Réžia:
Miloš BobekScenár:
Kristina VlachováKamera:
Milan DostálHudba:
Otmar MáchaHrajú:
Lenka Pichlíková, Eduard Cupák, Ivan Luťanský, Vlastimil Bedrna, Jorga Kotrbová, Vlastimil Brodský, Věra Budilová, Bohuslav KalvaObsahy(1)
O princezně, která pochopila, co je v životě nejcennější... Příběh o princezně, která pohrdla hlubokým citem lásky moudrého krále, jsme vybrali z odkazu francouzského spisovatele Charlese Perraulta. Jako všechny pohádky tohoto mistrného vypravěče, má i tahle originální námět a je v ní ukryta moudrost, k jejímuž nalezení vede nelehká cesta. Na jejím konci už ale bude princeznička vědět, na čem v životě hlavně záleží. (Česká televize)
(viac)Recenzie (25)
V těch 80. letech hrála Lenka Pichlíková princezny v TV pohádkách docela často a musím říct, že patřila mezi jedny z idolů mého dospívání. Pohádka je samozřejmě temná, přece jen už samotný francouzský originál se vyvíjí spíše jako balada, ale přece jen na české poměry je zde té pochmurnosti až moc (včetně deprimující hudby Otmara Máchy), i když herci skvělí a ponaučení zřejmé. ()
"Tak on je moudrý, krásný. Má osla." Scénář této poetické pohádky o mládí, stáří a lásce, jejíž ponaučení se nachází v tom, že čím víc po někom toužíme, tím víc jsme odmítáni a že pravá láska nezná věkový rozdíl, hlavně když máte ve stáji osla, jehož exkrementy jsou zlaté peníze, napsal Tomáš Pěkný, který v době normalizace nemohl pracovat pod svým jménem a proto je v úvodních titulcích, uvedeno jméno Kristína Vlachová. ()
"Copak nám osud nadělil všem stejně...??" Bróďa se svým klasickým smutným výrazem a tímto výrokem, je pouze jeden z nadprůměrných prvků v tomto pohádkovém dramatu. Opravdu skvělé dialogy, samozřejmě v rámci inscenační pohádky, nicméně mají svou moudrost a sílu. A Lenička Pichlíková? Naprosto skvělá, po stránce profesní i vzhledové. Pro mě bez diskuze jedna z nej princezen čs. kinematografie...krásná nedělní hodinka. ()
Perraultovi tady z jeho pohádky nechali jen tu oslí kůži a koláč. A to ještě v mých představách ten pohádkový koláč byl o několik levelů výš, než to, co tady, vybaleno z celofánu z nápisem Pramen držela v rukách ta poměrně šeredná princezna. Kdyby jen šeredná, hlavně blbá byla. Olíbávat se v zrcadle a pateticky hledět na slunce, protože má modré oči, jako ten onen bezvědomý princ, to chce už notnou dávku tuposti. Přiznávám, že tuhle pohádku vlastně nemám z podstaty ráda v žádné její verzi, protože mám ráda osly. Snad existuje někde verze, kde se král za ta rozmarná přání spravedlivě rozhořčí a nechá z kůže stáhnout princeznu. ()
„…starý král a mladá princezna a princ, i on je mladý a neobyčejný osel. Tím nemyslím toho prince, i když i o něm by se to dalo říct…“ Tak nějak to začíná slovy vypravěče a účastníka příběhu Vlastimila Brodského. Ten oficiální text distributora je taky poněkud zavádějící, neboť se jednalo o příběh tří, na začátku poměrně povrchně, zamilovaných lidí. Princezna nechce krále, ač je moudrý, poněvadž je starý, zato chce prince, který rozhodně není moudrý, ale zase je krásný… Král chce princeznu, protože je mladá a krásná, ale sám přiznává, že vlastně vůbec neví, jaká doopravdy je ("Mám ji rád čím dál tím víc, i když nevím jaká vlastně je". Takže jaký hluboký cit!!). No a třetí z hlavních aktérů (když pomineme princeznina rádce, jenž si (jako občas každý) neví rady a kouzelnou vílu, která se snaží, aby princezna zmoudřela) - princ - chce princeznu, protože je krásná ale vlastně ji nechce, protože ji nedokáže poznat v přestrojení do oslí kůže podle krásné duše. Podle mě bylo poselství pohádky v jejím průběhu zavádějící a nedobré, jelikož podle mě takový věkový rozdíl fakt není dobrý a ani konec, který tak nějak všechno vyřešil, ve mně tuto pachuť z 25-letého věkového rozdílu, který podle ní jaksi láska měla zahladit, nedokázal. Tak nějak jsem si představila, kdyby bylo nějakému princi dvacet a královně, se kterou by mu doporučoval v závěti se oženit jeho otec, pětačtyřicet a byla moudrá… (tak by se do toho vůbec nepustila, to jen obráceně, pro pětačtyřicetileté krále se to zdá in). ()
Reklama