Šťastný smoliar

Do téhle pohádky jsem vkládal nemalá očekávání a ta přetrvávala i poté, co musela filmové plátno vyměnit za televizní obrazovku. Bohužel, žádný zázrak se nekoná. Přesto Strachova pohádka nabízí něco, co není pro vánoční původní televizní tvorbu samozřejmé - osobitý humor, snahu o určitou poetiku, uzavřený svět s vlastními pravidly, neotřelý vizuál. Toto vše tady je, i když nedostatečně dotaženo. Humor se nebojí ironie i morbidity, ale postupně se mění v mišmaš, který nedokáže najít uspokojivou polohu mezi dětským a dospělým divákem, což by se u kvalitní pohádky stávat nemělo. Poetika dodána již zajímavým vypravěčem a neotřelým míšením různých dob a neslučitelných motivů působí dosti uměle, ale přesto občas nabídne nápady, které osvěží jednoduchý děj. Uzavřený svět a zvláštní pravidla dodává řada vděčných motivů jako setkání smolaře s chorobným lhářem, štěstěna jako protipól - prolínání těchto atributů postav dává zadělat na velmi vděčné situace, jež by měly pohánět děj, většinou však vedou jen k neoriginálním průpovídkám, samoúčelným gagům a místo, aby se splétalo něco překvapivého a neotřelého, hlavní dějový pohyb se děje na základě velmi jednoduchých berliček, jež prostě neuspokojí. Nejvíce se podařilo opět vytěžit z vizuální stránky, která navozuje správnou atmosféru, dovedně pracuje s animací a nezabíjí ji okaté triky. Výhodou je také nekomplikovaný děj bez zbytečných odboček, svižně mířící ke svému cíli, jenž však, jak jsem zmínil zcela nedotahuje nakousnuté motivy a volí spíše jednodušší cesty řešení. Pro každou pohádku je důležité, aby jednoduchou dějovou linii ozvlášťňovaly a přitom nerozmělňovaly drobné detaily, nápady a především dobře načrtnuté, výrazné postavy. Bohužel, skutečných nápadů je pomálu a s postav zaujme pouze chorobný lhář Ivana Trojana, jinak jsou postavy nezajímavé a neživotné navzdory dobrým hereckým výkonům (Filip Cíl) - tedy až na hodně unylé ztvárnění dcery Štěstěny. Jiří Strach tedy nepřekročil standard řemeslně solidní pohádky, která neurazí a přinese pár svěžích prvků. Zde je hlavní překážkou promarněný potenciál, který je z námětu a dějového východiska cítit. Snad se mu někdy podaří dostat na plátna skutečně dotažené dílo, jež by navázalo na nejlepší tradice tohoto žánru. Otázkou je, jestli je to dnes ještě možné, každými dalšími Vánocemi o tom musím stále více pochybovat... (25.12.2012)

Tak takhle tedy ne! Kam klesla česká filmová tvorba pro děti? Na panu režisérovi je hezké, že se prohlašuje být katolíkem, ale o víře a katolické věrouce neslyšel zřejmě ani z rychlíku! To, co jsem právě zhlédla, je doslova a do písmene ubohé! Bylo by také od věci, kdyby si tvůrci ujasnili, komu je pohádka vlastně určena, jaké věkové kategorii. Vtípky - velmi často trapné a nepovedené - střílí pro jistotu do všech stran! Zdá se, že tak chatrný, mizerný scénář neoslovil ani herce a neposkytl jim potřebnou jiskru! Už dlouho jsem neviděla tak slabé výkony! (23.10.2018)

Při premiéře mi pohádka nějak nesedla. Připadala mi bez emocí, chladná, taková alá Jakubisko, ale po letech jsem ji přehodnotila. Je fakt, že za to může asi nemálo zvěrstev, které byly za poslední pětiletku na divákovi ze strany pohádkové tvorby napáchány, čili objektivně uznávám, tahle patří k tomu lepšímu, s pěkným scénářem, pěknou výpravou a s miminkem, které má na patičkách smůlu. (17.12.2019)

Těžké vánoční zklamání, nesoucí nepříliš překvapivě jméno Epstein. Jiří Strach tu ne snad šlápl vedle, ale rozhodně zdaleka nevyužil potenciál, který měl v rukou. Šťastný Smolař je těžce nevyvážený počin - nejkřiklavěji to lze demonstrovat na tom, že sledovat Ivana Trojana v roli krále lhářů je radost nad radost, ale zápletka s principálem a hlavně jeho matkou je zoufale průhledná. Je to opravdu škoda, protože scény zabývající se osobními strastmi hrdinů jsou na pohádku až nezvykle silné. Silná káva je ale bohužel taky podivná stylizace doby a prostředí, ve kterém se putování smolaře za dítětem Štěstěny odehrává. Bohužel musím říct, že Janákových Dvanáct Měsíčků je mi - přes svoji "prvosignálnost" a vyprázdněnost - z Vánočních pohádek roku 2012 tou milejší. (31.01.2014)

Kde se stala chyba?Jednoznačně ve scénáři! A další ránu do vazu dala tomuto dílku výprava - Bohdalová v šedokudrnaté paruce, ve které vypadá jako Ovčí babička a Dvořák s černým knírem, za který by se nemusel stydět leda tak prvorepublikový sňatkový podvodník okresního formátu.____ Což by se snad dalo odpustit, ale slátanina vydávaná zde za scénář se odpustit nedá. Už v Andělu Páně byl milostný motiv nedostatečně rozvinutý, tady se ale vůbec nekonal. Hlavní dvojice se viděla jednu minutu a pak se sešla až v závěru filmu - přičemž má divák věřit, že se mezi nima rozvinula osudová láska. ___ Charaktery jsou nezvládnuté - nezkušený kominíček a protřelý šejdíř si zcela nesmyslně vymění role ve svém vztahu, kdy náhle naivní mládenec z venkova se stává vůdčí silou dvojice. Nevysvětlený je únos hlavní hrdinky, vztah její matky Štěstí (která v podání Veškrnové vyznívá blahosklonně téměř jako nějaká světice) ke Karlosovi. ____ V pohádce naprosto nepřípustné jsou: vesnická svatba konaná na zahradě, podvodníkem svedená selská dcerka, oidipovsky přehnaný cit Karlose k jeho matce ___ Nevěrohodné jsou pohnutky mnohých postav - převozník zásadně odmítá převézt pocestné na druhou stranu řeky a vzápětí je tam převáží, Karlos je na Haničku hrubý a chce ji popravit a už za vteřinu si ji chce vzít, rakvář si bere za učedníky chlapíky, které poznal před minutou, Kdokoliv přizve kominíka na cesty bez zjevného důvodu ... atd. ____ Zkrátka: nejenom, že jsem se nudila, ale ještě mne naštvalo podcenění přípravy filmu a zbytečně promrhané peníze, práce herců a snad i talent režiséra, který - doufám - jen tentokrát šlápl vedle. A ani nechci psát do čeho... /26. 12. 12./____ S větším odstupem ještě dodávám: nevadila mi motorka (ostatně v českých tv pohádkách například princezna jezdí v ladovském automobilu, jiná si bere prince inženýra Horáčka a v pekle se čertice dívají na čertovizi). Ale motiv motorky byl naprosto nevyužitý - nikomu na ní neujeli, nikoho nepřekvapila, nikoho nevyděsila. Byla zbytečná, klidně mohli jezdit na koni, nebo chodit pěšky.____ Nevyužitým motivem byla i podmínka Štěstěny, aby se kominíček zbavil smůly tím, že udělá někoho 3x šťastným. Kominík o to vůbec neusiloval. Nakonec sice úkol splnil, ale tak nějak mimochodem a neúmyslně. Podle pohádkové logiky se přitom měl o zvládnutí úkolu pokoušet minimálně u 3 různých lidí, ať už úspěšně nebo neúspěšně - pak by teprve bylo splnění podmínky tím, že se o něčí štěstí přičinil neplánovaně, přijatelné. (26.12.2012)