Zločin na Zlenicích hradě

Jenom si preji miti na verejnopravne ceske televizi vice detektivnich pribehu ze stredoveku jako je tento. Konecne i ja mohu rici , ze jsem cetl knihu, ktera je spojena s filmem,nemohu vsak rici byla-li drive kniha ci film.Kazdopadne jednalo se o edici vychazejici za komunistu tzv. KOD - knihy odvahy a dobrodruzstvi ,knihy byly vyvedeny jakoby s tremi pruhy na hrbetu a byly ruznobarevne,Zlocin na Zlenicich byl svetle cerveny, skoro az ruzovy. Nazev byl Zločin na Zlenicích hradě leta pane 1318, ale s rokem si nejsem jisty,mel by vsak byt stejny jako je uvedeny v textu ditributora. Jsem rad ,ze toto bylo natoceno.Rezie se ujala znama reziserka pohadkovych pribehu Vera Jordanova, ktera mimo jine pohadky natocila i tyto : Balonova pohadka (1987), Carovne prstynky (1978), Demantovy dest (1989), Hvezdopravcuv dar (1994), Chán Sulejmán a víla Fatmé (1985), Jak se Kuba stal mlynarem (1996), Jak se stal švec Dratvicka tchánem pana krále (2004), Jakub a Modrinka (1996), Jak vylecit Jezibabu (1997), Kmotri z blat (1983), Kouzelny sip (1997), Kralovna bludicek (1981), Krkonosske pohadky (1974), O buchtach a milovani (1986), O chamtivem strasidle (1985), O Johance s dlouhymi vlasy (1998), O komtesce a zbojnikovi (1988), O kumburske Meluzine (1994), O Nesytovi (1994), Princ Chocholous (1974), Svata noc (1972) ci pohadka Svec z konce sveta (1986). (21.05.2008)

Další lahůdka, která se ke mně dostala úplnou náhodou a vůbec toho nelituji. Za dob Československa vznikla celá řada výborných kriminálek a toto středověké drama s detektivní zápletkou je další nadprůměrnou záležitostí. Velmi slušné herecké výkony jsou však jen jedním z mnoha plusů (kladů), na které zde divák narazí. Má to i skutečně dobrou atmosféru, postupné rozplétání příběhu je okořeněno i několika vedlejšími „vlákny“ jenž se nakonec všechny spojí pěkně dohromady a hlavně to celé dává smysl. Už jsem se mockrát spálil tím, že se ve svém dílu tvůrci totálně zamotali, ale tohle není ten případ. Petr Kostka byl však ze všech nejlepší! Určitě jsem tento film neviděl naposledy. Můžu doporučit.70% (20.03.2018)

„Spravedlnost vždycky zvítězí, jenomže to dá někdy spoustu práce…“ Krásná středověká detektivka, krásná černobílá televizní inscenace. O postavě Oldřicha ze Zlenic, zakladatele hradu Zlenice v Posázaví, „meči krále Jana položeného zpupným pánům na hruď“, se toho z historických análů moc neví. Možná i proto si Radovan Šimáčka, autor literární předlohy, vybral tuto postavu ke konstrukci téhle vcelku mistrné detektivní zápletky, kdy dojde mj. i na vyřešení (jen zdánlivé) záhady zavřené komnaty. Zaujmou sice primitivní byť vcelku účinné kriminalistické metody jako třeba použití černého kocoura coby středověkého "detektoru lži". Jinak herecky skvěle obsazeno, výborný mladý Hanzlík i Petr Kostka coby středověký detektiv pan Petr Ptáček. (30.11.2020)

Napínavá středověká detektivka směšující v sobě několik pro mě zajímavých motivů. Záhada zamčeného pokoje, to je poloviční základ úspěchu. Omezený počet možných vrahů, to je jak vystřiženo z mé nejoblíbenější Agathy Christie. No a středověký hrad, pro mě vystudovaného historika diplomujícícho z českého středověku, hm to už je lahůdečka! Ztvárnění velmi dobré, sympatický Jaromír Hanzlík, Petr Kostka jasně "poirotující" takže za 4*. (22.04.2008)

Škoda, že to do ruky nedostal Ludvík Ráža, ale "pohádková" Věra Jordánová. Mohlo to být trochu temnější a tajuplnější, Ráža tuhle atmosféru umí. Až na moc dlouhý a zmatený rozjezd, kdy jsem si z těch osmi, devíti představených lidí nedokázal zapamatovat skoro ani jednoho, kdy ty politické intriky tahle rychle odvyprávěné mimo obraz také nepochytáte, kdy jsem netušil, jestli Jitka je mladého Zlenického sestra nebo otcova schovanka, k níž on sám chová city, a kdy je dvakrát převyprávěno to, co už jsme slyšeli jednou před chvílí, tak až na tento úvod je to jinak velmi dobré, dokonce s nějakými exteriérovými záběry, jedním přepadením a jedním soubojem na meče. Samotný případ se vysvětlí velmi uspokojivě a vše do sebe zapadne, vyšetřující postupují logicky, zkouška kočkou na popravčím špalku byla geniální, každou chvíli je v podezření někdo jiný, ale vše opět zcela v rámci pravidel, ne z libovůle scenáristy, a hodně mne fascinovalo, že u filmu z doby normalizace se všichni pořád křižují a dokonce si dovolí takové promluvy jako „Bůh tě provázej"! A pobaví jedna filmová chyba, totiž turistická značka na stromě, když Petrova družina projíždí lesem. (03.01.2020)