Princezné

Psychologický útok na city, jen co je pravda. Španělská produkce je mi neznámá, ale Princezny jsou kvalitním dílem téměř ve všech směrech. Děj má hloubku a je výrazně podpořen hereckým koncertem Candely Peñi. Prostituce jako téma může možná vyvolat kontroverzní názory, ale myslím, že právě díky tomu jsou Princezny filmem, který v divákovi něco zanechá. 80% (09.09.2011)

70 % - Ne, tohle není pohádka. I když o tom název Princezny vůbec nesvědčí, španělský režisér Fernando León de Aranoa natočil psychologické drama o nejstarším řemesle světa... Chytře se při tom vyhnul rádoby šokující rovině, která by se z námětu jistě dala vylisovat, a příběh dvou prostitutek vzal z jiného konce. Nedočkáte se tedy žádných explicitních pikanterií, spíš náznaků. A ty často mluví mnohem naléhavějším tónem. Princezny jsou sondou do duší dvou lehkých dívek, průměrné madridské třicátnice Cayetany alias Caye (Candela Peña) a ilegální dominikánské imigrantky, étericky nádherné princezny Zulemy (debutující Micaela Nevárez). Obě mají své sny lepším zítřku, kvůli nimž jsou ochotny se prodávat. První si vyšlapané peníze spoří na zvětšení prsou a sní o normálním vztahu, druhá je zase ve vleku agresivního sexuálního zvrhlíka, který jí neustále slibuje opatření dokladů, aby si do Madridu mohla přivézt synka. Aranoa ukazuje, že i prostitutky jsou lidské bytosti, které by rády žily krásný život, sní o něm a jsou zoufalé z toho, který žijí nyní. Film v sobě mísí jak silné, smutné momenty, tak příměs drsné, až černé komedie. Když posloucháte prostitutky, jak mudrují v kadeřnictví poblíž vykřičeného parku – dámy jsou filozofky, političky –, nejde se neusmívat. I když smích je to spíš hořký. Hra s jazykem jde i dál, už jen jméno hlavní hrdinky Caye je slovní hříčkou. Stejně se totiž ve španělštině vyslovuje calle, čili ulice... Film zdobí i herecké výkony, obě hlavní herečky dostaly španělskou cenu Goya. Civilnost a uvěřitelnost snímku podtrhuje i vizuální stránka, vesměs statická kamera je neustále trochu roztěkaná v podobě metafory vnitřního psychického stavu hrdinek. Posmutnělou náladu výborně podtrhují i flegmatické songy Manu Chaa. Jako ušité přímo pro tenhle příběh. (12.04.2007)

Áno, dá sa byť autentický aj bez pseudodokumentárnych tanečkov! Nečakajte strhujúci príbeh o nešťastných, zneužívaných a týraných prostitutkách. Je to o dievčatách a ženách, ktoré zhodou okolností tými prostitútkami sú. Také je to normálne, že až povzbudzujúce, ak už nechcem písať povznášajúce. Séria malých drám, autentická človečina. Vzácne uchopený film, Levné knihy majú ďalší bod! (25.01.2010)

Ano, jsou ženy, které k prostituci nenutí organizovaný zločin, ale nemožnost získat legálně jinou práci, nebo prostě jen nechuť kvůli nevalnému výdělku sedět denně 10 hodin za pokladnou v supermarketu nebo stát u montážní linky. A rozhodně to neznamená, že by to měli tyhle lehké holky lehké :-). "Princezny" nabízejí velice působivý, citlivý pohled do světa dvou z nich. Jejich představitelky jsou pro své role jako stvořené, hrají naprosto přirozeně a obě ve svých postavách dokáží vyváženě skloubit naivitu, křehkost a touhu po lásce s pragmatičností a schopností čelit ranám osudu. Příběh Caye a Zulemy není asi nijak vyjímečný, ale myslím, že nejenom mne si tahle děvčata získala a já jim celou dobu držel palce. (06.02.2010)

Sympaticky, bez patosu, bez slz a nářků vystřižený snímek ze života prostitutek; jedno že španělských. Tohle řemeslo je všude přibližně stejné. Film se zpočátku rozbíhá trochu pomalu, ale jak se jednotlivé nitky příběhů prokreslují, získává na zajímavosti a svou nevtíravou, jakoby loudavou formou si mě získával, až jsem litoval, když skončil. (19.05.2012)