Réžia:
Ivan VojnárScenár:
Slávka LiptákováKamera:
Vladimír SmutnýHudba:
Vladimír MartinkaHrajú:
Zdena Studenková, Martin Stropnický, Vladimír Dlouhý, Ľubomír Paulovič, Jana Hubinská, Anna Polívková, Karel Dobrý, Ľuboš Kostelný, Táňa Pauhofová (viac)Obsahy(1)
Příběhy všech hrdinů snímku ŽENY MÉHO MUŽE jsou spojeny s osudem mediálně úspěšného manželského páru. Film je výpovědí o životě ve středoevropské metropoli, z které se v důsledku unáhleného životního stylu vytrácí lidskost a duchovní hodnoty.
Manželství Very a Daniela je již delší dobu na mrtvém bodě, Vera je jako herečka na konci kariéry a Daniel se raději baví s mladšími děvčaty než s vlastní manželkou. Do jejich rodiny navíc vstupuje mladá Makedóňanka Liana, v níž Vera nachází část svého já. Paralelně s Verou a Danielem si místo v životě hledá ošetřovatelka Eva a designer Martin.
(oficiálny text distribútora)
Recenzie (47)
O čom to malo byť? Plno príbehov, každý len naznačený, ničím zaujímavý. Radšej menej a kvalitne ako veľa a o ničom! ()
Nudný, bez děje, bez jakékoliv zápletky, zkrátka o ničem. Takže jestli chcete ušetřit svůj drahocenný čas, tak se tomuto filmu vyhněte. ()
Tento film jsem dokoukal jen díky Stropnickému, což je můj oblíbený herec, Tani a Dlouhému. Jinak děj nudný, sice zajímavá zápletka, kdy to vypadalo, že Martin zabil Taňu, ale zase tuto zápletku nedokázali dobře využít, tak z toho vznikl dramatický paskvil, který si nezaslouží koukat na něj podruhé. ()
Raz a zase sa riesia medziludske vztahy, ako v 90% ceskych a slovenskych filmoch. Bohuzial toto je jeden nezrozumitelny misung postav a situacii, bez suvisleho deja a akejkolvek logiky. Strata casu ()
Na to, že se na tom podílely tři státy je to velká komolenina. Jednu za Stropnického. 20% ()
Podľa mňa bola veľmi výstižná scéna, kde japonský(!) klient povie vtip, všetci sa zdvorilo zasmejú, hoci mu nerozumeli a ,,netaktná“ Pauhofová sa nechápavo spýta niečo ako : ,, Ale akú to má pointu ?“ A Japonec pokrčí plecami, bezmocne rozhodí rukami a povie :„Neviem.“ Tento film stroskotal predovšetkým na zlom strihu, pôsobí to dojmom nekonečných prerábiek a nepremyslených zásahov do scenára, až sa postupne vytratila pôvodná myšlienka (ak nejaká vôbec bola). Nemá to ani hlavu, ani pätu; nemá to spád, herci nemajú čo hrať alebo sú beznádejne nesympatický... Ozaj tragikomické je, že tento zmätený výplod sa tvári v podstate intelektuálne s podtitulom psychologický (!), ale je to kŕč a póza. Nedá sa natočiť niečo možno nie s tak ušľachtilými zámermi a posolstvom, nie tak hodnotné, poetické, a ja ešte neviem aké nostalgické a iné, ale čo by malo PRÍBEH a SPÁD? Prečo tá toporná snaha o nasilu nezávislý hlboký a súčasnosť-reflektujúci snímok ? Prečo omieľanie krízy vzťahov a ich chladu, krízy morálnych hodnôt ? Číra agónia. ()
Reklama