Deň sovy

Scenáristicky poněkud slabé, příliš mnoha zvratů v ději se nedočkáme a ty, co jsou, očekáváme dopředu. Ale účel filmu byl nejspíš jiný - ukázat všem, kteří drží hubu a krok s mafií, že ve výsledku leda tak můžou přijít o své bližní, svou skutečnou čest, své děti, a ještě budou nuceni na náměstí vyřvávat těm rádoby "slušným" mužům hurá a sláva. (27.08.2009)

Den sovy se řadí po bok filmům jako Přiznání policejního komisaře prokurátorovi republiky, Mám strach, Úctyhodní lidé či Není kouře bez ohně. Ačkoliv nemá úplně takovou atmosféru, na naléhavosti to příliš nemění. Nejmladší Nero, jakého jsem kdy viděl, (je moc podobný Terenci Hillovi) má za sebou silnou policejní posádku, a tahle mafií tolerovaná moc ublížila právě atmosféře, film by byl lepší ponurejší, temnější. S kým měla poměr Claudia Cardinale a kam zmizel její starej? Copak se to skrývá pod asfaltem současné tuzemské kvality? (01.12.2013)

Syrové drama z italského jihu v době, kdy omerta je zákonem, ženy říkají jen to, co jim jejich muži dovolí a i když Rose zmizí manžel, který se stal svědkem vraždy, její ochota něco říci policii, je stále minimální. Přestože je kapitán Bellodi velmi cílevědomý, proti organizované mafii toho mnoho nezmůže. Realistické. (22.05.2010)

Ta smutná naléhavost tvůrcova sdělení na mě dopadla cca 10 minut po odkoukání snímku, psal se rok 1968 a já musím pomyslně smeknout, ta ostrá kritika je tu zřejmá a podle mne i na místě.. Ono být obyčejným pěšákem nebylo (a zřejmě asi nikdy nebude) vůbec jednoduché a kdo se nechtěl podvolit, dostal asfaltovou deku.. Svobodná volba tu neexistuje.. Nicméně pochválit musím herecký ansámbl, všichni ve svých rolích skvělí, Franco Nero jako kapitán Bellodi, který se upřímně a ze všech sil snaží vyřešit vraždu šéfa stavební společnosti a zmizení nepohodlného svědka, pak zoufalá a nešťastná Rosa, jejíž mlčení jsem s ohledem na dceru chápala a prolité slzy věřila, no a Don Mariano, pro mě rozporuplná a svým způsobem nepochopitelná postava, ovšem Lee J. Cobb výborný.. (21.01.2021)

Taxa zas rozidem v hodnoteni s Karlom Chrochtom aj u tohoto Damianiho polizotteschi. Damiani bol pre mna akysi Lizzani 2 : priemerny reziser radovych, tuctovych filmov, ktore dieru do sveta nikdy neurobili, sak ani nemali cim. Tuna tiez - rezisersky nudna rutina, na divaka hned vybafne cela armada mien, takze som sa v tom hned stratil. Fakt ako uvod je nudny, plany, plane tempo, este horsie dialogy v odpornych kulisach. Damianiho najlepsi film bude asi nejkrasnejsi Manzelka, inac tocil same otravne nudne hlupe ukecane sracky : 55 % (12.05.2018)