Žízeň

Bakjwi je o5 filmem na kterej jsem už kdysi narazil ale víceméně jsem mu nevěnoval větší pozornost. Nyní když jsem na film dostal doporučení od uživatele stan67 za což mu tímto děkuju jsem tedy filmu už pozornost věnoval. Ikdyž bez mučení přiznávám, že až tolik mě film nelákal. Prvním důvodem byla jeho delší stopáž. Druhým důvodem bylo téma. Filmy o degustátorech červený tekutiny už delší dobu nepatří zrovna k mým vyhledávaným. Ikdyž je pravdou, že v poslední době jsem na pár velice solidních kousků s touhle tématikou narazil. A Bakjwi rozhodně můžu zařadit k nim. Tahle upířina made in South Korea nenudí ba naopak neustále mě něčím překvapovala. A i při delší stopáži tu není téměř žádnej prostor pro nudu. Což se u takových stopáží stává málokdy. Takže nevidím důvod proč nedát silný 4hvězdy. (13.12.2023)

Scénář: Seo-Gyeong Jeong, Chan-wook Park .. Svůj nejlepší film (JSA) natočil Park už dávno, pak se sice párkrát onomu bodu při pitvání pomsty přiblížil, ale (před)poslední filmy jednoznačně tápe, ultramixuje nejrůznější žánry a tvoří těžko stravitelné, ploché koláže. Pravidla upírského filmu Bakjwi sice výrazně neporušuje, pravidla zábavného filmu však ano. Hlavně utahaností a dramatickou jednotvárností bez zesilovaní. Působivé leda tak při racionálním závěru na přímořském útesu a záběrech na Kim Ok-bin. (17.11.2009)

Ačkoliv je Žízeň upírským filmem, jsou upíři pouhou zástěrkou - fasádou, která ukrývá nečekaně rozmanité interiéry. Svojí příběhovou podstatou odpovídá Žízeň spíše filmům Pošťák zvoní vždycky dvakrát nebo Jaro, léto, podzim, zima... jaro, než třeba takovému Drákulovi. Ač je zde krve vskutku požehnaně (a málokterý nemrtví je tak poutavý, jako ústřední dvojice), primární roli zastává koncept zločinu/hříchu a nezřízené vášně/pudovosti. Tento (narudlý) koktejl, který divákovi Chan-wook Park namíchal v sobě spojuje upířinu, film noir a skoro až duchovní snímek do jednoho fungujícího celku. (Následuje kapka spoilerů). Hlavní postava je katolický kněz, který se snaží o zduchovnění sebe sama – vnímá tělo i smrt jako něco pomíjivého, důležitá je pro něj duše a víra, jako jakýsi nehmatatelný ideál dobra. Po nakažení se upírskou krví se v něm probouzí potlačované touhy a pudy, které ztělesňuje sexuální přitažlivost k manipulativní dívce a zdánlivé oběti domácího násilí. Tato vášeň a nekontrolovatelné choutky probouzí v knězi jeho stínové já, jež vede nakonec ke zlu. Podobně jako například křesťanství, tak i některá východní náboženství berou nezřízené připoutání se k „věcem tohoto světa“ jako jednu z cest k tragédii a bolesti – kněz se přestává řídit svým vyšším „já“, regulacemi společenskými i morálními (v psychoanalytické hantýrce svým superegem) a odevzdává se skrze postavu Tae-ju svým pudům, svému id a přestává se kontrolovat. Zahazuje kněžský hábit a ve své radosti ze znovunabyté živočišnosti se odpoutává od všech dříve uznávaných konvencí. Avšak to, co se zpočátku zdá jako osvobození jej čím dál tím více pohlcuje, přestává být člověkem a stává se zvířetem (přesněji řečeno dravou šelmou). Na začátku komentáře jsem zmiňoval film noir – konvence a postupy v Žízni jsou natolik podobné klasickým noirovkám, že bych se ji nebál do tohoto žánru z fleku zařadit – ostatně je zde výrazné napětí, neustálá tísnivá atmosféra, je zde femme fatale par excelence, je zde zločin a výčitky svědomí, hrdina tápající na pomezí světla a temnoty, etc. Celkově se jedná o výborný mix žánrů, o nichž bych si nikdy nemyslel, že půjdou tak umně skloubit. (23.08.2018)

Sang-hyun od detstva vyrastá v cirkevnom sirotinci. Celý život je presvedčený o tom, že bude pomáhať chorým ľudom. jedného dňa vstúpi do lekárskeho experimentu pre hľadanie lieku nevyliečiteľnej smrteľnej choroby. Všetci dobrovoľníci, až na neho - zomrú. Sang-hyuna berie po tejto udalosti okolitý svet ako boží zázrak. Po krátkom čase si však začne uvedomovať, že s jeho telom predsa len nie je niečo v poriadku. Jeho zmysli sú čoraz intenzívnejšie, vadí mu denné svetlo a čoraz viac baží po krvi. To, že sa z kňaza stal upír, nie je najväčším problémom. Sang-hyun začína zvádzať vnútorný boj medi dobrom a zlom. V jeho mysli i duši prebieha nerovný súboj. Zvíťazí nakoniec láska či krvilačné potreby? A aké to bude mať následky? Divák, ktorý si pustí tento film, by mal v prvom rade vedieť, že "Thirst" je viac ako z polovice drámou. Dlhočizné rozhovory či úvahy, predsa len nie sú pre každého. Následne sa film zmení vo veľmi slušný upírsky psycho snímok s komediálnymi prvkami (dokonca s jemným romantickým nádychom), ktorý neuspokojí len niekoho, kto z ťažka ocení niečo, čo je úplne iné, ako doposiaľ videl. Kórejské či Japonské filmy sú špecifické svojou čudesnosťou, ktorá sa v Európe či Amerike, proste nenosia. "Ploché" príbehy v týchto kultúrach nemajú priestor - 70%. (13.01.2014)

Modlidby jsou k ničemu..... Touha zachraňovat lidi přivádí mladého kněze do laboratoře. Ne jako vědce, ale jako dobrovolníka, který věnuje své ,,tělo“ k experimentu. Je nakažen virem, vyzvrací krev, zemře a znovu ožije. Nestává se z něj superhrdina, ale ..... . Máme mnoho společné – oba jsme z výsledku rozpačití. Zatím co on své rozpaky zahání sexem, já musím jen přemýšlet, proč po téměř bezchybné půlhodince upouští tvůrci od zajímavých nápadů a fantaskních představ a namísto mysteriózní touhy po hříšných požitcích sahají k tradiční asijské krvelačnosti a morbidnosti. Přes nespornou zajímavost tématu tak vznikla jen další upírská ,,love story“, která má ukojit sexuální a drogové choutky (kohokoliv). Navíc vůbec nechápu délku. (Filmu.) Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Zajímavých a originálních 30 minut. 2.) Chci vidět co nastane, když mnich poruší desáté přikázání. 3.) Na filmu je nejdůležitější sex. 4.) Dostal jsem chuť na maso a krev. 6.) Série STMÍVÁNÍ nenaplnila mé představy o upírech. PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (09.04.2010)