Pravidla lži

Film trošku brzdí detektivní zápletka a její hlavní dva protagonisté (výborný Langmajer, obyčejný Švehlík), kteří jsou v uvozovkách velké ryby, naprosto nezapadající do komunity ubohých českých feťáckých trosek. Všechny ostatní postavy jsou totiž bezchybné (vyzdvihnu Budaře, Plesla, Dulavu) především díky své obyčejnosti, bezvýznamnosti, slabosti a lidské nedokonalosti. Mnoho skvělých scén (vybavte si okamžik, který by jste už nechtěli zažít) a přirozených dialogů (Ty jsi byl v Průhonicích!:-)). Mám rád závěrečné epilogy, které popisují co se nakonec s postavami stalo, zde to ale vypadalo jako špatný vtip - "Nejsou o něm další zprávy." ; "Pravděpodobně ještě žije".....Přesto tleskám za další odvážný filmařský počin proti přesile tradičních českých tragikomedií! (29.03.2008)

Velmi dobrý film, excelentně zahraný, přesvědčivý. Byl jsem zklamán, že místo skupinového psycho, případně aspoň "reportáže" ze života skupiny z toho postupně vychází jakási tajemně se tvářící krimi zápletka, dost uměle napasovaná. Ženské postavy tvořily převážně jen křoví. A třeba postava Martina na začátku slibuje, že bude velmi zajímavá, Roman si ho vybere za "staršího bratra" - a pak zcela zapadne. Ale i přesto všechno to byl dost silný film na to, abych si tam svoje našel. Ostatně i ta zápletka poskytla dost zajímavou situaci. Závěr byl vynikající. (13.03.2011)

Čekala jsem něco světobornějšího. Všichni tenhle film vychvalovali, mě stojí sotva za dvě hvězdičky. Celý film byl jedna dlouhá nudná debata. Závěr není špatný, mě ale chyběla smysluplná část, která by propojovala úvod a konec. Té se mi jaksi nedostalo. Namísto toho jsem strávila dobrou hodinu a půl sledováním plků hlavních postav. Už Pravidla lži nechci vidět, nikdy. (21.12.2007)

„Jsme tu proto, protože už není kam bych´ utekli sami před sebou.“ Toto nie je žiadny experiment, režisér a scenárista dobre vedel, čo robí. Hoci som sa zo začiatku tešil, čo všetko PRAVIDLÁM LŽI vytknem, postupne ma rozprávač čoraz mocnejšie chytal za ruku vzťahmi, príbehmi a zvratmi bandy feťákov, ktorí v súkromnej liečebni chcú začať nový život, ale z feťáka nového človeka, česť výnimkám, nevykrešeš. Zdatné herecké obsadenie (Budař, Stránský, Novotný, Langmajer), puch človečiny a vynikajúce dialógy („Co rodiče?“ – A co jako?“ alebo „Prý jim bila zima... ale ani jedna neměla na sobě kalhotky.“). (02.02.2009)

V rámci zatuchlé čecháčkovské tvorby působí Pravidla lži jako dávka pervitinu aplikovaná rovnou do žíly. Samozřejmě, ostatně jako každá droga, to s sebou přináší i mnohé negativní stránky, ale jinak vám rozjasní den. Depkou. Teď nezbývá než planě doufat, že se naše filmografie stane beznadějně závislou na podobně kvalitních psychologických počinech. (16.04.2008)