Záviš - kníže pornofolku pod vlivem Griffithovy Intolerance a Tatiho Prázdnin pana Hulota aneb Vznik a zánik Československa (1918–1992)

Svojská výpoveď o svete dneška, zmätenom jagavým pozlátkom skvelej akcie a úžasnej pohody. Bizarné konanie postáv a postavičiek našej súčasnosti. Absurdity v zaujímavej mäteži sprevádza Vachkova prednáška o vnútornom smiechu, mágoch a mystikoch občas preložená rozhovormi s trochu viac premýšľajúcimi ľudmi. Napriek režisérovej snahe bojovať proti zblbnutiu sveta tými istými zbraňami, to nie vždy funguje. Na to je Vachek až príliš intelektuálny, zacyklený v úvahách a filozofovaní. Schopnosť vytiahnuť z masy zumelohmotneného sveta súbor bizarných postavičiek a predstaviť ich konanie v srandovne nezvyčajných súvislostiach však ostala zachovaná (pozri Obsah/Info). Kto čítal jeho knihu Teorie hmoty, vie, že značná časť filmu je prerozprávaním prvých dvoch častí knihy. A hoci on sám sa zdanlivo tézovitosti vyhýba, urputne si stojí za štyrmi mystikmi česko-slovenskej histórie (L. Klíma, J. Hašek, E. Beneš a A. Dubček - pozn. v diskusii k filmu prihodil k mystickým zážitkom ešte koncerty Jima Čerta, Záviša a recitovanie Magora (Ivana Martina Jirousa). 70% (31.10.2006)

To mě takhle do kina jednou zlákal název.... název začínající jménem českého folkaře, který zpívá a hraje tzv. pornofolk. Co jsem očekával jsem rozhodně nedostal. Sám hlavní tahák... Záviš, se objevuje v prostřizích scén a jediná jeho role je svými osobitými písněmi oddělovat změť scén bez větší pospolitosti. Pan Karel Vachek by už nikdy podle mého mínění neměl dostat příležitost natočit film, rozhodně ne dříve než se naučí pracovat s kamerou a korigovat děj. Myšlenky, které mají změnit svět se linou na hlavoukroutícího diváka ve sletu, kterému nejde ani věřit. monology se dokonce opakují a tak trapnou historku o Edvardu Benešovi, jsme nuceni slyšet snad třikrát za sebou, poprvé možná zaujme, podruhé nudí a potřetí chcete režisérovi narvat celý kinofilm tam kam slunce nesvítí. Rád bych dal odpad, ale za první vstup Záviše na stříbrné plátno i když je tímto dílem spíše znásilňován dávám jednu hvězdu. Osobně nechápu jak je možné že 153 lidí se průměrně shodne na tom, že si film zaslouží hodnocení 53% a ocitá se v modrých číslech. Troufám že je to pouze tím, že většina filmuznalých uživatelů se prostě rozhodli že si nenechají prznit své smysly tímto počinem. (11.09.2010)

Moje první setkání s Karlem Vachkem a asi není zcela fér hodnotit, řekl bych, že film stojí svojí vlastní podstatou zcela mimo jakékoliv hodnocení... Zajímala mě především forma, pověstný Vachkův styl, který byl mnohokrát zmiňovaný, jak vlastně vypadají tyto filmové eseje... Originalita, nápad, komplexnostn, neobvyklost ani promyšlenost tomu nelze upřít.. Navíc se to navzdory stopáži sleduje velmi příjemně. A pak člověk může přemýšlet nad tím, co vlastně Vachek říká. A některé věci jsou skutečně ohromně zajímavé a přínosné... Jiné jsou spekulativní a nemyslím si, že bylo zcela správné se pouštět do současné politiky. Jedná se o velmi komplikovaný problém, kde hraje roli ideologie, přehled, inteligence, vhled a znalost... Každý má vlastní názor, ale vlastně nikdo neví nic... No a ať má Vachek pravdu, nebo.. Mě jeho argumentace nepřišla přesvědčivá.. O to víc mě zaskočilo, že po skončení projekce mu někteří lidé začali neuvěřitelně lézt do zadku... Jako umělec a mimořádně zajímavý a inteligentní člověk u mě ustál, ale pochlebovat mu ve stylu "Pane Vachku! Pusťme ten film v Thermalu ať všichni vědí, jaký je ten Klaus lotr!" mi přijde zcela zcestné a doufám, že to ani nebyl záměr filmu. Rozhodně to byl krásný podnět k přemýšlení úplně o všem od metafyzického momentu až po techno.. (10.07.2010)

Vachek jistojistě dokáže být každým svým dokumentem, minimálně v dílčích věcech, objevný, kontroverzní, podvratný, inspirující i zábavný, posud všechno v pořádku, i Záviš... (2006) je nepochybně výborným kusem filmařiny, ale (a jedná se o první "ale", které u mne v souvislosti s jeho filmografii vyvstalo) stejně se neubráním dojmu, že to stěžejní bylo řečeno/ukázáno v čtyřdílném cyklu Malý kapitalista (1992-2002). A tak se bojím že jak Tmář... (2011), tak Komunismus a síť... (2019), dvojice olbřímích dokumentů-esejů, které se v průběhu tohoto roku ještě chystám zhlédnout, na mě budou stejně jako Záviš... (2006) působit jako doplněk, sice pozoruhodný, avšak pořád jen doplněk, jako cosi odvozeného, nekanonického, možná i vyčerpaného. Pokud však mám stále odvahu si ověřit, zda tomu tak bude, či nikoliv, tak je vše v nejlepším pořádku. 80 % [dafilms] (30.05.2023)

Vzhledem k tomu, že v názvu dokumentu je jméno mého těžce oblíbeného folkaře Záviše jsem pokládal za povinnost se na něj podívat, ale sktečnost, že je celý pořad úplně o něčem jiném a mistrova hudba zazní jen párktát a to ještě někde v pozadí mě doslova nasralo. Stopadesát minut úplně zbatečného pokoukání o hovně. (09.10.2007)