Réžia:
František FilipKamera:
Eduard LandischHudba:
Karel SkleničkaHrajú:
Jiřina Šejbalová, Bohuš Záhorský, Jan Pivec, Marie Burešová, Alena Vránová, Jaroslav Marvan, Miloš Nedbal, Stanislav Neumann, Zdeněk Štěpánek, Josef Langmiler, Bedřich Vrbský, Blanka Waleská (viac)Obsahy(1)
Jiřina Šejbalová v televizním zpracování hry Aloise Jiráska o české národní buditelce, spisovatelce a autorce slavné kuchařky... Příběh nás přenese do Litomyšle roku 1836. Místní měšťanská společnost, která na důkaz dobrého vychování a lepšího původu neopomene zaplést do hovoru nějaké to německé slovíčko, pomlouvá paní Rettigovou (J. Šejbalová). „Rettička“ nejen že bojuje za spisovnou češtinu, je vlastenkou, ale láká k sobě mladé dívky a studenty a půjčuje jim české knihy. Prostě rozvrací staré dobré pořádky. Další senzaci městečka způsobí oznámení o plánované svatbě. Panna Lenka (A. Vránová) si bude brát starého doktora Plavce (M. Nedbal). Když se o tom dozví paní Rettigová, pozve oba snoubence k sobě, každého zvlášť. Myslivec Valenta (J. Langmiler), bývalý Lenčin ctitel, který byl se svým pánem dlouho v cizině, ji totiž poprosil, aby mu pomohla získat Lenku zpět… (Česká televize)
(viac)Recenzie (16)
Pokud očekáváte životopis Magdaleny Dobromily Rettigové, budete zklamáni. V tomto filmu ji mohla klidně zastoupit nějaká vymyšlená postava. Celé to stojí na banálním příběhu o neuváženém slibu manželství na pozadí národoobrozeneckého úsilí. Hlavním pozitivem je trojka Pivec, Záhorský a Nedbal. U Šejbalové mi naopak přišlo, že místy moc neví, co si se svou rolí počít, a ani se jí nedivím. Ještě zoufaleji působí rádobykomická dvojka Marvan-Neumann. ()
Pro mě velké zklamání, u kterého jsem vydržel jen přibližně půl hodiny a pak jsem to musel nudou vypnout. K čemu jsou známá jména, když namísto poutavého životopisu s aktérkou "osobně" jsou zde nezáživné dialogy o tom, co kdy kde dělala, tedy zjednodušeně řečeno nepřímá řeč namísto mnohem zajímavější přímé. Čekal jsem, že se mimo jiné dozvíme něco z jejího kulinářského umění apod., avšak nedočkal jsem se. Osobně jsem velký příznivec kulisových pohádek, které mají hlavu a patu, avšak zdejší kulisy byly taktéž velmi nepovedně zpracované a působily rušivým dojmem. Jeden bod z úcty k našim starým hereckým bardům, avšak scénář je na odpad. ()
Jako vášnivý kuchař amatér, vzdávám hold tomuto filmu, režisérovi a herecům za parádní zážitek, ale především vzdávám hold Magdaleně Dobromile Rettigové. Vlastním několik jejich kuchařek a když čtu recept, který začíná slovy "vraž tam 12 vajec", tak jihnu a tiše závidím všem, kteří se ještě můžou bez obav cpát, co my už v našem věku většinou nemůžem. ()
Hned v úvodu mi bylo jasné, že pan Štěpánek tu asi hrát nebude, neb mu bylo dáno jen čísti „předmluvu“. Po pěti minutách mi bylo jasné, že půjde o inscenaci, nikoli o film. Ale vypínat jsem to už nechtěl, tak jsem to poslouchal a občas i koukal až do konce. A mohu napsat jediné. Děs a běs. Už nikdy podruhé. Ani náhodou. Přesto dávám za dvacet tu šmucik němčinočeštinu. Nebo češtinoněmčinu? ()
Očekává-li divák životopis slavné dámy, je vedle jak ta jedle. Jde o banální příběh nešťastné lásky, kterou Dobromila pomáhá rozuzlit a zachránit mladou dívku od neuvážené svatby z rozumu. O to zde ale nakonec ani tak nejde. Podstatné je svědectví doby, kdy ve třicátých letech 19. století měšťanské vrstvy už neovládaly češtinu. To už asi dnes málokterý Čech ví. Český jazyk se udržel zásluhou fanoušků, kteří ho uvedli do módy a zpopularizovali jako zpestření večírků měšťanů. Vlastenectví se stalo módou a byznysem, průkopníky převálcovali vlastenci-podnikatelé, ale cíle bylo dosaženo. Jazyk byl zachráněn. Rettigová jako jedna z opor vlastenectví, hraná Šejbalovou, protivníkem Jan Pivec, zastánce německého kurzu. Oba výborní, sekunduje vícero hereckých legend. Ač dějem chudý, myšlenkou velký příběh. 80% ()
Reklama