Deň sovy

Syrové drama z italského jihu v době, kdy omerta je zákonem, ženy říkají jen to, co jim jejich muži dovolí a i když Rose zmizí manžel, který se stal svědkem vraždy, její ochota něco říci policii, je stále minimální. Přestože je kapitán Bellodi velmi cílevědomý, proti organizované mafii toho mnoho nezmůže. Realistické. (22.05.2010)

Scenáristicky poněkud slabé, příliš mnoha zvratů v ději se nedočkáme a ty, co jsou, očekáváme dopředu. Ale účel filmu byl nejspíš jiný - ukázat všem, kteří drží hubu a krok s mafií, že ve výsledku leda tak můžou přijít o své bližní, svou skutečnou čest, své děti, a ještě budou nuceni na náměstí vyřvávat těm rádoby "slušným" mužům hurá a sláva. (27.08.2009)

Strhující entrée a pak už jen pomalá projížďka realitou sicilského venkova. Spalující vedro, stékající pot a vražda místního stavaře. Policejní vyšetřování postupně odkrývá pozadí celého případu a vzhledem k tomu, že jsme v Itálii, můžete hádat, kam nás zavede. Ano, všemocná mafie přichází na scénu. Kdo by však čekal nějakou "chobotnici" či ozbrojené hajzlíky na motocyklech, bude zklamaný. Damiani opravdu nikam nespěchá a škvaří své hrdiny v až možná příliš rozvláčném příběhu. Vyšetřování se, bohužel téměř bez napětí, posunuje kupředu jen drobnými krůčky , a tak se můžeme kochat jen pohledy na krásnou Claudii Cardinale a těšit z vynikajícího výkonu Lee. J. Cobba jako nesmiřitelného, ale čestného dona Mariana. Nezklamal ani Franco Nero jako poctivý policista Bellodi, který s buldočí vytrvalostí postupně skládá celý případ, aby se dostal na kobylku mocnému donovi. Den sovy je fajn, ale Damiani má na tohle téma mnohem lepší a silnější filmy. Tři. (20.10.2017)

Souboj italského práva s faktickou mocí sicilské mafie je mrazivě trefný a snad i předem rozhodnutý. Kapitán Bellodi přitom skvěle kličkuje mezi paragrafy, don Mariano si dosyta užívá svého tlachání o cti a mne potěšilo každé "cornuto", které se často ozývalo z davu, který vůbec nic neviděl a rozhodně nic neslyšel. Uctivá poklona done Mariano, zde je můj dům, moje auto a moje manželka. Učiníte mne velice šťastným, pokud je užijete pro svou potřebu. (25.08.2011)

Damiano Damiani zkrátka tyhle detektivní, sociálně kritické snímky, které tepaly do mafiánských poměrů italské společnosti 60. a 70. let, uměl fantasticky. Tenhle snímek si vás zrovna nezíská během úvodní půlhodiny a člověk trošku tápe v té změti jmen, ale s přibývající stopáží je lépe a lépe. Je to skvěle zrežírováno (uteče to jako voda), je to kriticky trefné a závěrečné scéna s potentáty na balkóně, s hláškou „Bellodi byl muž, tamten je plevel.“, tak nějak výstižně uzavírá, že boj s mafií je marný a možná i předem prohraný. Claudia jako vždy krásná, Franco Nero chlapecky charismatický již ve svém mladém věku a Lee J. Cobb přesně trefil povahu dona Mariana, kterého se všichni bojí a vedou ho v úctě….tam, na Sicílii, kde platí vlastní zákony a společenská hierarchie. (18.04.2016)