Hana

Nejsem žádný expert na asijksou žánrovou tvorbu. Vstřebám spíš tu a tam u příležitosti vybraných domácích festů pár dramatrugickou rukou předtřepaných filmů. proto ani moje kritická soudnost v tomhle ohledu stojí za zlámanou grešli. A i moje hodncoení tohohle snímku proto berte s rezervou. Jsa odchovancem Čínské odysei, nějak mi Hana yori mo naho přišla nevtipná. Snímek zvláštně mixuje věci vážné s nevážnými, prvky parodické se seriózními, humor kultivovaný s humorem fekálním (no, nebo alespoň trochu - viz návštěva roztržitého strýčka) apod. celé je to zvláštně dramaturgicky nespojité a očividně to splétá dohromady několik žánrů... Nebo je to možná žánr, který u nás nemá obdoby a nejsem na něj tudíž zvyklý. Sumasumárum ovšem pohledem průměrného středoevropského diváka řečeno jen velmi VELMI průměrná komedie s pár hezkými momenty, slušným castingem a zbytečně přepálenou stopáží. A i ta opěvovaná výprava mě osobně přišla velmi průměrně "realistická". (08.07.2007)

Trochu nezáživná dráma z jednoduchého predmestkého prostredia, plná prostých prežívajúcich ľudí, ktorá mi štýlom spracovania, nosným odkazom i spleťou rôznych miniosudov hl. hrdinov silno pripomínala starší japonský film, na názov ktorého si nespomínam. Aj v jednom, aj v tomto druhom filme mi chýbali silnejšia myšlienka a momenty, z ktorých by som mal chuť sa vžiť do role postáv. Tretia výtka je, že film sám nevie, či chce byť drámou alebo komédiou, čo ho dosť podkopáva. (15.10.2015)

S vascim rozpoctom uz nemusi Koreeda pobehovat po place s rucnou kamerou ako doteraz. Lepsie technicke vybavenie, ci lepsi filmovy material - ono to o tom nie je, Koreeda zostava verny svojmu dokumentranemu pristupu k filmu. Vazny historicky samurajsky film trocha pripomenie sucasne Yoji Yamadove filmy, akurat ze Koreeda, aj ked spracuvava vazne zivotne temy, dokaze ich a to aj vdaka dokumentarnemu odstupu spracovat s vacsou lahkostou. Skoda, ze tentoraz je film slabsi, nez predchadzajuce Koreedove snimky. (07.04.2007)

Jemná samurajská komedie, spíše v duchu předchozího Koreedova snímku Afterlife, než jeho vážnějších filmů. Vypráví příběh samuraje, který je svému otci a klanu povinován vykonat pomstu na otcovrahovi. Jeho úkol je ovšem ztížen jeho ne úplně dokonalým zvládnutím meče a hlavně nechutí zabíjet. Místo toho raději učí děti číst a psát, za což je však terčem posměchu. Za vyzdvižení stojí určitě hudba, byť je to jeden motiv přehrávaný různým tempem, a hlavně vtipně vkomponovaný příběh 47 roninů ;) (03.12.2006)

Koreedov netradičný Jidaigek. Rôznorodosť postavičiek v chudobnej štvrti Eda, je bohatá na úsmevy, túžby a straty. Koreeda zvláda zmeny medzi vtipným a vážnym a podáva akýsi tradičný dedinský príbeh z dávneho obdobia. Samurajovia sú tu zbabelci a o hrdinoch len počúvajú. Minulosť sa snaží hrdinov dohnať, ale oni jej veľmi jednoducho prejdú cez rozum. Už len preto, lebo svorne držia spolu. Svojím spôsobom je to príjemný a úsmevný film. 90% záberov je statických a priestor v ktorom sa príbeh odohráva je tiež ohraničený. O svete a udalostiach tam vonku sa dozvedáme vždy s počutia. Koreeda tak vytvoril podobne ako v Nobody Knows malý mikrokozmos s vlastnými pravidlami, ktorý je funkčný len v určitom priestore. A aj napriek tomu že výraznejšia ucelenosť toho odkiaľ - kam sa máme dostať, alebo čo nám film chce povedať, chýba, jedná sa o príjemný film, bez výraznejších chýb, ktorý od vás žiada len trocha ústretovosti. Iné, ale dobré. (21.03.2015)