Najkrajšia hádanka

Dementní, ale především díky Janu Dolanskému snesitelné. Matěj je na jednu stranu geniální kluk, uhodne jakoukoli hádanku, zalaškuje si s princeznou, umí i na dudy hrát, ale na stranu druhou se nechá dvakrát zajmout loupežníky, zavřít do žaláře a málem pověsit. On za to ale nemůže, kdyby si po 20 minutách vysloužil princeznu, nechal ji a šel za Majdalenkou, nikdo by na to Troškovi do kina nepřišel. Tak se skáče sem a tam, milá Majdalenka doma čeká, pláče a naslouchá kanárkům, Matěj neustále odněkud prchá a laškuje s princeznou, nebezpečně neškodným loupežníkem Madlafousem, s trojicí zloduchů na královském dvoře, kteří by nevyděsili ai opuštěné kotě i s vojákem, který ho oslovuje: "I ty kujóne...". S mírně provinilým výrazem přiznávám, že jsem se celkem pobavila, nejen proto, že Troška vykradl své starší pohádky (třeba zvuky noci jsou okopírované z první Princezny ze mlejna), ale i naprosto přestylizovanému královskému dvoru v kontrastu s lidovou vesnicí nebo nesrovnalostech ve vyjadřování postav. Když Honza alias Matěj po pražsku, jeho kamarád po jihočesku a další postava archaicky. Nedíváme se však na historický film, ale na pohádku dle režiséra úchylného na Francii 17. století a poskakující, pouhé citoslovce vydávající postavy. Jo a abych nezapoměla, na to, že Matěj může mluvit s ptáky můžete zapomenout dříve, než se ona jahoda dostane do trávicích traktů hlavních hrdinů, protože za celou hodinu a půl to ničím nepohne. (29.12.2008)

Tak Troška konečně nechal na pokoji Kameňáky a vrhnul se zpět k pohádkám, které od něj byly aspoň občas koukatelné. A i tentokrát se to dá překvapivě snést bez újmy, i když hotový zázrak to taky není. Troška pořád neumí nějak extra režírovat,příběh je rozkouskovanej pomalu jak nějakej seriál a na můj vkus to bylo až moc dlouhý a ke konci už moc nudný (ne,že by ten zbytek byl zábavnej). Ale Jan Dolanský je pořád sympaťák a dokáže utáhnout snad všechno a kamera je na český poměry taky docela dobrá, akorát při těch šermířskejch soubojích neví co zabírat dřív. A navíc v poslední době u nás zrovna moc pohádek nevzniká, takže musíme být rádi i za tu Trošku do mlýna. (22.11.2008)

Jasněnka měla svýho ševce, Eliška mlejnskýho Jindřicha, Markýtka Honzu a Rozmarýnka hádala, až málem to svoje štěstí prohádala. Takhle to ani vyloženě nevypadá na defilé ostře sledovaných pohádek Zdeňka Trošky. A přece. Na konci 80. let to byla hororová verze Drdy, na počátku 90. let horor prostřídala jihočeská malebnost, abychom se na konci stejné dekády obloukem vrátili k poněkud ostřejší drdovské nótě. Logicky tedy Nejkrásnější hádanka spadá opět do malebné sekce jihočeského hlazení a odkazů na oblíbenou dobu neutrálního selského baroka. Ale zatímco například Lotrando a Zubejda vytěžili maximum ze sloučení dvou pohádkových námětů, zdejší spojení O Matějovi a Majdalence a O princezně, která hádala, až prohádala, nedisponuje tak zručným řešením. Poprvé ale Troška nehledá v Drdovi žádné vyloženě temné motivy a naopak dává důraz na figurky z jiných časů. Zejména Medvecké frančinářka je klasickou vychovatelkou akceptovatelnou napříč stoletími. Dolanský, Potměšil a Táborský pak plní jen zadané schéma, nicméně skutečným překvapením se stává příjemný výkon Veroniky Kubařové. Tak vám nevím, mám přimhouřit oko a začít se těšit na Štěpánku? (29.05.2011)

Matěj kromě hádanek miluje i Majdalenku, pohlednou dceru sedláka, u kterého pracuje. Jenže otec už pro ni vybral rychtářova syna Jakuba. Nic však není ztraceno, protože Matěj zachránil bílého holoubka, a ten na oplátku přinesl kouzelnou jahodu, díky níž chasník i jeho milá rozumějí řeči zvířat a tak než si získá srdce Majdalenky čeká ho cesta na zámek za princeznou a pohádka tak nějak doklopýtá do štastného konce. Kostrbatý scénář má i logické lapsusy u kterých se divák musí ptát, proč chce Matěj po úspěšném rozřešení hádanek od princezny hubičku, když tolik miluje Majdalenku a i některé jednání postav postrádá logické odůvodnění. Pohádkové kouzlo tu není přítomno v tak silné konzistenci a někteří herci ve svých rolích působí divně, jako třeba Jan Dolanský, a někteří to zase podrželi, jako třeba Miroslav Táborský. Hudba byla asi tím nejlepším a Troškův režijní rukopis není na pohádce příliš znát. 60% (09.01.2009)

Zpočátku Nejkrásnější hádanka vypadala na vcelku snesitelný Troškův počin, jenže ten pohádkový guláš, kterým se postupem času stávala víc a víc, nakonec příliš dobrý nebyl. Děj plete páté přes deváté, vtipy nejsou vtipné, dočkáme se i několika režisérových tradičních ukřičených scén a postav hloupých, až to bolí (tentokrát to místo čertů schytali loupežníci). Nejvíc mi ovšem pil krev způsob, jakým postavy mluvily. Snad v zájmu jakési falešné lidovosti místo "někdy" říkaly "někdá", místo "úplně" zase "ouplně", místo "zase" pak "zasejc"... atd. Pochopil bych, kdyby tak mluvili prostí "poddaní" a odlišovali se tak od těch z královského dvora. Ale proč tak mluvila princezna, král a další? Netuším. Dvě hvězdy nakonec dávám za sympatickou dvojici Jana Dolanského a Veroniky Kubařové a za kostýmy. (08.04.2012)