Žízeň

Ačkoliv je Žízeň upírským filmem, jsou upíři pouhou zástěrkou - fasádou, která ukrývá nečekaně rozmanité interiéry. Svojí příběhovou podstatou odpovídá Žízeň spíše filmům Pošťák zvoní vždycky dvakrát nebo Jaro, léto, podzim, zima... jaro, než třeba takovému Drákulovi. Ač je zde krve vskutku požehnaně (a málokterý nemrtví je tak poutavý, jako ústřední dvojice), primární roli zastává koncept zločinu/hříchu a nezřízené vášně/pudovosti. Tento (narudlý) koktejl, který divákovi Chan-wook Park namíchal v sobě spojuje upířinu, film noir a skoro až duchovní snímek do jednoho fungujícího celku. (Následuje kapka spoilerů). Hlavní postava je katolický kněz, který se snaží o zduchovnění sebe sama – vnímá tělo i smrt jako něco pomíjivého, důležitá je pro něj duše a víra, jako jakýsi nehmatatelný ideál dobra. Po nakažení se upírskou krví se v něm probouzí potlačované touhy a pudy, které ztělesňuje sexuální přitažlivost k manipulativní dívce a zdánlivé oběti domácího násilí. Tato vášeň a nekontrolovatelné choutky probouzí v knězi jeho stínové já, jež vede nakonec ke zlu. Podobně jako například křesťanství, tak i některá východní náboženství berou nezřízené připoutání se k „věcem tohoto světa“ jako jednu z cest k tragédii a bolesti – kněz se přestává řídit svým vyšším „já“, regulacemi společenskými i morálními (v psychoanalytické hantýrce svým superegem) a odevzdává se skrze postavu Tae-ju svým pudům, svému id a přestává se kontrolovat. Zahazuje kněžský hábit a ve své radosti ze znovunabyté živočišnosti se odpoutává od všech dříve uznávaných konvencí. Avšak to, co se zpočátku zdá jako osvobození jej čím dál tím více pohlcuje, přestává být člověkem a stává se zvířetem (přesněji řečeno dravou šelmou). Na začátku komentáře jsem zmiňoval film noir – konvence a postupy v Žízni jsou natolik podobné klasickým noirovkám, že bych se ji nebál do tohoto žánru z fleku zařadit – ostatně je zde výrazné napětí, neustálá tísnivá atmosféra, je zde femme fatale par excelence, je zde zločin a výčitky svědomí, hrdina tápající na pomezí světla a temnoty, etc. Celkově se jedná o výborný mix žánrů, o nichž bych si nikdy nemyslel, že půjdou tak umně skloubit. (23.08.2018)

Tíživě depresivní - to je charakteristika, která mě při sledování tohoto filmu napadala nejčastěji. Přitom je to dobře udělané, atmosférově výborné, dostatečně (úpírsky) kreativní a Kang - ho Song je PAN herec (napadlo mě už při filmu JSA). Jen tento film nemám aktuálně náladu ukazovat manželce a podívat se na něj znova. Té tíživosti bylo moc. ■ P.S. Nemohu si pomoci, z úpírských filmů u mě letos stále vítězí švédský Låt den rätte komma in. Přestože může vůči "Žízni" působit v některých okamžicích amatérsky. (23.12.2010)

Antická tragédia po upírsky. Upírska love story po kórejsky. Park je dozaista jedným z najsvojskejších súčasných filmárov, ktorý dokáže známe témy robiť štýlovo a nápadito. Smäd je bizarná, komediálna, tragická, krvavá jazda, ktorá zábavne prepája upírsku mytológiou s antickou tragédiou, pričom diváka dokáže nadchnúť úchvatným vizuálom, nápaditou kamerou a... skvelým Kang-ho Songom. Aj keď to Parkovi trocha "vŕzgalo" v nevyváženosti aktov, svojimi zvratmi a využitím postáv v príbehu ma dokázal Smäd vrátiť do deja. Zábavný a zaujímavý počin, ktorým Park obohatil upírsky žáner. (08.03.2015)

Jak je u Parka zvykem, v rámci subžánru i kinematografie zcela stoprocentně odlišné, objevné a nezařaditelné, audiovizuálně nápadité a všehovšudy působivé dílo. Stejnou měrou nezvyklý humor i romance fungují na výbornou, samotný děj se dost možná rozjede příliš rychle, aby pak dobrou půlhodinu stál na místě (s Kang-ho Songem a jeho hereckou partnerkou před očima přesto není čas na nudu), což naštěstí bohatě vynahrazuje silným napětím, pobavením, zhnusením či pouhým dychtivým očekáváním věcí příštích (případně vícero z těchto emocí najednou) protkané finále. (44. MFF KV - 4.7.08) (12.07.2009)

Nevím sakra jak tenhle korejský film charakterizovat několika slovy... Fantaskně zemitý, horrorově černohumorný a zvráceně poetický psychothriller? To zní hrozně... Zkrátka je to extrémně estetický asijský horror, nebo spíš softhorror. Nečekejte nějaké vlasaté holčičky, tohle je úplně jiná liga. Když se řekne "film o katolickém knězi, který se změní v upíra, vzdá se kněžství a začne žít se ženou, kterou nakazil vampýrismem", může to působit banálně, nebo fantasmagoricky... Tenhle vydatně pohledný, atmosféricky silný a řekl bych i originální film je třeba vidět na vlastní oči, a pak ať si na něj udělá každý názor sám. Já už ho viděl dvakrát a určitě ne naposled, miluju asijské filmy, obzvlášť horrory, a tohle je určitě jeden z pomyslné Top 5 mých asijských filmových zážitků. Kdo má rád svéráznou šikmookou kinematografii, neměl by být zklamaný. (04.04.2013)