomínek na dobu porevoluční: Ty úplně první díly s českou účastí si moc nepamatuju (jsou teď reprízovány na ČT), ale hlas Martiny Adamcové ano ("jsme čtvrtí v Evropě, no to je skvělé"). Později české moderátorství převzala Marcela Augustová, a někdy v té době nastoupila také disciplína s moderátory (tehdy jsme Marcele nemohli přijít na jméno, protože většinu soutěží nám spíše pokazila), o něco později "žolíkové" disciplíny. Pak u toho byl i Petr Vichnar, pamatuju si i Čmaňu Zedníčka. Po dnešním zhlédnutí prvního reprízovaného dílu ze Santa Caterina Valfurva lze konstatovat ještě hodně slabou choreografii a výpravu disciplín, limitovanou televizní techniku, slabší zázemí, českou televizní účast omezenou na pouhý zpětný dabing převzatých záběrů, a hlavně vyjukané Čecháčky, kteří v životě neviděli skůtr, lyžovat umí jedině na dlouhých dřevěných ski z dob Krakonoše, s účesem a la vrať se do hrobu. Ale vydržte, ono se to zlepší. (04.07.2010)

Svojho času asi najlepšia súťaž, aká kedy šla na obrazovkách. V deväťdesiatych rokoch ešte vo veľmi mladom veku som Hry bez hraníc doslova hltal. Keď som na jeden z dielov narazil dnes, bolo mi jasné, že zo súčasného pohľadu to vyznie už tak zastaralo, neprofesionálne, zlá kamera, slabí moderátori. Ale pred 25-30 rokmi to tak neprišlo. Bola to zábava, na ktorú sa dá nostalgicky spomínať. (30.05.2021)

Páni je to tak dávno. Uplně by jsem na to zapoměl, jenže dnes to hrali na čt 1 a byl jsem velice mile překvapen, nad tím jak se mi to pořád zdá kouzelné. Docela rád by jsem viděl i pokračování v novém vydaní 21. století. Nádherná atmosféra se skvělou úvodní znělkou, mě neposkytuje místo pro žádnou byť sebemenší výtku, tomuto sportovně zábavnímu pořadu. Prostě je to úžasné. (13.07.2010)

Asi nejlepší sportovně-soutěžní seriál co kdy Č(S)T vysílala. Tohle byla vždycky sranda - i když pravda nakonec trochu jednotvárná, protože většina soutěží spočívala v tom něco někam přenést a nezabít se při tom a pokud možno zkazit to soupeřům. Díky tomuhle pořadu vím, kde je Algarve (tam jsem tenhle název slyšel poprvé), poprvé jsem tam slyšel Dvořákovu předehru Domov můj (i když jsem tenkrát ještě netušil, že to je právě ona), díky tomuhle pořadu se mi taky tříbilo vnímání jednotlivých států Evropy - Malta vždycky na chvostu, nejobvyklejší vítězové Italové nebo Britové, Řekové také většinou bída..., nebo naše oranžové nejprve CS a pak už CZ - díky tomuhle pořadu jsem si tak nějak uvědomil, že se Československo rozpadlo (bylo mi 7, takovéto věci jsem moc nevnímal... :-) ). Mimochodem věděli jste, že celou myšlenku tohoto pořadu má na svědomí někdejší francouzský prezident deGaulle kladoucí si za cíl spřátelit mezi sebou zase trochu Francouze a Němce, jejichž vztahy nebyly od konce války úplně nejlepší, zde formou veselého sportovního zápolení? (20.08.2012)

Nemá to sice tady co dělat-je to jen hra (to by sem mohla patřit i olympiada), přesto poruším pravidla a ohodnotím to. Ve své době to byla bomba. Nepamatuji si nikoho, kdo by nefandil nám Čechům v této zábavné mutaci olympiady. Časem to sice ztrácelo grády (možná tím, že jsem přestával být dítětem), ale i tak do dnes na to vzpomínám s láskou, (21.10.2008)