Nevinné beštie

Spoiler**Tak já si hodně dlouho myslel, že vraždí duchové a ona to nakonec byla cigáňata. No jo, země původu: Rumunsko. Mohlo mě to napadnout.**Konec Spoileru Horor, myslím že zde to slovo můžeme s klidem použít, takže horor je naprosto schématická záležitost. Tvůrci mají očividně hodně nastudováno. Skoro mi vše přišlo, jako takový amatérský film, ale samozřejmě té nejvyšší kvality. Film skutečně postupuje podle všech zákonitostí hororu. Přesně víte, kdy se připravit na leknutí a kdy by mělo přijít mrazení v zádech, proto se taky nic z toho nedostaví. A hudba je pro horor naprosto typickou záležitostí. Tudíž je zde potřeba film pochválit. Po té řemeslné stránce je zvládnut skutečně precizně, ale tak nějak v něm chybí něco navíc. Škoda, že hlavní hrdinové nepobrali více sympatičnosti. Kdybych dal 3*, tak bych ostatním filmům ublížil, takže to budou takové pěkné 2*. (09.09.2012)

Zvukem řehtačky na sebe dříve upozorňovali malomocní, nyní rumunské děti rostoucí pro šibenici.. Čekal jsem od Ils intenzivní lekci strachu, dostalo se mi instantní ladění spánku. Autoři se sice správně drželi pouček, že strach z neznáma je děsivější a vrzání dveří se nebojí jen výrobci vazelíny, ale já se i přes pozdní identifikaci zla a hrátky se strašidelnými zvuky bál asi jako člen jednotky Delta Force na výstavě koťat a tak mezi filmovými příspěvky o rozpustilé mládeži u mě nadále dominuje mnohem naléhavější Eden Lake. Snad měli kucí na konci platné jízdenky, jinak by se asi museli před revizorem hanbou propadnout.. (12.03.2012)

Ils je naprosto první čistě rumunský (i když z části) film, který jsem kdy viděl, a docela jsem na něj byl zvědavý, jak se s tím popere. Atmosféra v něm totiž byla výborná, ale nemůžu si pomoct, ty díry v ní byly neskutečně zjevné. Já teda nevím jak ostatní, ale v takové velké haciendě bych v životě uprostřed lesa sám nežil, a při představě, že tu haciendu mám velkou jak kráva a najednou slyšim jak na druhé straně baráku něco šustne, asi by mě za nože braly jak bych měl strach jenom se pohnout, no a hrdinové se Hrdinně po tom baráku normálně prochází, jako kdyby byl den a i když strach mají zjevný, vůbec ho vlastně nedávají znát. Každopádně určitě rád jsem to viděl, nejzajímavější na tom všem je ale ten konec, to zamrazí, ale já tomu prostě stejně nevěřim, sice to odsralo Rumunsko, ale opravdu si nepamatuju, že by se takový případ stal i u nás, jak se tvrdí v zajímavostech. Každopádně to za to určitě stálo, Moc horor to není, ale atmosféru to má opravdu "vyschlovhubě" kulervoucí, i když klasicky s plno blbostma, bez kterých se ale takovýhle film určitě neobejde, jestli chce být alespoň z části hororový. Co na plat, koukat se na to ale dalo. (19.05.2009)

„Ils ne voulaient pas jour avec nous...“  Není nad to, pořídit si velkej dům. To se pak člověk může pořádně vyblbnout s nezvanými návštěvníky při „Máš babu!“. Taky je fajn mít ten barák na samotě u lesa, aby mu přes plot na to honění zbytečně nečuměli sousedi. No jo, Frantíci, bohémové až za hrob. Doslova. Už ten úvod... Na baráku práce jak na kostele, ale borec vesele mastí videohru na noťasu (asi nějakou vyvražďovačku :-), místo aby šel pokosit kopřivy, natřít okenice nebo aspoň naolejovat panty u té stovky dveří uvnitř domu (už by to fakt potřebovaly). A neodloží ten noťas ani při honění partnerky s nemravnými záměry! Diagnóza je jasná – závislost na internetu. Kombinováno s nepraktičností a neschopností improvizace při zápase o holý život. Šlohnou jim auto, téměř face to face, vyhodí pojitky, odříznou telefon, a co udělá borec? Jako ovce na porážku vydusá do patra a v ložnici se vystrašeně tulí k nočnímu stolečku :-D Napadne ho vzít to přes kuchyň, aspoň pro nějaký ten nůž? Ne. Nenapadne. Pak se ale zastydí a pro změnu si začne hrát na Ramba a s pohrabáčem šmejdit po baráku. To fakt nevím, co si od toho sliboval. Když ani netušil, jestli už není uvniř s baterkama rovnou celý skautský oddíl. Takže už od půlky filmu jsem holt držel palce těm sympaticky hravým mládežníkům. I když ten Pepík za igelitem taky nebyl žádnej Einstein. Stál tam jak svatý za dedinů, dokud ho nežďuchla z lešení dolů. Blbec. A to závěrečné honění v lesejčku, kuk za dubem, baf za bukem..., to už byla těžká nuda. A z logiky plot. Mimochodem, ten plot, ten plot... Začnu odspodu a za chviličku mám rozpleté pletivo a díru jako kráva, dost velkou i pro vola, jako byl Lucas... Ale závěr ve sklepení to přece jen vytáhl nad průměr. (02.07.2013)

Hodně drsné cvičení. Ils místy skutečně nedá divákovi vydechnout, atmosférické vyspělé divadlo stojí prakticky jen na dvou sympatických hercích (Olivia Bonamy navíc umí místy pořádně podráždit) a prosté zápletce. Partnerská dvojice, učitelka Clémentine a spisovatel Lucas, si užívá života na v lesích opuštěné vilce, když se zvenku najednou začnou ozývat nepříjemné zvuky. Právě práce s nejrůznějšími ruchy a autentickou atmosférou jsou největší devízou rumunsko-francouzského snímku. Navíc nejsme svědky žádných krvavých orgií, se kterými pracuje třeba námětově podobné Jezero smrti, postavy prostě jen unikají před neznámým zlem, naslouchají za dveřmi, rozhodují se podle zavrzání dveří. Přesto to funguje na výbornou!! Jen ve finále je docela škoda, že se děj dostane z rozvrzaného domu, přesto ani už trochu „z nouze” závěr výslednému dojmu nijak zvlášť neškodí. Hodnocení se navíc možná odvíjí i od toho, s kolikami lidmi se na film díváte.. já trpěl sám!! (28.07.2012)