Falošný pohyb

Nerad bych tento film hodnotil chybně, neboť jsem nebyl schopen se v určitých pasážích pocitově napojit a jako celek film vstřebat. Ale vzhledem k tomu, že některé pasáže jsou natolik geniální (cesta vlakem, procházka, debata o snu a odchod jedné z postav), ohodnotím film maximálním počtem, aniž bych měl pocit, že dělám falešný pohyb. (10.11.2009)

Opět jsem měl u Wenderse stejný problém a to je Rüdiger Vogler - ten chlap mě něskutečně vadí. A tady je v obraze prakticky pořád. Jinak tedy neobvyklé road-movie, asi jsem to taky nepochopil, ale to nevadí... (19.01.2013)

Film, kterému běžný divák asi neporozumí a možná jím i pohrdne a podle mě tak trochu právem, protože je spíš než čím jiným intelekuálsky bolestínským babráním se v sobě na pozadí absurdní dějové linky (takový předobraz českých chcípáckých filmů). Možná jsem to celé pochopil špatně (třeba díky neznalosti předlohy), možná se Wenders hlavnímu hrdinovi naopak vysmíval. Já jsem tentokrát Mistra zkrátka nepochopil. (22.08.2009)

Na můj vkus až příliš depresivní film. Jak je i z názvu zřejmé, hlavní myšlenkou filmu je neschopnost rozhodování, kdy člověk neví, co chce, proto se nutně musí rozhodovat špatně, čehož následně vždy lituje. Film ale podle mě měl ještě jednu další dimenzi. Celým dílem Wima Wenderse se táhne jako spojovací linka osamělost lidí. Zde je tato myšlenka mnohem hlubší, rozsáhlejší a mnohem depresivnější než v ostatních filmech. Osamělost je zde doplněna/vysvětlena odcizením člověka od společnosti, neschopností mezilidské komunikace a naslouchání ostatním lidem, včetně vytváření falešných vztahů. V této době zřejmě musel Wim Wenders prožívat těžké chvíle, protože takto silně pesimistický pohled není snad v žádném jiném jeho filmu. Mimochodem, pokud toto natočil v 70. letech, pak by mě zajímalo, co by natočil na téma neschopnosti mezilidské komunikace dnes... (24.01.2011)

Chci být spisovatelem, ale jak, když nemám náladu na lidi? Wim Wenders navazuje Falešným pohybem na Alici ve městech. Pointu další ze svých cestopisů odněkud nikam odbývá už v titulu a nechává diváka strádat iluzí posunu, po němž jde blazeovaný hlavní hrdina jako slepice po flusu, aby se nakonec nechal lanovkou vyvézt na Zugspitze. Sám. Poněkud autisticky působící Rüdiger Vogler jako mladý spisovatel Wilhelm opouští svou matku a vydává se na cestu Německem od severu na jih. Cestou kolem sebe spontánně shromažďuje svitu existencí jako z anekdoty: muzikant, artistka, herečka, básník, továrník-filosof a spisovatel(-filmař). Hovory, z nichž se ten nejintenzivnější odbude na vinicích nad Rýnem, připomínají paralelně plynoucí samomluvu - prezentující sebe, rezignující na sdělení, porozumění se vysmívajíc. Ženy hrdinovi, co do půvabu circa Martin Gore (→ tedy vůbec), v sošných vtěleních Hanny Schygully a herecky němé "debutantky" Nastassji Kinski, lezou do postele, odkud je tento postupně vyhání. Druhá jmenovaná film obohatí výběhem čtrnáctiletých koziček. (To už by dnes nebylo možné ani v Německu.) Jako ignorant nemohu docenit dialog Falešného pohybu s Goetheovou předlohou, ale ironie nejspíš byla do jisté míry přítomna. Wenders špounuje usazenost svého filmu v sedmdesátých letech výpravou i kulturními odkazy (The Troggs: Wild Things), do níž nechává prorůstat strukturu předlohy včetně doslovných citací, nebo čehosi, co by jimi mohlo být. Wenders na každý pád uspěl vrchovatě v tom, co mu jde nejlépe: Sugestivním navozením nálady putování, v němž je myšlenka cíle byť v podobě cesty jako ceny útěchy směšná. Co na tom, když k tomu preluduje Jürgen Knieper? Lidé uvěznění v povolání jí připadali nízcí jako šneci v trávě. (01.05.2020)

První film, který jsem viděla odWima Wenderse ve mně zanechal zvláštní dojem. Je to vlastně nedějová road movie a přitom se tam děje strašně moc drobností. Zvláštní a působivý film, který asi nikdy nepochopím...3,5 * (12.03.2012)

"Poďme si pohovoriť o samote v Nemecku." Áno, taký bežný výletík. (17.01.2013)

Film je inspirován románem J. W. Goetha, který asi málokdo z filmových fanoušků zná - včetně mě. Autorem scénáře je spisovatel Peter Handke. Jedná se tudíž o film, který je značně ovlivněn literaturou a filosofií. Při prvním shlédnutí na mě filmové vyprávění působila v tomto případě dosti artistně a toporně, teprve napodruhé jsem byl schopen některé úvahy lépe pochopit. Jedná se vlastně o putování začínajícího spisovatele, který se učí poznávat, chápat a prožívat příběhy okolo sebe. Několik postav, které se k němu přidají po jeho odjezdu od matky, mu vypráví různé příběhy a on s nimi vede dialog otázek a odpovědí, které se dotýkají jeho samotného, stejně tak jako těch druhých postav a v dalších rovinách třeba osudů Německa po válce - jednou z postav je bývalý sportovec a nacistický vojenský funkcionář, teď hraje potulného muzikanta, žebráka a slepce, jakoby pozůstalého po svém předchozím životě. Jako by byl určitou částí minulosti v přítomnosti Německa, o kterém je ten film. Je tam i zajímavá úvaha o tom, kde se berou totalitní ideologie - když si vypráví u krbu hrdina filmu a továrník v psichické krizi. Film, který je vlastně dosti nefilmový, filosofický. Zaujal mě až při druhém, soustředěnějším shlédnutí. (03.04.2011)

Tísnivý, intelektuálsky chladný ale precizní rozbor německé duše sedmdesátých let, který má ale i obecnější dosah. Odcizení, vyprázdněnost, bezcílnost, frustrace, dozvuky nacistického traumatu. Není snadné se prodírat mračnem symbolů a vyumělkovaných a významy nabitých dialogů, ale snadný tenhle film být nemá. 70% (28.04.2013)

Sázka na Wenderse nebývá nikdy špatná. Člověk se celý život učí... Ten Goethe z toho dýchá, navíc mi to oživilo vzpomínky na Německo, industriálně viděný Frankfurt nad Mohanem, rozpravy sama se sebou i s jinými. Krásné snění na břehu Rýna nebo na Mohanu... Preludium pro další filmy, které jen dovršily kvalitní filmařinu. (02.03.2012)

Přes celkový dojem (,který nechám na 4 hvězdičkách) jsou ve filmu scény, které bych v každém případě ohodnotila maximálním počtem - hlavně dlouhá procházka po vrstevnici. Jsou geniální a utkví v paměti na dlouho. (20.09.2011)

Film se mi za celou dobu nějak nevedlo uchopit jako celek. Postupně jsem se tedy počal zaměřovat toliko na útržkovitě pronášené myšlenky jednotlivých postav a na snahu nějak je vztáhnout k celkovému rámci jsem rezignoval. Přesto se však celkové vyznění dá uhádnout. A ačkoliv je mi vcelku blízké, nemůžu ani přes občasné záblesky wendersovské atmoséry jít přes tři. Na to to bylo přece jen moc divný. (16.02.2009)

Mnoho hlubokých úvah o životě, které jsou podány dost nezáživně. Obraz jako vždy moc pěkný, ale jak už tu bylo psáno, černobílá mu jde líp. Za povšimnutí stojí mladá Nastajsa Kinski a jízda ve vlaku. Wenders umí i víc. (29.04.2010)

Wendersovi jsem ani na druhý pokus nepřišel na chuť... Absolutně netuším, o čem ten film byl, postavy se objevují a mizí bez jakýchkoli vysvětlivek, kde se vzaly a proč se s nimi hlavní hrdina vůbec baví... Nezaujalo, a jediné co stojí za zmínku je scéna, kde jedou vedle sebe dva vlaky... (03.03.2012)

nulové herectví a přesto víte, co se děje uvnitř... typický Wenders - silný obrazem a svou nepřístupností (hlavní postavy) podobný dnes většině z nás - i když toho chceme tolik říct (31.12.2010)

Čas od času přemejšlim, jestli jsem sám a co to vlastně je. Moc často dělám chybné kroky. A píšu. Tak daleko, jako Wilhelm, jsem ještě nedospěl, ale budu se o to snažit! (02.03.2012)

Říkal jsem si při sledování filmu, že je to takový Bergman po německu - a on se tam na něj najednou objevil odkaz v podobě filmu běžícího v televizi! Chybný pohyb je filosofický, existencialistický film. Hlavní hrdina není živá postava, nýbrž filosofický postoj k životu. A stejně jako je filosofie nekonečný diskurs o poznání světa, tak donekonečna můžeme přemýšlet o tomhle filmu. Škoda, že neznám předlohu. (04.03.2012)

„Na cestě“ jiným způsobem, více než vlastní pohyb těla či dopravního prostředku jsou v pohybu myšlenky, úvahy, reflexe, básně … Jaký je stav světa a kolik negativních zkušeností možno unést, jak být či nebýt účastněn na společnosti ? táže se mladý spisovatel (v podání Rüdigera Voglera) podle scénáře Petera Handkeho. Dlouhé záběry kamery dovolují pozorně vnímat časté herecké proslovy ... je však potřeba trpělivosti a pozornosti, vůbec nikam se nespěchá. A vedle hlavní postavy spisovatele hrají zajímavá Hanna Schygulla a mladinká, krásně okatá Nastassja Kinski – skoro k nepoznání od jejich některých dalších rolí. Napoprvé bylo filosofie a existenciálna přespříliš, podruhé už jsem si filosoficky liboval. (27.01.2009)

Sny, harmonika, samota, artistka, smrt, basne, sebevrazda, spisovatel, nahodne seznameni.. Asi tak bych ve zkratce popsala Falsche Bewegung.. Zajimave, ale na me az moc surrealisticke.. (03.03.2012)

Tak tento film je na mě až moc podivný. Chvílemi zajímavý, ale vesměs moc nesmyslný. Je to pravděpodobně tou předlohou. Zklamání 55%, 3.2.11. (04.02.2011)