Záviš - kníže pornofolku pod vlivem Griffithovy Intolerance a Tatiho Prázdnin pana Hulota aneb Vznik a zánik Československa (1918–1992)

Nejvíc jsem u toho filmu myslel na Vratislava Effenbergera a UDS. Mám pocit, že tady se přímo po xx letech projevil koncept tzv. kritické funkce iracionality, kterou razil právě Effenberger & spol. To, že skrze imaginaci se kriticky vyslovujeme k obludné skutečnosti. To myslím na Záviše sedí dokonale. (03.07.2012)

Množstvím témat, která jsou během něho probrána či jen letmo naznačena a zase opuštěna, je to rozmáchlé dílo. Na pochycení všech detailů a rozluštění mnoha spojení hudby, obrazu a komentujícího slova pravděpodobně nepostačí jediné shlédnutí. Mnohdy mi význam těchto spojení zůstal utajen; nejvíc na mě zapůsobil záběr z auta jedoucího po dálnici na nahuštěné parkoviště kamionů, zvukově spojený s bitevní vřavou historické rekonstrukce z předchozí scény - že by naznačení, kam se řítí současný životní styl vyspělého západního světa? Mnohé další montáže mi jsou zatím záhadou, přesto je na mnoha místech filmu cítit (a z různých projevů autora mimo tento film je to také jasné - viz. např. rozhovor s ním v jednom z posledních čísel "Filmu a doby") Vachkův odsudek k povrchnosti různých oblastí dnešního života přesycené společnosti, která "už neví roupama coby" a staví tak i psí hřbitovy, a zájem o alternativní životní styl. Z tohoto okruhu mi v paměti utkvěl výklad o (anarchistickém) ideálu života v soběstačných komunitách, v rámci kterých je člověk ještě v přímém kontaktu s důsledky svého jednání a se svými bližními; fakt, že počet obyvatel takové komunity by neměl přesáhnout 10 000 lidí a konstatování, že dnešní vývoj se tomuto ideálu vzdaluje. Vzhledem k mému pesimistickému pohledu na současnou západní civilizaci je mi tato převládající kritická poloha Vachkova filmu velmi sympatická. Další, mně ne tak blízká témata (nebo ta, u nichž jsem jejich vztah k ústřednímu tématu nedokázal odhalit - rád bych si vyslechl důvod, proč autor zmiňované československé osobnosti považuje za "mystiky") mi ale film nezkazila. Díky zábavným a svižným Závišovým písničkám, které jednotlivé části oddělují, film rychle ubíhá. Rozhodně jsem z něj neměl pocit délky přes dvě hodiny. Už proto, že mě film prostě hodně bavil, ale i pro množství naznačených témat a otázek na něj rád zajdu znovu a také se pokusím seznámit s dalšími autorovými díly. Českému filmu chybí témata? Tady je těch závažných na deset filmů. (26.11.2006)

42nd KVIFF 2007 - CZECH FILMS 2006-2007 - České filmy 2006-2007 + 45th KVIFF 2010 - TRIBUTE TO KAREL VACHEK - Pocta Karlu Vachkovi (Záviš - kníže pornofolku pod vlivem Griffithovy Intolerance a Tatiho Prázdnin pana Hulota aneb Vznik a zánik Československa (1918 - 1992) / ZÁVIŠ, THE PRONCE OF PORNOFOLK UNDER THE INFLUENCE OF GRIFFITH´S INTOLERANCE AND TATI´S MR. HULOT´S HOLIDAY OR THE FOUNDATION AND DOOM OF CZECHOSLOVAKIA (1918-1992) / Záviš - kníže pornofolku pod vlivem Griffithovy Intolerance a Tatiho Prázdnin pana Hulota aneb Vznik a zánik Československa (1918 - 1992)) (11.08.2009)

Pár zajímavých drobností o Masarykovi, Benešovi, Dubčekovi, Haškovi a dalších doplňují nijak nesouvisející obrazy, příšerné písničky a všechen ostatní materiál, který Vachek nashromáždil od svého předchozího projektu. Buď si autor myslí, že vše souvisí se vším, nebo je ještě více mimo realitu. Občas jsem zjišťoval, že naprosto netuším, o čem se to právě plácá. Vždycky mi to bylo jedno. (07.10.2007)

Moje první setkání s dílem Karla Vachka. A musím říct, že celou dobu jsem měl na mysli jeden film, který je tomuhle hodně podobný - Socialismus. Ten natočil Godard, v roce 2010 (takže se nabízí otázka, jestli Godard nekopíroval Vachka - což je dost šílená úvaha) a se Závišem (budu tomu filmu takhle říkat ve zkratce) je ten film hodně podobný, co se stylu týče. Oba jsou jen nahodilým sledem myšlenek, bez nějakého celistvého propojení, složené z nahodilých záběrů všeho možného, akorát Socialismus mi připadal čitelnější, než Záviš. V Závišovi sice na začátku zazní pár zajímavých věcí a objeví se pár myšlenek, ale po asi 20 minutách je z toho prostě náhodný sestřih obrazů s náhodně přidaným zvukem (třeba je tady záběr maratonců bežících po Karlově mostě a do pozadí zpívá Záviš, nebo tu je scéna, ve které Vachek zabírá detailně nějaké sochy krav a do toho jsou zvuky z nějaké modlitby v kostele). Je to prostě Vachkův (evidentně zmatený) myšlenkový pochod o všem možném (i když hlavně o politice), ze kterého si něco můžete vzít a zároveň nemusíte, žádnou celistvou myšlenku to nemá. I když by se ten dokument dal označit jako "relaxační", protože chvílemi jsem měl pocit, že ani člověk nemusí koukat na to, co se děje v obraze, stejně to většinou nijak nesouviselo s tím, o čem se tam mluví. Mě osobně to bavilo částečně, protože čím více se to blížilo ke konci, tím větší to byla nuda a posledních 20 minut už mě to silně nebavilo. Nutno ale uznat, že to spojení obrazu se zvukem, co je většinou úplně mimo, byl zajímavý. A jelikož mi to částečně sedlo + mám rád experimenty, dám 3*, ale znova bych se na to už nepodíval. Každopádně jsem to rád viděl. 3* (16.04.2020)