5 centimetrů za sekundu

Jako romantickej film je to fajn, to ne že ne, ale pro mě, skeptickýho cynika, v tom nikde žádnej větší zázrak teda neni (že něco nekončí hepáčem, neznamená samo o sobě ještě vůbec nic). Animace i hudba jsou ale celkem sympatický, i když pro mě už lehce na hraně kýče (ale to je asi holt ta východní kultura) - z mýho naprosto laickýho a japonskym filmem vlastně nepolíbenýho pohledu mně ale jednoznačně víc sedne nenavoněnej styl animací Mijazakiho Mononoke, Zámku v oblacích atd. První "povídka" byla podle mě nejzajímavější a nejhezčí, z toho zpoždění a Takakiho zoufalství jsem měl krásně beznadějnej pocit, druhý dvě už mě ale teda tolik netáhly. Celkově je to ale příjemnej kraťas, jen teda pro mě žádná top záležitost. WTF moments: Možná to zase souvisí s tim divnojaponskem, ale co to jako mělo bejt to na konci tý první povídky, kde se teda Tataki po asi čtyřhodinovym zpoždění konečně za Akari do tý čekárny dostane, aby tam k ní po tý nervydrásající cestě (kdy jsem spíš čekal, že jako správnej Japonec každou chvíli radši spáchá seppuku) skoro až nezúčastněně a s rukama v kapsách přišel a ona(!), která tam na něj celou dobu věrně čekala, se mu tam skoro na kolenou rozbrečela? (12.11.2018)

Doufal-li někdo, že Makoto Šinkai změní hřiště, doufal marně. Tímto dílem o třech kapitolách si režisér nové příznivce nejspíše nezíská, naopak ty, kdož se jeho obvyklých propriet dosud nepřejedli, věřím, potěší. Hlavním motivem příběhu je opět odloučení, opět zde hojně jezdí vlaky, opět se na předváděných krásných obrazech od lecčehos odrážejí sluneční i jiné paprsky a já jsem opět odzbrojen a pln emocí. Nalézám jediný nedostatek: Velmi rád bych se více dozvěděl o začátku vztahu Takakiho a Akari. Tak jako tak jde o nejlepší Šinkaiův film a velmi žhavého kandidáta na nejlepší film roku. 9/10 (31.07.2007)

Nádherná romantiika za pět* a půl s dojímavou hudbou a (pro mě) zajímavou animací, při které by se krásně slzelo, štkalo, až brečelo. Podmiňovací způsob používám proto, že jsem tento nedlouhý snímek sledovala během jízdy autobusem na (chichi) pracovním ultrabooku... A když kolem vás sedí všechny možné národnosti, tak prostě štkát nemůžete, maximálně si utíráte nenápadně oči a předstíráte nachlazení. Takže díky za doporučení na 5 centimetrů ty-víš-kdo a zároveň se těš, že tě na další filmovce přiškrtím za nedostatečné varování a instrukce, kdy film sledovat a kdy ne ;-). Když bych závěrečnou písničku vytáhla z kontextu a poslechla si ji samostatně, tak si řeknu "pche, to je slaďárna..", jenže když to vidíte celé, tak tomu propadnete a přehráváte si ji pořád dokola. Více asi psát netřeba, prostě se na to podívejte... (21.09.2013)

Aby bolo jasno, unikla prva cast z tohto patdielneho filmu. Videl som len tu, zatial. (jun 2007) Japonske anime dobilo svet, ale maloktore je naozaj niecim zvlastne. Sem tam sa najdu vynimky. Makoto Shinkai je vynimka, kvoli silne melancholickemu podaniu a impresionistickemu vizualu, to nema fakt nik. (25.06.2007)

Dneska byla typická gloomy sunday (ale v pohodě, jsem ok, dnešek zvládneme), tak kdy jindy si tohle pustit. Měla jsem tušení, že budu naměko, ale že budu až takhle dojatá, po vizuální stránce nadšená...to bylo moc fajn. Naprosto skvělé. A za ty slzičky stálo. Což je největší možná lichotka směrem k filmu  :) (08.10.2023)