Priznanie policajného komisára prokurátorovi republiky

Dost mrazivé drama marného boje justice s mafií, kde se beznaděj a fatalismus stanou jedním ze základních atributů vyšetřovatelů a bojovníků s touto nelegální organizací. Nejhorší je závěr, kdy prokurátorovi dojde, že chapadla mafie jsou nejen na ulici v podobě vražd a loupeží, ale také v justičním a policejním aparátu. Hodně slušný výkon podal Franco Nero a Martin Balsam. (05.07.2012)

Damiano Damiani je prostě pan Někdo. Nikdy si nebral servítky a jeho milované vlasti to dokázal naservírovat s plnou parádou. Jeho politická dramata jsou skvosty kinematografie a plně jim věřte, Itálie v sedmdesátých letech byla opravdu divoká, mafie si servítky nebrala a nedejbože Sicílie. Takže charismatický Franco Nero a vynikající Martin Balsam ve výborném filmu, oba jdoucí po mafiánském bossovi z Palerma, jen každý trochu jiným způsobem a ne každý končí šťastně. (10.07.2016)

OBSAHUJE VULGARISMY: Ano, bez koření to tentokrát zase nepůjde. Damianiho střelba do vlastních řad je totiž kurevsky povedená a chčije do tváře prohnilé (státní) moci naprosto nadčasově a nadnárodně. Politická moc omrdávaná šedými eminencemi tzv. podnikatelské sféry a se spravedlností si vytíráme prdel. Fakt, který je méně či více viditelný, ale je tu stále už od dob, kdy jsme se vydali první migrační vlnou z Afriky oblažit tuhle planetu svou humanitou. „Kdyby teď schválili zákon o znovuzavedení útrpného práva, mučil byste, pane prokurátore? - Používáte extrémy, pane komisaři – Hm, možná, ale kde jsou vaše hranice?“ Jak dodržovat a lpět na zákonech země, kde se zmrdství stává národní politikou? Damiani odpovídá vcelku jasně, nezbývá než je postřílet do posledního kreténa. Ale je to řešení? Po zhlédnutí tohohle filmu pravděpodobně i ten největší pacifista odpoví minimálně: Těžko říct. Ti radikálnější nabrousí nůž. P. S. Smutné na tom je, že mnozí si myslí, že tento pradávný přístup bezohledných dravců stojí vlastně za úspěchem lidstva jako celku. Tak se zkuste zamyslet, co se asi tak stane s vypatlaným predátorem, když se jeho druh přemnoží… (23.09.2017)

Film, ktorý sa spočiatku tvári ako zameniteľný, pásový taliansky policajný thriller, sa ale postupom času stáva stále viac a viac násilným a jeho postavy menej a menej odhadnuteľné a značne ambivalentné. Popravde ani po skončení filmu si okrem tých jasných záporákov nedokážem presne zaradiť jednotlivé osoby do nejakého zoznamu podľa morálneho kódexu. Vraždia sa tu deti, chápadlá mafiánskej chobotnice sú úplne všade, siahajú od majiteľa bytov po najvyšší súd. Hlavnou postavou je tu skôr vyšetrovateľ Martina Balsama a tento herec dokonca svojim umením zatieňuje inak taktiež skvelého Franca Nera, ktorý tu ale nie je za nejakého svojho tradičného ultrasympaťáka. Nebudem tvrdiť, že som všetko pochopil, ale všetky súvislosti zrejme nedochádzali ani samotným postavám. (19.03.2019)

Že mé dojmy z italské kontestátorské tvorby bývají s odstupem čtvrt století většinou silnější, je už pravidlem, ale aby se mi líbil Franco Nero, tak to se nestává. Odvolávám své předchozí velmi časté řeči o tom, jak je nudný. Role prokurátora mu sedla, byl Balsamovi výborným spoluhráčem ( a vlastně ani Gian Maria, kterého v podobných filmech cením maximálně a vidím nejraději, mi nescházel.) (30.03.2011)