Pravidla lži

Na české poměry zajímavý a originální film s dobrou hudbou, povedenou atmosférou a výbornými herci. Bohužel však má film poměrně malou gradaci, chybí mu větší napětí a nějaké ty zajímavé zvraty. Ale na jedno podívání to stačí. (16.07.2007)

Musím se přiznat, že jsem od tohohle filmu čekal mnohem míň, než se v něm nakonec objevilo. Celkem milé překvapení, čekal jsem, že na případnou otázku, "o čem se v tom filmu hovořilo", odpovím jako pan Louka v Koljovi, že "celkem o hovnu, soudruhu Bláho". Velmi mile se ukázalo také angažování některých pro mě do té doby spíše neznámých (a musím dodat, že veřejně zatím "neprofláknutých" herců) jako Trnavského atd. (22.09.2007)

Tohle je vážně český film ? Zajímavý snímek, který těží z nepříliš známého prostředí terapeutické komunity pro drogově závislé a především se zde objevují „neobehrané“ herecké tváře, což je po řadě filmů, v nichž hrají pořád ti samí, celkem úleva. Příběh, který se slibně rozvíjí má bohužel docela nevýrazný a banální konec. Hlavně kriminální děj mohl Robert Sedláček trošku více rozebrat. Nejvíc mě ovšem dostaly herecké výkony snad všech protagonistů. Hlavně Chmela a Budař klobou dolů. (16.12.2011)

42nd KVIFF 2007 - EAST OF THE WEST - FILMS IN COMPETITION - Na Východ od Západu - Soutěžní sekce - 75% (28.12.2008)

Od prvního záběru dávají všemi kroky od barev přes střih po mrazivou reálnost zimního křtu v rybníce jasně znát, že tohle bude silnější káva, než se v českém filmu běžně podává, ne-li přímo "nářez". Zkrátka čistokrevný thriller.Skupina lidí, kteří se nechali dobrovolně zavřít na samotě, aby se zbavili drogové závislosti, vytváří drama modelové, nicméně civilní, bez ozdob; málem dokument. Což svědčí oběma klíčovým kvalitám filmu, náladě a herectví, bohužel už méně jeho stavbě.Jiří Langmajer coby nekorunovaný "kápo", skvělý žonglér s pravdou, tichou hrozivostí a pobavenou nada řazeností, sice kraluje, ale vymykají se i David Švehlík v roli jeho soka-nováčka, Jan Budař, Igor Chmela či dvojice Jaroslav Plesl a Jaromír Dulava, která tu po Grandhotelu stvrzuje svou nejen typovou výbavu.Tichá hra mezi dvěma vůdčími osobnostmi má sílu časované nálože, přitom však do vypjatého mikrosvěta vstupuje i přirozený humor a jazyk vůbec. Hrdinové jsou kvůli terapii otevření, tudíž krutí; vzájemné nahlížení do citů, vztahů i peněz přesně postihuje tíhu místa, kde člověk nesmí mít nic vlastního. Jediný dotek vnějšího světa přináší rodinná návštěva se sladkou holčičkou, o niž divák trne strachy, ač vlastně nemá důvod. Režie vytváří atmosféru až nepříjemně trvalého, byť neviditelného napětí bez úniku prvek krimi z minulosti, účelný, ač ne nezbytný, přivádí do klasického rozvržení hry motiv nepohodlného svědka.Slouží v druhé půli jako rozbuška nutného úderu, připravovaného rafinovaně, ale až příliš dlouze, takže husté dusno trochu vyprchává.To by však vadilo méně než obsáhlé zpovědi blízké sociologické anketě či výkladové pasáže o vnitřních chodu a obřadech komunity aneb "jak se co dělá a jak to tam chodí". Hlavní zrada přijde - či vlastně nepřijde - v závěru, kdy Pravidla lži popřou pravidla žánru úplně. Pečlivě chystaný výbuch se nekoná a titulky o další cestě hrdinů se rozpijí mezi dramatem, dokumentem a mystifikací. Kdyby si Sedláček jednoznačně vybral, měl by vyhráno. (13.06.2020)

Filmová tvorba Roberta Sedláčka mi osobně moc nesedí. Ani u tohoto, vesměs chváleného snímku, jsem neskákala nadšením. Na druhou stranu počiny seriálové, zejména České století nebo Bohéma se mi líbily moc. A zase třeba Palach nikoli. Srovnání s Hořícím keřem Agnieszky Holland se nabízelo a Palach mi vyšel podstatně hůř. Sedláčkovo filmy, které nemají scénář postavený na historických základech či osobnostech mi připadají slabé. Palach tam spadl taky, ale to jen proto, že natočit film člověku, o který byl tichý, příliš se neprojevoval, nikdo pořádně nevěděl co se mu honí v hlavě, bylo bezesporu náročné. Navíc se to muselo udělat vkusně, pietně, důstojně. Vše jasné, úkol nelehký. Ale tady jsme u Pravidel lži. Takže: jako prvotina ucházející a tím to uzavřu. (05.02.2019)

Na české poměry zajímavý námět. Herci hrají v pohodě. Režie ucházející. Příběh plyne v pohůdce, ale chtělo to něčím vyšperkovat. 3 a půl hvězdy. (18.03.2008)

Film jsem viděl v předpremiéře na Festivalu dokumentárních filmů v říjnu 2006. Herce jsem postupně přestal vnímat, bral jsem je jako civilisty, myslel jsem, že na mě tak zapůsobila atmosféra festivalu. Ale 21.9.2008 jsem znovu žasl nad scénářem Roberta Sedláčka (Český lev). Herecká komunita výborně vybraná, pestří týpci, kteří své role zvládli. Dobře domyšlené vzpomínkové medailonky ze života před příchodem do léčebny. Hudba: Tomáš Kympl http://www.tomaskympl.cz/. (08.07.2008)

“Pravda je to, čemu věříš, nic jiného.“ Každý má svou pravdu a většinou se jí bojí pohlédnout zpříma do očí. Strach. Strach ze sebe sama, ze svého slabého, zranitelného já. Zoufalství, beznaděj. Terapeutická komunita jako místo poslední záchrany, poslední naděje. Možnost schovat se sám před sebou nebo před vnějším světem. Ale utíkat a schovávat se nedá donekonečna, nakonec jsi lapen, svou vlastní slabostí, vnějšími okolnostmi. Záleží na Tobě, jestli se dokážeš vymanit, jestli máš dostatek důvodu začít znovu nebo jestli přijdeš definitivně o všechno. Některé věci se ale změnit nedají, někdy je na veškerý boj už pozdě… Jeden z velmi povedených počinů porevoluční české kinematografie, s citlivou režií, dobře stupňovaným příběhem, výbornými hereckými výkony a v neposlední řadě také s atmosféru potrhující hudbou. (25.11.2015)

Tak výborně rozjetý český film s dokonalými hereckými výkony, kamerou, režií, střihem (tam pravda pár chyb nalézt lze), druhým plánem, hudbou jsem dlouho neviděl. Jen škoda, že to nemá konec! Všechna očekávání, napínání, skládání mozaiky nakonec vyšumi do ukecaného ztracena, drsných mnohoznačných pohledů a titulků, co hlavní postavy teď dělají. --- Z DVD recenze: Pravidla lži Film debutujícího režiséra Roberta Sedláčka zapůsobil vloni jako blesk z čistého nebe v řadě nudných a stále stejných hezkých českých filmů na jedno téma. Získal poprávu jednoho Českého lva, cenu kritiky, cenu Kristián, diváckou cenu na Festivalu Plzeň a další. Příběh se odehrává v malé komunitě kdesi v jižních Čechách, na statku, kde se léčí ze své závislosti abstinencí a prací různí lidé. Právě jejich osudy – pan režisér v komunitě strávil hodě času, aby je dokázal skutečně pravdivě a hluboce popsat – patří k tomu nejpropracovanějšímu na celém filmu. K tomu, co diváka voyeura připoutá k obrazovce, aby některým postavám fandil, jiné se snažil pochopit... A do této komunity a rozostřených vztahů přichází nováček, který se musí nejprve prokousat vstupními rituály, a posléze nedůvěrou ze strany některých kolegů. Brzy zjistíme, že zde něco nehraje, a že jde o určité nevyřčené vyřizování účtů, jehož kořeny sahají dokonce k mafiánským dealerům drog. V hlavních rolích uvidíme Jiřího Langmajera, Davida Švehlíka, Martina Stránského, Martina Trnavského (zdravíme brněnský divadelní spolek Frida!), Kláru Issovou, Jana Budaře, Petru Jungmanovou, Davida Novotného, Janu Janěkovou ml. či Jaromíra Dulavu. DVD nabízí solidní český standard. Šikovně vytvořené a jednoduše ovladatelné menu, film ve velice dobrém obrazovém přepisu, v anamorfním formátu 1,85:1. Zvuk je na výběr jak český v Dolby Digital 2.0, tak v Dolby Digital 5.1. A k dispozici jsou i české a anglické titulky. Bonusová výbava patří rovněž k českým standardům – najdeme zde trailery k tomuto filmu, filmografie herců a režiséra, přehled do doby vydání disku získaných cen, několik verzí plakátů (podle mne spíše nepovedených, protože svým dryáčnictvím nesouzní s jemnou citlivostí filmu), fotogalerie i s fotkami z natáčení, a pak třináctiminutový film o filmu, u něhož je zvláštností komentář – tvoří jej totiž autentické režisérovy zápisky do deníku ve chvíli natáčení té které scény. (31.10.2006)

Velmi dobrý film o skupině lidí léčících se ve skupině z drogové závislosti. Příjemně mě překvapilo, že nejde pouze o popis traumat z překonávání drogové abstinence, ale že se v podstatě jedná o film žánrový, a to konkrétně o detektivku zasazenou do prostředí skupinové terapie. Autoři obrátili nedostatek peněz v klad, a tak se většina filmové akce odehraje na verbální úrovni. Dialogy jsou chytré, podpořeny kvalitními hereckými výkony. Není tu žádná snaha šokovat, jen inteligentně vyprávět příběh. A to se cení. (19.07.2007)

Narozdíl od většiny českých filmů si Pravidla lži nezahrávají se sentimentalitou a laskavým humorem, ale spíš přejíždějí ostrou břitvou po holé kůži. Nic příjemného, deprese a lži sevřené v komunitě dvanácti odvykajících feťáků, kteří si s sebou přinesli ze světa venku. Jiří Langmajer přehrává všechny své kolegy, nejen proto, že sám určuje svá pravidla, kterými komunitu naprosto rozbourá. Mrzí mě pomalý rozjezd a konec vyznívající do prázdna, těší mě hutná atmosféra, podpořena hudbou a dokumentární kamerou, a přirození herci. (21.09.2008)

Syrové, psychologické, na české poměry až vynikající drama. Osudy všech aktérů mě zasáhly, zvláště úvodní flashbacky mě upoutaly svým minimalistickým zpracováním a sílou výpovědi. Uměle naroubovaná thrillerová zápletka působila lehce rušivě, ale o tu tam opravdu nešlo. Život v podobné komunitě musí být zážitek sám o sobě a klobouk dolů před Robertem Sedláčkem, že se mu to povedlo ztvárnit bez trapně působících dialogů. Na mě to působilo opravdu opravdově (pardon za takové slovní spojení) a necítila jsem z toho jen depku, ale i naději, že to těm pár týpkům přece jenom vyjde - např. scéna s Karlem a jeho dlouho neviděnou dcerou byla vysloveně pozitivní. Pro mě hodně silný divácký zážitek. (27.04.2011)

Dnes jsem sám sebe překvapil. Našel jsem ve své sbírce film, který jsem ještě neviděl. Zajímavé. Musel jsem ho sám před sebou ukrývat dobrých dvanáct let. Ještě větším překvapením pro mě byl fakt, že to vůbec nebyla špatná podívaná, a kdyby tvůrci našli odvahu a schopnosti pro to, aby snímek vybavili i závěrem, dostali by ze mě určitě nejméně jednu hvězdičku navíc. Na to, že měl film téměř dvouhodinovou stopáž a že jeho tempo nebylo v žádném případě závratné, jsem se až nečekaně dobře bavil. (24.04.2020)

Unylý film. Děj v podobě neustálého tlachání o tom, co se komu kdy stalo, není natolik zajímavý, aby po chvíli nezačal nudit, hlavní zápletka v detektivní rovině je vykonstruovaná, zbytečně tajemná a nemá začátek ani konec. Chybí zde hlavní postava, vztahy mezi zúčastněnými jsou načrtnuty příliš suše. Že by na mě dolehla nějaká nadstandardně hustá atmosféra, to se taky říct nedá. Hudba omýlá pořád dokola ten samý motiv, režie je naprosto průměrná a obyčejná. Herci sice slušně odříkavají to svoje, ale nikomu nebyl přidělen charakter, a tak se z tohoto snímku stala bezpáteřní povídačka, která se plácá na hladině své vlastní hloubky, a z které prakticky nic neplyne. Dvě hvězdičky jsou za posledních cca 15 minut a některé dialogy. (22.12.2007)

Kvalitní syrové drama plné dobrých hereckých výkonů.Oslovil mě hlavně David Švehlík, samozřejmě Jiří Langmajer, ale i David Novotný.Pěkné černobílé flashbacky a celkové zpracování.Téma taky není špatné a vše se v podstatě odehrává na jednom místě.Na konci se děj sice trochu zadrhává, podle mě zbytečná dějová linka s tím vztahem a stopáž je trochu delší než by musela, ale na poměry moderní český kinematografie dost slušný. 75 % (26.04.2011)

Dobrý scénář a skvělý výkon českými lvy stále přehlíženého Jaromíra Dulavy... (07.08.2007)

"Ty vole, tak to je ten nejhloupější příběh, co znám !! Tobě to sebralo mámu a ty v tom mažeš dál.." (21.03.2014)

No dobře, dobře - světlá výjimka:). Na tenhle film asi nikdy nezapomenu, protože nám ho pouštěli u přijímaček na FAMU, takže o něm vím fakt skoro úplně všechno:D (03.01.2011)

Nahlédnutí do komunity lidí, kteří se snaží vymanit ze závislosti na drogách, považuji za zdařilé, reálně syrové a pocitově nepříjemné. Rozehrané psychologické drama výborně zvládli především pánové Jiří Langmajer, David Švehlík, Martin Stránský, za něžné pohlaví se mi moc líbila Petra Jungmanová. Celkově se snímek může směle pyšnit dusnou atmosférou a zajímavou hudbou. (14.09.2019)