Réžia:
Jiří BělkaScenár:
Jiří ŠotolaKamera:
Vladimír OpletalHudba:
Jiří SvobodaHrajú:
Rudolf Hrušínský, Luděk Munzar, Věra Galatíková, Jana Preissová, Eduard Cupák, František Němec, Ladislav Pešek, Gustav Nezval, Ladislav Mrkvička, Zdeněk Hradilák, Ivan VyskočilObsahy(1)
Historická hra Jiřího Šotoly nás zavede do léta 1419. Narůstající pobouření prostého lidu, zejména pražského, vedeného Janem Želivským, které vrcholí po Husově popravě, vytváří v Praze nebezpečné prostředí a donutí krále Václava IV. uchýlit se na svůj hrádek v Kunraticích. Ani tady však nenalézá řešení pro nastalou situaci. Nedokáže žádný názor dotvrdit do vážného rozhodnutí. Inscenace z roku 1983 se skvělými hereckými výkony Rudolfa Hrušínského, Luďka Munzara, Eduarda Cupáka, Ladislava Peška a dalších zobrazila protichůdnost kořenů, z nichž vyrůstalo husitské revoluční hnutí. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (26)
"Nad ránem chodí po cimbuří smrt.." a "zbytečný král" Václav IV, co se nedokáže rozhodnout, zda chce být "bratrem lidí nebo králem" prožívá poslední okamžiky svého života. Tento Šotolův historický apokryf má skvostné (občas typické filosoficky laděné) dialogy, Z hereckého hlediska jde pak o skvělou podívanou. Rudolf Hrušínský sice působí možná až trochu afektovaně, ale kdo ví, zda přesně nějak takto se král Václav před tím, než jej postihl infarkt, nechoval. Z dalších postav musím vyzdvihnout dvojici Munzar/Preissová, jejichž herectví má vážně jiskru. Munzarova postava bodrého "Chlebečka" sice asi moc reálný základ mít nebude, celé hře však dodává šťávu a určitou lehkost. Jinak by to byl jen samý křik či samé filosofování ()
V Jiřím Šotolovi získala česká kultura vedle jeho básnického vkladu právě v této době dalšího výrazného představitele historické beletrie. Navazuje na Aloise Jiráska, ale i Václava Kaplického nebo Františka Kožíka obohatil (s jistou nadsázkou by bylo možné mluvit o osmdesátých letech jako o době rozkvětu české historické dramatické a televizní tvorby; jistou setrvačností dramatizací některých děl Peroutkových nebo Daňkových tato přínosná vlna vyznívá ještě v devadesátých letech) obohatil tuto část české literatury o svůj výrazný a nezaměnitelný autorský vklad . Závěr života předposledního Lucemburka a nejstaršího Karlova syna, zobrazený v této televizní inscenaci, tyto skutečnosti a vnosy jen zvýrazňuje a potvrzuje. Je velká škoda, že i tato inscenace nebyla již dávno zdigitalizována. ()
Unešena jsem zcela Hrušínského uměním hereckým. Bylo tu sice křiku a povyku co hrdlo jeho stačilo, ale oni jsou persona par excellence. Zcela nehnutě, jako socha tesaná z mramoru, seděla jsem s ústy pootevřenými a s úctou a obdivem vnímala ten koncert slov a prožitků. Položiv se do toho tak, že role krále otce vlasti jeho poslední by mohla býti. ()
Další ze zdařilých historických inscenací. Faktická příprava týmu Bělka-Šotola-Hrušínský na masakr realizovaný pod názvem Zikmund řečený Šelma ryšavá. ()
Výborný herecký koncert.. tel.hry z historického prostředí točené na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let všem vřele doporučuji.! ()
Film, ve kterém se 78 minut pateticky řve, což střídá divadelní ztišování hlasu a vážné pronášení podivných filozofických úvah, místy dochucených historickým dějem. Špatné kulisy tomu nesvědčí, ale Věra Galatíková měla neskutečný šmrnc a Cupákův hlas je prostě geniální skladba vážné hudby. A Hrušínský? Nemohu si pomoci, neviděl jsem v něm Václava. Ano, cholerické alter ego Václava IV. zahřál dobře, ale kam se jen poděla ta složka jeho duše, která dala stvořit vyspělému umění a překrásné architektuře? Neztratila se scénáristovi mezi řádky? Nebo v levné kořalce čepované tehdejším režimem? Chutná hořce a má nepříjemnej ocas - jako tenhle film. ()
"Semkněme se kolem svého pána a krále...kdo ví, co bude za slabou hodinku...". "Proč Ty bys měl žít...pro co?". Poslední hodiny a bilancování Václava IV na nejvyšší herecké úrovni. Galatíková jako (tentokrát) proradná a kolaborující Žofie, Munzar zastupující prostý, rebelující lid a vrcholem všeho je Rudlovo zoufalý český král, stojící na pokraji do té doby největšího revolučního hnutí a vzpouře proti veškeré vrchnosti. ()
Hořký konec nejstaršího syna Karla IV. na rozcestí velkých společenských proměn. Bělkova televizní inscenace se tentokrát nedokázala oprostit od některých zjevných klišé a scénáristických chyb, díky nimž je Václavova nerozhodná osobnost v závěru jeho královského působení charakterizována poněkud zploštělým způsobem. Leccos naštěstí zachraňují vynikající herci, především Rudolf Hrušínský, Věra Galatíková, Eduard Cupák a Luděk Munzar v roli odbojného prosťáčka. ()
Absolútne hranie pána Hrušinského, ktorý bol kráľom viac než samotný Václav IV. Pre znalcov tohto obdobia je to určite pozoruhodný divadelne ladený snímok. Hrušinský ťahá na seba pozornosť takým spôsobom, že i ďalšie väčšie mená sa tu pri ňom trochu strácajú. Rád som si to pozrel. ()
Na TV inscenacích té doby je fajn, že se neškudlilo na obsazení. Hrušínský, Cupák, Munzar, Němec... I v malých rolích tu jsou super herci. Co je trochu potíž je taková divadelnost toho celého, já mám přece jenom radši trochu civilnější provedení. Taky takového socialistické pojetí husitství víc jako střetu tříd než jako náboženského sporu je trochu nešťastné. Jinak ale pojetí Václava IV. jako lavírujícího a labilního krále myslím docela sedí. ()
Další proletářská socialistická historická pohádka. Vtipné naivní poněkud dadaistické dialogy nejlépe sedly do pusy 63letému Rudolfu Hrušínskému, za něhož přidávám hvězdičku. ()
Doba vzniku filmu vpašovala do díla jasně definovaný názor, zda je lepší vláda panovníkova a jeho proradných poradců, šlechty a bohatých měšťanů či stavů. Rudolf Hrušínský podle mého názoru svůj výkon až moc dramatizoval a přehrával. Jako by hrál v divadle. Slabší dílo, až moc autorské na úkor historických fakt. ()
"Hus Hus Hus, rozsypal si trus". ()
Tahle inscenace se tedy povedla. Určitě zde Rudolf Hrušínský hraje civilněji, než v inscenaci Zikmund liška ryšavá. Tam taky umíral a bylo to až příliš sugestivní. Tady mu pan režisér tolik křiku nepovolil, jen v rámci své postavy- krále Václava IV.- alkoholika v Říši řečeného Líný. Opuštěn vlastním národem, kterému přestal rozumět, král tráví poslední chvíle na hrádku v Kunraticích. Bilancuje v kruhu prelátů, univerzitních mistrů a své manželky, královny Žofie. Odborný poradce Jiří Spěváček tento film nasměroval dobře. 85% ()
Skvělé... velkoryse obsazení i kulisy... ()
Myslím, že Bělka s předlohou Jiřího Šotoly nic moc velkého udělat nemohl; způsob vidění panovnických postav a jejich okolí mi tu přijde velmi limitovaný dobou svého vzniku. Vzít pár historických postav, pár vděčných motivů (prodejnost bohatých, prostý lid bojující za svá práva atd.), protřepat nemíchat... Jak mám Rudolfa Hrušínského ráda, tady mi v některých chvílích dal svou "národnědivadelní" dikcí vzpomenout na Karla Infelda Prácheňského. ()
Rudolf Hrušínský v roli krále Václava IV., který usedl na trůn v době nesvárů, bojů o moc a několika papežských schizmatu. Jeho osoba nebyla pro takovou dobu, rád trávil svůj čas v lesích a věnoval se radostem světským. Husitství a občanské nepokoje vy-eskalovaly do temné doby českých zemí, kdy Utrakvisté ničili a pálili a doba kterou české země zažívala na dlouhou dobu poznamenala historii Evropy. Musím uznat, že dvojice Hrušínského a Munzara byla zvolena velmi dobře a zdařila odrazila rozdíl velkopanského a poddaného doby 15. stol. ()
Jako vždy skvělý Rudolf, Luděk, Eduard i František. Jako vždy půvabná Jana Preissová. Prý se Luďka Munzara bála, ale ve filmu to vidět není. Jiskří to mezi nimi hezky a doplňuje to tísnivou atmosféru předdobí husitských válek. Václav IV to určitě neměl lehké. Nejprve nadějný syn přeslavného otce, poté zklamaný bezdětností a nenaplněným manželstvím, zdatný piják vína (to měli v rodině) a nakonec celá ta politická situace v Německu i doma. Bělka to všechno krásně rozprostřel a na vcelku malé ploše rozvířil nálady a osudy těch, kterým o něco šlo i těm, kterým už na to nezbývalo sil. ()
Z historickych televiznich inscenaci jedna z nejslabsich. Hrusinsky sice dre co mu sily staci, ale staticnost je prilisna a dramaticno je zde zastoupeno poze Hrusinskeho hysterickymi monology. Navic nektere vedlejsi postavy v souvislosti s defenestraci a Zelivskym prilevaji zbytecnou ideologii, pod kterou nam minuly rezim formoval nazor na cele husitske hnuti. ()
Nic není černobílé, ukazuje tahle smrt krále. A nejlepší vůbec je, když se černé s bílým v duhu spojí. ()