Priznanie policajného komisára prokurátorovi republiky

Skvělý film, který i přes své stáří je pořád aktuální a může se odehrát kdekoliv. Příběh má ponurou atmosféru, i když se odehrává ve slunné Itálii a konec je takový, jak by asi v reálu skončil. Sice se komisař mohl lépe připravit na místo, kde věděl, že skončí, ale budiž. Jen jsme se za téměř 50 let posunuly a z těch "podnikatelů", kteří sháněli hlasy pro politiky se sami stávají politiky, alespoň u nás. Film byl uveden v cyklu Velikáni filmu - nezbývá než souhlasit, Damiani je velikán. (19.03.2019)

Jak už zaznělo v jednom z předchozích komentářů, tyhle filmy si snad platila mafie, aby ukázala, že bojovat s ní je zbytečné. Na podobné téma mě víc zaujaly filmy Ctihodné mrtvoly nebo Sto dní v Palermu. Tohle sice taky není špatný, má to i pár výborných dialogů ve fotogenických lokacích, ale je tu jeden háček – mě nikdy nebavil Franco Nero. (05.02.2017)

Dost mrazivé drama marného boje justice s mafií, kde se beznaděj a fatalismus stanou jedním ze základních atributů vyšetřovatelů a bojovníků s touto nelegální organizací. Nejhorší je závěr, kdy prokurátorovi dojde, že chapadla mafie jsou nejen na ulici v podobě vražd a loupeží, ale také v justičním a policejním aparátu. Hodně slušný výkon podal Franco Nero a Martin Balsam. (05.07.2012)

Že mé dojmy z italské kontestátorské tvorby bývají s odstupem čtvrt století většinou silnější, je už pravidlem, ale aby se mi líbil Franco Nero, tak to se nestává. Odvolávám své předchozí velmi časté řeči o tom, jak je nudný. Role prokurátora mu sedla, byl Balsamovi výborným spoluhráčem ( a vlastně ani Gian Maria, kterého v podobných filmech cením maximálně a vidím nejraději, mi nescházel.) (30.03.2011)

OBSAHUJE VULGARISMY: Ano, bez koření to tentokrát zase nepůjde. Damianiho střelba do vlastních řad je totiž kurevsky povedená a chčije do tváře prohnilé (státní) moci naprosto nadčasově a nadnárodně. Politická moc omrdávaná šedými eminencemi tzv. podnikatelské sféry a se spravedlností si vytíráme prdel. Fakt, který je méně či více viditelný, ale je tu stále už od dob, kdy jsme se vydali první migrační vlnou z Afriky oblažit tuhle planetu svou humanitou. „Kdyby teď schválili zákon o znovuzavedení útrpného práva, mučil byste, pane prokurátore? - Používáte extrémy, pane komisaři – Hm, možná, ale kde jsou vaše hranice?“ Jak dodržovat a lpět na zákonech země, kde se zmrdství stává národní politikou? Damiani odpovídá vcelku jasně, nezbývá než je postřílet do posledního kreténa. Ale je to řešení? Po zhlédnutí tohohle filmu pravděpodobně i ten největší pacifista odpoví minimálně: Těžko říct. Ti radikálnější nabrousí nůž. P. S. Smutné na tom je, že mnozí si myslí, že tento pradávný přístup bezohledných dravců stojí vlastně za úspěchem lidstva jako celku. Tak se zkuste zamyslet, co se asi tak stane s vypatlaným predátorem, když se jeho druh přemnoží… (23.09.2017)