Harry Potter a Polovičný princ

Vynikajúco zrežírovaný, husto atmosférický dark fantasy thriller s občasným odľahčením v podobe puberťácko-romantických srandičiek. Oproti skvelému piatemu dielu film výrazne ťahá dolu jedine scenárista. Kloves je proste sráč. Neviem, či má väčšie bobky z Rowlingovej alebo z fanúšikov, ale jeho neschopnosť funkčne adaptovať tu jasne vystupuje na povrch. Minimálne 20 minút by sa dalo vysekať bez toho, aby film utrpel, práve naopak - celok by tým získal lepší ťah, kompaktnosť, zovretosť a gradáciu. Keby to celé malo 100 minút, je to prvotriedna záležitosť. Takto sme opäť skĺzli do (vysoko kvalitnej) potterovskej rutiny. (17.07.2009)

Nejzbytečnější a nejhorší předloha = nejnudnější a nejhorší filmová adaptace. Akorát podle pravidel fair play. Už ve knize byla zápletka doslova vycucaná z prstu (Rowlingová ji v zásadě okopírovala podle Tajemné komnaty), ale teprve zde dostává ten pravý, magický kopanec do (dračích) koulí. Zcela nesmyslně je na sebe vrstvena jedna postradatelná scéna za druhou (milostné vrkání adolescentů), zcela nepochopitelně jsou protahovány na nejzazší mez únosnosti a trapnosti (totéž) a opravdové příběhové "háčky", zásadní momenty potterovské ságy a zajímavé motivy (nesoucí napětí) kompletně chybí nebo mají jen minimální operační prostor (např. Voldemortovo mládí a viteály, Smrtijedi na hradě, smrt jedné z hlavních postav, Princova identita etc.). Navíc jsem se musel škodolivě uchechtávat nad naivností a strojeností řady dialogů (ještě vyhroceno dabingem) a účelovostí v exploataci postav. Scénáristická bezradnost z toho čiší na sto honů. Naopak jsem si velmi užíval tendence evropského uměleckého filmu, které se Yatesovi povedlo propašovat do struktury jinak relativně čistého stylu, řemeslně-technickou preciznost (kamera, svícení, hudba) a ponurou atmosféru; ačkoli tentokrát nepramení z tušené přítomnosti abstraktního (a tím děsivějšího) Zla v pozadí, ale z prostředí. Pokud jde o akční scény, tak - vyjma dění v jeskyni - jsou zcela neopodstatněné vyprávěním a na efekt (famfrpál nezahrnuji). Místo skutečné injekce adrenalinu tak divák dostává jakési placebo, které má v ideálním případě (tj. u diváka nekritického) zapůsobit tak, že zamaskuje chabost a vycpávkovost předlohy, která postavy ani jádro příběhu nikam neposouvá. Ale třebaže všechna ta kritika vyznívá jako jedna z kleteb, které se nepromíjejí, zklamaný určitě nejsem. Ze zaslepeného fanouška knih, pro kterého je Jindra Hrnčíř nedotknutelný fetiš, jsem už dávno vyrostl, tudíž mi nedělá potíž s maximální objektivitou uznat, že na nekvalitní předloze, která nepřesahuje rámec vykonstruovaného překlenováku, intermezza, zatajeného dechu před "grandiózním" finále, se výrazně stavět nedá. Ani tak dobrý režisér, jakým Yates bezesporu je, nevykouzlí ze vzduchoprázdna korunovační klenot. Tím by koneckonců mohla a měla být sedmička... (18.07.2009)

Večerní sova všem čarodějům a ostatním kouzelným tvorům: mudlovi Davidu Yatesovi byla znovu udělena cena za černou filmovou magii. Princ dvojí krve potvrzuje, že když se spojí opojné vizuální kejklířství plné novinových průletů, vertigoefektů a čarovných destrukcí- a působivé filmové vyprávění, není tak důležité, že scenáristicky jde v podstatě jen o předtakt k velkému dějství a že půdorys tvoří výlety do minulosti a romantické mnohoúhelníky. Verbální komika, nonverbální romantika a silný tah na branku zkrátka dají zapomenout, že tentokrát se přímý střet s Voldemortem nekoná. Je jen škoda, že k prostřihání hustých literárních madam JKR nebyl přizván někdo lepší než Kloves, protože například viteály a Voldemortovo dětství je upozaděno na úkor zbytečných scén jako je ta s monstrpavoukem a divácky nejvděčnější postavy jako Lenka Střelenka a Snape mají málo prostoru. Minimálně pro nás, fanoušky knižní verze, tím film oproti pětce ztrácí cenné body, ale Yates dokáže odfláknutou práci vyrovnat- brilantně si poradil s nováčky, mezi kterými exceluje Broadbent coby sběrač-profesor Křiklan a samozřejmě parádně slizký konkurent Rona v brance i v lásce, výborně zvládl přepínat kontrasty mezi shakespearovskou temnotou a osudovostí (postava Draca Malfoye je opravdu hamletovská) a komediálními cukrbliky. Komentář jest provizorní, protože vzhledem k výrazně slabšímu nadabování /zejména "zfetovaný" Kotek je jak kletba Cruciatus/ s konečným verdiktem počkám na titulky. (09.07.2009)

David Yates v Polovičnom princovi zvádza tuhý boj so slabšou, no stále kvalitnou predlohou, staronovým scenáristom Klovesom ale v úplnom závere aj tak vychádza ako víťaz. Séria sa rúti do finále a hravosť prvých dielov je definitívne v nenávratne, aj napriek temnejšiemu ladeniu sa však nezabúda na humor, či romantiku, ktorá je jedným z pilierov tohto dielu. Hoci v týchto pasážach bol Mike Newell predsa len viac doma, ani súčasný lodivod prakticky nič nekazí a v dramatických momentoch navyše doslova exceluje aj zásluhou kvalitnej práce s hercami. Puto medzi Dumbledorom či Harrym ešte nikdy predtým nebolo tak reálne a citové výlevy medzi charaktermi aj napriek pubertálnemu ladeniu nepôsobia trápne. Dojmy ešte viac dvíha mohutný finiš, ktorý potvrdzuje, že pod Yatesovým vedením sa môžeme v Relikviách dočkať skutočne vrcholných momentov v ešte väčšom množstve. (21.07.2009)

Po delší době se jednalo o zážitek v kině... S velkým očekáváním jsem do Harryho nešel a v první polovině jsem byl ( stejně jako v pátek u TS ) mile překvapen. Ale druhá polovina - nebo spíš ten konec ? Já vim, že by se neměla knižní předloha srovnávat s filmem - kniha je kniha, film je film, ale jelikož jsem jeden z těch, kdo nejdřív četl knihu, určitému srovnávání jsem se nevyhnul.. Nebudu tu spoilerovat vypichováním oněch scén, ale u mě srazil procenta hodně dolů ten '' osekaný '' závěr. Ztráta času to rozhodně nebyla, nuda se ke mně nedostavila a dokonce jsem se poměrně hodně nasmál, ale zase - pokud mám srovnávat s předchozími díly, Fénixův řád se mi líbil mnohem víc. Takže 75% a to jsem zase ( ostatně jako vždy ) moc mírnej :). (26.07.2009)