Opilí slávou

Je libo sestoupit do spodních pater šoubyznysu? Rychlovýtah Buscemi vás tam dopraví coby dup. Úloha Lese, fotografa s šakalím charakterem, připraveného parazitovat úplně na čemkoli, byla Buscemimu psána snad přímo na tělo a ten svou příležitost využil naplno. Lesův protipól Toby, bezmezně dobrotivý světec bez domova, neustále rozdávající duchovní útěchu na všechny strany, už mě tolik nenadchnul, ale řekl bych, že za to mohl spíš scénář, než Michael Pitt. Od doby, kdy jsem četl Solženicynův Jeden den Ivana Denisoviče, totiž nechovám důvěru k lidem, kteří po ostatních vylizují misky — přinejmenším se nedá věřit tomu, že přežijí dostatečně dlouho. Natož aby si zachovali kondici, svěžest a luzný zjev. Ale budiž. Grungeový fešák si v tomhle filmu prožije svůj příběh z červené knihovny a já nehodlám nic namítat, snad jen to, že jsem se tak trochu nudil. Já vím, že to byla satira se vším všudy, přesto mě banální fešanda Alison Lohman moc nedostala, Pittovy kukuče taky ne a tak celý ten jinak docela milý a příjemný příběh pro mě stál celý hlavně na tom Buscemim. Budu dnes trochu přísnější a pro jednou zaokrouhlím dolů. (26.09.2010)

Sympatickej filmek se skvělejma hercema, tím myslím Michaela Pitta, Stevea Buscemiho a Alison Lohman. Obzvláště z Pitta charisma přímo čišelo. Obzvláště z Buscemiho čišelo herecké umění. Obzvláště z Lohmanové čišela krása. Nejen tohle byla kombinace, která z toho udělala fakt dobrej filmovej zážitek. Myslím, že Tom DiCillo se za film nemusí vůbec stydět a vůbec to není horší než jeho ostatní filmy. (20.04.2008)

Vlastně jsem o tom takhle nikdy nepřemýšlela, ale zřejmě i takové pochybné bytosti, jakými jsou papparazzi, touží po uznání svých rodičů. Steve Buscemi předvádí svého fotografa se vší bídou jeho profese dokonale a co se týká Michaela Pitta, já jeho křehké, podivínské typy, co ztvárňuje v těch svých nezávislých filmech, obdivuji už delší dobu. (30.11.2013)

Mohlo to být takové převrácené Pretty woman, ale naštěstí to měl v pácu Tom DiCillo a je z toho bezvadný film o homelessáckém hezounovi a profesionálním paparazzi fotografovi. Kdybych to uměl a chtěl si rýpnout do soudobé "západní" komerční společnosti a do novodobého kastovního systému, udělám to takhle. (30.11.2008)

Atmosféra filmů Toma DiCilla se nezmění, na to už sem si zvykl, ale tohle mi přišlo mírně podprůměrné . Ale zase tam ten Buscemi působí jako první pomoc. Celkově vzato slabý odvar předešlých filmových počinů a musím také podotknout, že kvalitativně jdou tyto filmy (myšleno chronologicky) pokaždé o malý stupínek dolů, škoda a oddech zároveň. Filmem rozhodně nic nezkazíte, ale bombu z nezavislého am. léta rozhodně nečekejte.... (16.11.2009)