Po svadbe

"Uveriť tomu niet, podľahnúť z fleku hneď". Susanne Bier si po škandinávsku variuje viac účelné horkasté dráma. Miesi v sebe charitatívne, rodinné a milostné úskalia opusteného pracovníka (Mads Mikkelsen) indického sirotčinca, ktorý sa na obchodnú "otočku" vracia do rodného Dánska so zámerom obdržania finančného daru..."Sad show" pre otrlých v ktorom (pravdepodobne i ty) nájdeš miesta sentimentom prepálené, ale aj doceníš naliehavosť či zjavnú veľkorysosť s akou je celý tento humánny skutok pretkaný. Dáni majú v sebe dar, ktorým sa neopovážim pohŕdať-nenosia ružové brýle a to ma-pri idealistickej demagógii tlupy mocenských šarlatánov (dosaď si tam koho chceš)-teší. (25.02.2010)

Susanne Bier je má oblíbená dánská režisérka a musím říct, že ani tentokrát mne nezklamala. Sice film na mne nepůsobil tak silně jako kdysi Otevřená srdce, ale své kouzlo měl. Prožila jsem si krásný příběh, téměř červená knihovna, natočený však bez velkého růžového závoje. Bohužel, nemohla jsem mu uvěřit na 100%, proto jedna hvězda dolů. Mads Mikkelsen je skutečně velmi charismatický.....velmi :-). (18.10.2012)

Tak tu opět máme kontrast světů a hodnot, tentokrát na dánský způsob... a opět se manipuluje s city. Zlověstná mračna se stahují nad velkolepým sídlem Jørgenových, a přesto, že cosi nevysloveného kalí idylu úspěšných, napravený indický samaritán zde morálně ční jako káravě zdvižený prst až do doby, než bude přinucen pohrabat se v minulosti a aplikovat ji na budoucnost... Tak nevím, nějak na mě neplatily vypočítavé oční detaily, dramatické záběry vycpanin a vystouplé Mikkelsenovy lícní kosti, a nevím přesně, zda za tímto neúspěchem stojí pouze tyto výše zmíněné podpůrné prostředky, nebo i spolupracující faleš dialogů či telenovelový námět. (21.01.2013)

Doufám, že se mi podaří prchnout před rozdurděnými milovnicemi Matse Mikkelsena, ale tím nejzajímavějším hercem snímku byl Rolf Lassgård, se kterým jsem se smála i brečela. Z námětu mohla vzniknout patetická ptákovina, ale Bierová se k tomuto jednoduchému receptu na získání diváka neuchýlila. Místo toho nabízí sofistikovaně stupňované drama plné emocí. Libuje si v extrémním detailu, který používá nejen pro zastření zbytku scény, ale nahrazuje jím i stmívačku pro oddělení další kapitoly. Tento způsob zřejmě nebude vyhovovat všem divákům, ale já konstatuji, že velice obdivuji herce, kteří byli v pravidelných intervalech vyváděni ze své komfortní zóny, s jakou grácií tuto situaci ustáli a dokonce se s touhou po detailu sžili natolik, že vzniklo dílo velice homogenní. (30.08.2020)

Moje prvé zoznámenie sa s režisérkou Susanne Bier. Verdikt? Výborne zrežírovaná a napísaná dráma. Tá je postavená na hereckých výkonoch. Tam bezpochyby kraľuje ústredná trojica MIkkelsen, Lassgard a Knudsen. Priznám sa, že keď som film dopozeral, tak mi zostalo tak trocha smutno s toho, že film prezentoval toľko dejových zvratov, že som prestal byť od polovice filmu prekvapený čímkoľvek novým. Potom som, ale nad tým trocha rozmýšľal. A prišiel som na možnú variáciu príbehu. Objavil som ju a potom som sa ju pokúsil aplikovať na príbeh. Aj keď nám ju režisérka nikdy úplne nepotvrdila, jej prijatím, by pre mňa film nabral na hodnote. Jednak kvôli tomu, že by zavádzanie a podávanie informácií tak malo opodstatnenie ( tým myslím dejové zvraty), ale jednak by to dopomohlo k tomu, že film by bol pre pozorného diváka intelektuálne formálnou a príbehovou lahôdkou. A tá variácia spočíva v tom, že Jorgen to mal celé naplánované od začiatku. Ak je to tak, tak je to naozaj film aký nemá obdoby. Pre mňa rozhodne zaujímavé, aj keď osobne si myslím, že pôsobivejší a menej komplikovanejší bol Vitenbergov Hon. A aj ma zasiahol podstatne silnejšie. (28.09.2013)