Tajnosti

Proč mám takový neodbytný pocit, že široce oceňované české filmy jsou o lidech, kteří ve skutečnosti buď neexistují, nebo jsou alespoň napsáni tak, aby se jich týkalo co nejméně skutečných problémů? _______ Tohle jistě nevadí v žánrových filmech a jako otevřené melodrama bych Tajnosti dokázal přijmout. Ale jako film o "obyčejné ženě středního věku, která si najednou uvědomí, že jí ve spořádaném životě něco chybí" - hm, je to takové jak z příručky feminismu z 50. let (viz Betty Friedanová: Ženská mystika). ___________ Opět, nebyl by to problém, kdyby kolem hlavní hrdinky nedefilovali jen byznymani, klavíristi, divadelní herci a léčitelky, zkrátka figurky z umělého, přeušlechtilého světa, kde se všichni rýpou ve vlastní duši a ostatní problémy se jich netýkají, nebo je hážou za hlavu. (Vždyť i ten krachující krámek s hudebninami je vlastně jen taková poetická rekvizita...) ____________________________ Tajnosti podle mého ukazují především na problém, že u nás je velmi špatně vyprofilována linie "ženského filmu". Výsledkem je snůška různých klišé a kýčovitých scének (vrcholem jsou "taneční vize", které působí jako sebeparodie), případně výjevů, u nichž absolutně není jasné, zda byly míněny vážně (hrdinčino "probuzení" u léčitelky).__________ Je mi vlastně dost líto, že tak přirozená bytost jako Iva Bittová dostala velkou příležitost zrovna ve snímku, jehož hlavní slabinou je nepřirozenost, chtěnost a vykonstruovanost. _____ Chápu, že mnoho lidí díky Tajnostem objevilo Ninu Simone, uznávám, že velkoměstská kultivovanost je lepší než vesnické buranství jiných českých filmů, všímám si dokonce, že přinejmenším Karel Roden a Martha Issová jsou také lidé, kteří na kameru nikdy neznějí falešně, ale co naplat... (25.12.2007)

Moc příjemné překvapení, které přilétlo z nedaleka a o to víc je tahle vlaštovka vzácná. Niterní reflexe jedné ženské duše je místy skutečně výtečná. Taje i tichá přání nejen překladatelky Julie, ale i jejích blízkých, nám v netriviálním balení předkládá Alice Nellis, která rozhodně netlačí na pilu, nesnaží se za každou cenu šokovat ba dojímat, ale všedně nám představuje ženu, která chce leccos změnit, ale ještě neví přesně co a jak přesně toho docílit. Vnímáme jen úlomky její minulosti (ale brzy máme pocit, že jí známe léta), protože teď je před námi zhruba čtyřiadvacet hodin obyčejného dne, který začne rozpačitým milostným atakem, pokračuje smutnou zprávou o úmrtí hudební legendy Niny Simone, nečekanou touhou po klavíru a taky několika kostlivci.. s hudbou se tu ostatně pracuje na výbornou. Stejné ódy lze pět i na lyrickou kameru a nadstandardní herecké výkony (Bittová, Roden, Issová), kde nikdo nemá šanci zklamat a navíc tu vyvstalo několik velkých hereckých nadějí (mladík z hudebnin Miloslav König mě neskutečně dostal). Inteligentní scénář pak několikrát vyzdvihne důležitost rodiny, která, ač je sebezranitelnější, platí stále za tu nejbezpečnější jistotu. Nellis je v porovnání s třeba posledním snímkem dua Svěrákových (silně průměrné Vratné láhve) zcela suverénní, nekalkuluje, jede na plný plyn a zejména na přirozenost (což potěší i v nerušivém a umně skrytém product placementu). Všeplatný snímek, který je těžko zařaditelný, má silné vnitřní kouzlo plné zajímavých odboček a náhledů na život. A vidíte, ono to jde!! (11.10.2009)

Tajnosti jsou bezpochyby nejlepším českým filmem posledních let, o kterém se ale obtížně cokoliv píše či říká, protože jsou hodně niterné a nemusí nutně oslovit jenom ženu prožívající krizi středního věku (protože tajnosti má jistě každý z nás). Alice Nellis je zároveň i nejlepší český scénárista (scénáristka), který má cit pro realistické dialogy a tragikomické postavy i pointování jednotlivých situací a svému dílu dokáže dát sevřený tvar. Navíc jakožto režisérska se díky častým panorámujícím záběrům matičky stověžaté zbavila i zdání televiznosti, která tak zatěžovala její dva předchozí filmy Ene Bene a Výlet. Introspektivní pohled ženy, který je plný impresí přesně v duchu filmů režisérek francouzské nové vlny či režisérů italského neorealismu, ale nepůsobí překvapivě staromilsky a ony imprese jsou sebejisté a vždy slouží příběhu (stačí jen porovnat pád z kola či máčení houby na hlavu nebohého studenta z Vratných lahví a scénu omldení či z tramvaje v Tajnostech). Všichni herci podávají absolutní výkon, od přesných hlavních rolí (Iva Bittová a Karel Roden) až po ty nejmenší, v nichž herci zvládají své postavy prostřednictvím přesné mimiky (Krobot, Konig). A žánrově nevhodné sekvence, které jsou navíc k tomu docela dost neoriginální (Americká krása - pytlík, Moulin Rouge - tango) jsou do celku zasazeny bez sebemenších problémů a na české poměry jsou něco nevídaného. Tajnosti jsou českým filmem roku a zároveň nejlepším českým filmem posledních let... (19.05.2007)

Největším problémem Tajností je jejich podivná neuchopitelná hrdinka a také nejasnost celkového autorského záměru. Zatímco s hrdinkami předchozích filmů ztvárněných Theodorou Remundovou spolehlivě probíhala silná divácká identifikace, city a motivace hrdinky Tajností jsou nejasné a zmatené. Zatímco hrdinky Ene Bene a Výletu se charakterizovaly nejen samy sebou ale také svým výrazným vztahem k matce, hrdninka Tajností bloudí babylónem moderní Prahy a bažinou mělkých lidských vztahů. Hádám, že navodit pocity ztracenosti a opuštěnosti bylo autorským záměrem Alice Nellis, v Tajnostech ale tento záměr z nějakého neznámého důvodu prostě nefunguje… Stejně tak se v Tajnostech neobjevuje „pomocný žánr“ do kterého je celý děj zabalen – zatímco v Ene Bene to byla komunální satirická komedie a ve Výletu road-movie, Tajnosti jsou cestou odnikud nikam. (09.11.2007)

Asi nejlíp to zhodnotil ve svém komentu mistr Tetsuo a mě se nechce vymýšlet "vlastní slova". Příběh je dobrý, ale to zpracování s řadou nereálných figurek fakt divné. Ten frajírek z obchodu s hudbou je vyloženě na pěst. Jenže Alice Nellis má kliku na výborné role a na Bittovou + epizodky Rodena, Krobota a Remndové se nemůžete zlobit. jen třicátnice Martička Issová by fakt už neměla hrát děcka. (05.04.2010)