Così come sei
Así como eres
Stay as You Are
Stay as You Are
Réžia:
Alberto LattuadaScenár:
Alberto LattuadaKamera:
José Luis AlcaineHudba:
Ennio MorriconeHrajú:
Marcello Mastroianni, Nastassja Kinski, Ania Pieroni, Barbara De Rossi, Francisco Rabal, José María Caffarel, Claudio Aliotti, Alberto Lattuada (viac)Obsahy(1)
Úspěšný, po usazení toužící padesátiletý zahradní architekt Guilio ztělesňuje ideál postaršího muže. Je šarmantní, pozorný, inteligentní, přitažlivý, po všech stránkách sympatický. A také díky tomu, byť ženatý, slaví oprávněné úspěchy u žen. Setkání s plachou, půvabnou a možná až příliš mladou Franceskou však, zdá se, nebude jen jednou z avantýr. Stráví spolu den, noc a dřív než se Guilio naděje, je zamilovaný až po uši. Pak ale přijde setkání s dávným kamarádem Lorenzem a to přinese Guiliovi, rozjitřenému dlouho nezažitým citem, hořkou pilulku. Přítel mu totiž připomene jednu dávnou událost, která by v kontextu se současným stavem věcí mohla vést ke spoustě bolesti. Před šestnácti lety totiž Guilio strávil noc i s Francesčinou matkou. Je proto možné, že se právě zamiloval do vlastní dcery. Jak se láska popere s takovou skutečností? V hluboce citlivém romantickém dramatu, vzešlém z italsko - španělské koprodukce, excelují nesmrtelný Marcello Mastroianni a tehdy sedmnáctiletá kráska Nastassja Kinská. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (40)
Koprodukční romantické drama (jednoznačně víc italské), značně lolitovské. Vychází z myšlenky dvou ve světě ztracených duší, které se konečně našly, ale zároveň jsou si tak daleko, jak to jen jde. Generační a společenský rozdíl je ještě umocněn nepodloženou myšlenkou incestu. Mládí se svými gejzíry emocí a vášní v kontrastu se stařeckou (Tady bych to nazval krize středního věku.) rozvahou a usedlostí, působí místy vesele vtipně, jindy varovně. Dívka Franceska, která nikdy nepoznala otcovskou lásku, nyní podvědomě vyhledává svého partnera mezi staršími muži, aby utišila tuto citovou prázdnotu. Nastassja Kinski je ve své roli okouzlující, a když zahoří svou láskou k ženatému Guiliovi (Mastroianni), dostává situace vážný rozměr plný dilemat, výčitek a zpytování svědomí. Mastroianniho role zde velmi připomíná hlavní postavu v Angelopoulosově dramatu VČELAŘ. Guiliovo chátrající nešťastné manželství přímo volá po změně, ale na rozdíl od Včelaře tato postava není v bezvýchodné situaci bez jakékoli budoucnosti. O to větší drama se tak odehrává v jeho mysli, když bojuje s tím, co považuje za správné a tím, co by si přál. Ve své době poměrně odvážný snímek ohledně nahoty a společenské etiky. Téma incestu bylo zejména v USA naprosté tabu. Film těží především z vynikajícího výkonu ústřední dvojice. Nastassja předvádí na svůj věk velmi vyzrálý výkon a je Mastroiannimu rovnocennou partnerkou (to je zase jeho zásluha). Snímek je dále podpořen jedním z lepších počinů génia Morriconeho a atmosférou florencké renesance. 80% ()
Příběh stárnoucího seladona, který se zamiloval do mladé dívky, není ničím originální. Tento námět mnohem lépe zpracoval Brisseau o jedenáct let později ve filmu Noce blanche. Navíc konec sedmdesátých let byla právě ta doba, kdy Morriconemu došly nápady a začal se opakovat. Film bude určitě zajímavý pro ty, kteří se rádi dlouhodobě dívají na nahé ženské tělo. ()
Miluju Florencii i podzim a náladou obojího je tahle mezigenerační, lehce nudistická romance přímo prodchnutá. Přesto mne trochu rozčilovala - Marcello je sice autentický a Nastassja rozkošná, ale ona i její svět jsou až příliš okatě šité na míru roli předmětu posledního výboje touhy podobných starých italských kocourů. Ach, jak k uzoufání smutné, vědět, že se do tak mladého masíčka už nikdy nezakousne... Mě to teda nedojalo. ()
Divák motiváciám postáv vďaka precíznej réžii a hereckým výkonom porozumie, ale postavy navzájom samé seba pochopiteľne už chápu menej. Je to v odlišnosti pohlaví a v generačných rozdieloch. Ale najmä v tom, že život nemá logiku a nedá sa naplánovať. Mimochodom ide o značne odvážny film o päťdesiatnikovi, ktorý sa zaľúbi do dievčaťa vo veku svojej dcéri a pri sexuálnych scénach sa nikto, teda skôr herečky, nehanbia vyzliecť. Na mnohých divákov bude takéto spracovanie pôsobiť úchylne, nerealisticky, gýčovo a neprekusnú sentimentálnu Morriconeho hudbu. Čiastočne sa s nimi stotožňujem, ale filmu vnútorná logika nechýba. ()
Romantické drama, ve kterém je vše explicitně vyřčeno v dialozích a kamera s hudbou pouze vykreslují kulisy, je pro mě taková telenovela. Svěží nezletilá Kinská a fotogenický Marcello plus Enniova osobitost v průměrném hávu, jinak vnějšková nuda, vzdálená obyčejným životním dramatům kolem nás. Rychlé emoce může vyloudit snad jen závěr. 2-3* ()
Reklama